Novičok je ruský a vraždil už dřív, máme důkazy, tvrdí opoziční moskevský list

25. březen 2018 četba na 14 minut
Protichemické jednotky v Salisbury

Protichemické jednotky v Salisbury

Foto: ČTK/PA/Andrew Matthews

Už tři týdny hýbe Evropou kauza „Skripal“. Británie viní ruské úřady, že buď ztratily nad jedovatou chemickou látkou kontrolu, nebo se o vraždu bývalého důstojníka GRU samy pokusily. Rusko vinu odmítá. Opoziční deník Novaja Gazeta ale odhalil, že podobná látka zabíjela v Rusku už dřív. A že ji úřady opravdu neuhlídaly.

"Rink v rozhovoru přímo řekl, že poté, co chemické programy přešly pod armádní velení, dostaly jména. A že mezi nimi existoval i program s názvem Novičok," uvedla Novaja Gazeta. "Profesor si mohl vzpomenout na mnohem víc překvapivých podrobností o této látce. Vystupoval i v trestním řízení týkajícím se otravy bankéře Kivelidiho a vyšetřovatelům sdělil o Novičoku i o jeho distribuci nemálo," glosoval dále opoziční deník.

Novičok vznikl ve státních laboratořích

Materiály týkající se vraždy Kivelidiho, jimiž Novaja Gazeta disponuje, obsahují mimo jiné protokoly z Rinkových výslechů. Vyšetřování vraždy trvalo několik let a Rinka vyslýchali průběžně od roku 1999 do roku 2006. V té době poskytl vyšetřovatelům řadu podrobných informací, týkajících se nejen zmíněné jedovaté látky, ale i toho, jak se k ní on sám ve státním ústavu dostal a jak ji potom dále rozprodával nebo předával různým osobám spojeným s kriminální činností.

FOTOGALERIE

Rink podle deníku pracoval jako vedoucí laboratoře a přední výzkumník pobočky Státního vědecko-výzkumného ústavu organické chemie a technologie, sídlící v uzavřeném městě Šichany v Saratovské oblasti. Pobočka se zabývala vývojem chemických zbraní. Rinkovi kolegové ho považovali za prvotřídního odborníka v oblasti vysoce jedovatých sloučenin, s tím, že "odborníky na jeho úrovni lze počítat na prstech". 

Podle vyšetřovacích spisů působil Rink také jako vedoucí už zmíněného Státního technologického ústavu pro organickou syntézu v Šichanách. Šlo údajně o "pracoviště se zvláštním režimem, jehož zaměstnanci museli podepisovat závazek, že nikdy neprozradí státní tajemství týkající se jejich práce v oblasti vysoce toxických látek". Tak tento ústav charakterizoval šéf šichanského oddělení FSB (Federální služby bezpečnosti, hlavní domácí bezpečnostní služby Ruské federace, věnující se kontrarozvědce a vnitřní bezpečnosti Ruska, pozn. red.).

Jeho nadřízení z FSB Saratovské oblasti při vyšetřování zjistili, že v roce 1994 byla ve Státním technologickém ústavu pro organickou syntézu uměle vyrobena "jedovatá látka", kterou někdo dále beztrestně rozprodával. Protože Kivelidi byl otráven právě takovou látkou, začali se vyšetřovatelé zajímat i o Rinka a o to, co se v laboratořích ústavu dělo.

Během Rinkova výslechu byl upřesněn jeden důležitý detail. Odborná chemická analýza prokázala, že látka zajištěná na místě činu, která otrávila Kivelidiho, se shoduje s jedovatou látkou, vyvinutou Rinkovým ústavem. Rink s tímto závěrem souhlasil.

Utajené kšefty s chemickou zbraní

Jak se ale chemická jedovatá látka, chráněná státním tajemstvím, dostala mimo uzavřenou oblast a dokonce do soukromých rukou? Odpověď hledal opoziční deník v obecné situaci, jaká panovala v Rusku v 90. letech. Byla to obtížná doba, o to obtížnější pro ty, kdo pracovali v uzavřených městech na tajných státních projektech. V zakázaných zónách chyběly peníze a zaměstnanci často propadali zoufalství, snažili se přežít, jak se dalo.

Bývalý gubernátor Saratovské oblasti Dmitrij Ajackov dosvědčil, že se setkal s rozhořčenými pracovníky Státního technologického ústavu pro organickou syntézu, kteří už dlouhou dobu nedostali plat. "Při jednom setkání v ústavním klubu jedna z žen pohrozila, že natře vchod do sídla oblastní správy jedovatou látkou. Díky tomu jsem získal představu, jaký druh látek se v ústavu vlastně vyvíjí," uvedl Ajackov.

Byl tohle důvod, proč Rink odprodal část ampulí se smrtelně nebezpečnou substancí?

Podle Novoj Gazety u výslechu vysvětloval, že ho k tomu nejdřív donutil jeho známý jménem Rjabov. Rink mu prý vydal jed ze strachu, protože věděl, že jeho známý je ve spojení s organizovaným zločinem.

"Rjabov nejdřív tvrdil, že ho potřebuje pro psa, ale pak mi řekl, že je to nejen pro psa, ale i pro člověka. Začal mi vyhrožovat. Bál jsem se ho, protože jsem věděl, že se stýká s kriminálními živly… Souhlasil jsem, že mu tu látku opatřím," uvedl Rink při policejním výslechu.

Hráz se otevřela a ampule s jedem se začaly dostávat do rukou dalších pozoruhodných lidí. Na jaře roku 1995 jich pár získal lotyšský občan Artur Talanov, prý na sebeobranu. Talanov ale udělal chybu, protože se později zúčastnil se samopalem přepadu bankovního vozu, který převážel hotovost z poboček bankovní sítě Hansabank, působící v Estonsku, v Litvě a v Lotyšsku. Při přepadení došlo k přestřelce, Talanov dostal kulku, zůstal částečně ochrnutý, a navíc se dostal do rukou policie. 

A právě jeho výslech dovedl vyšetřovatele Kivelidiho vraždy i k muži, jenž se stal nakonec hlavním obžalovaným: ke Kivelidiho starému známému Vladimiru Chucišvilimu. Ten byl také za tuto vraždu odsouzen, protože byl podle policistů v Kivelidiho kanceláři sám v době, kdy mohl do telefonního sluchátka umístit jed.

Chucišviliho obhájce ale trval na tom, že dveře kanceláře byly otevřené a na jeho klienta viděla jak sekretářka, tak návštěvníci banky. Navíc by na umístění smrtelné dávky jedu pod gumovou krytku telefonu potřeboval přinejmenším silné gumové rukavice a respirátor. Soud však tyto argumenty nevyslyšel.

Víc štěstí měl naopak Rink: V roce 2004 bylo jeho trestní stíhání pro nelegální výrobu, skladování, přepravu a prodej jedovatých látek zastaveno. Agentura Novaja Gazeta se ho pokusila v souvislosti s přípravou svého materiálu kontaktovat, ale nebyla úspěšná.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 2/2
DALŠÍ ČÁST

Akční letáky