Historie

Od legendární velké vlakové loupeže uplynulo 55 let, pojí se s ní i slavná jména

8. srpen 2018 četba na 14 minut
U tohoto mostku přeložili lupiče peníze z poštovního vozu na připravená auta

U tohoto mostku přeložili lupiče peníze z poštovního vozu na připravená auta

Foto: ČTK/PA/PA

Zřejmě nejslavnější vlaková loupež v dějinách se odehrála dne 8. srpna 1963 na trati mezi Glasgowem a Londýnem. Šestnáctičlenný gang lupičů přepadl královský poštovní vlak a ukradl 2,6 milionu liber, uložených ve 128 pytlech o celkové hmotnosti 2,5 tuny. V celém případu figurovala i některá slavná jména.

Většina mužů podílejících se na loupeži byla dopadena už během roku 1963, zejména díky tomu, že policie už pět dnů po loupeži objevila opuštěný statek Leatherslade, v němž si lupiči rozdělili peníze, a zajistila v něm řadu stop. Mimo jiné šlo o otisky prstů na lahvi od kečupu a na hrací desce od hry monopoly, kterou si lupiči na místě zahráli. Náhlá bezstarostnost zlodějů, kteří ve vlaku důsledně používali rukavice, pramenila z toho, že Leatherslade měl po jejich odchodu zapálit jeden z jejich kompliců. Ten to ale neudělal. "Ten chlápek, který se měl vrátit a statek zapálit, zdrhl," uvedl později v jednom rozhovoru Nick Reynolds, syn Bruce Reynoldse.

V roce 1964 byli dopadení zloději odsouzeni k přísným trestům: hlavní strůjce loupeže Gordon Goody dostal spolu s Ronniem Biggsem, Royem Jamesem, Tommym Wisbeyem, Bobem Welchem a Jimem Husseyem třicet let vězení, Bill Boal a Roger Cordrey 14 let, Brian Field a Leonard Field (oba muži nebyli v příbuzenském vztahu, šlo jen o shodu jmen) po pěti letech a John Wheater tři roky vězení.

Brian Field, Leonard Field a John Wheater dostali relativně nízké tresty proto, že se samotné loupeže nezúčastnili a přispěli k ní pouze nepřímo. Wheater byl advokát, který pro bandu vytipoval nákup zmíněné opuštěné farmy Leatherslade, a Brian Field s Leonardem Fieldem ji pořídili, přičemž Leonard sehrál roli kupujícího a Brian advokáta, který celý obchod zprostředkoval. 

Naproti tomu inženýr Bill Boal byl odsouzen k vysokému trestu, přestože jako jediný zřejmě neměl s loupeží vůbec nic společného. Zatkli ho jen kvůli jeho vazbám na Rogera Cordreye a kvůli tomu, že u něj našli část ukradených peněz. On sám se ale hájil tím, že mu Cordrey toliko splácel dluh. Jeho tragédii navíc podtrhlo to, že se propuštění už nikdy nedočkal - v roce 1970 zemřel ve vězení na rakovinu, přičemž až do poslední chvíle trval na své nevině. Jeho rodina proto požádala u příležitosti 50. výročí loupeže před pěti lety o znovuotevření jeho případu a o jeho posmrtnou rehabilitaci.

Zajímavý byl také osud "pokladníka" gangu Charlese Fredericka Wilsona, jenž vyplatil na statku všem lupičům jejich podíly. Byl poměrně rychle dopaden a získal přezdívku "Tichošlápek", protože odmítl cokoli říct. Také on dostal třicet let vězení, ale po pouhých čtyřech měsících utekl. Na svobodě pak strávil čtyři roky, ale v roce 1968 byl v Kanadě znovu zatčen a odseděl si dalších deset let. Po propuštění v roce 1978 se odstěhoval do Španělska, kde se zapletl do obchodu s drogami, a tím i do sporů mezi místními drogovými gangy. V roce 1990 byl Wilson zbit a zastřelen nájemným vrahem na zahradě svého domu před očima vlastní ženy. Jeho vraždu pravděpodobně nařídil jeden z drogových bossů jménem Roy Adkins.

Posledním zatčeným se stal Bruce Reynolds, jenž utekl s manželkou a už zmíněným synem Nickem do Mexika a později do Kanady. Polapen byl až v roce 1968. Ten mimochodem zcela nevědomě zatáhl do historie loupeže jedno později velmi slavné jméno: na svém útěku potřeboval pro sebe i pro svou rodinu novou identitu a zvolil si pro ni příjmení Firth. Ze svého syna Nicka tak udělal Colina Firtha, aniž by tušil, že jiný muž téhož jména se později stane světově proslulým hercem. Ten je dnes díky tomu občas s loupeží spojován, ale opravdu s ní nemá nic společného - v době, kdy se uskutečnila, mu byly teprve tři roky.

Identitu iniciátora celé loupeže Ulstermana se policii nepodařilo odhalit, a ten se tak stal jedním ze čtyř spolupracovníků na loupeži, kteří nebyli nikdy dopadeni. Patrick McKenna, jehož v roce 2014 odhalil coby Ulstermana hlavní realizátor loupeže Goody, byl v té době už po smrti (zemřel na srdeční záchvat v roce 1992). Jeho rodina nadále pochybuje, že by byl McKenna Ulstermanem, mimo jiné proto, že u něj nikdy neviděli žádné větší částky peněz a v době své smrti měl na účtě jen tři tisíce liber. "Jestli někdy dostal takové peníze, nikdo z nás je nikdy neviděl," uvedl v roce 2014 McKennův vnuk. "Stále si říkám, že je strašně těžké tomu uvěřit, protože vím, jaký to byl člověk," dodal.

Osud "britského Kajínka"

Je paradoxem, že zdaleka nejslavnějším členem lupičské bandy je dnes Ronnie Biggs, který při loupeži samé leccos pokazil - konkrétně najal neschopného strojvůdce, a navíc údajně patřil k těm, kteří nechali na statku své otisky prstů (podle jiných informací však byly pro policii klíčové zejména otisky lupiče Roye Johna Jamese).

K Biggsově popularitě výrazně přispěl až jeho útěk z vězení, když po dvou odsezených letech dokázal prchnout spolu se třemi spoluvězni za pomoci provazového žebříku, a následujících 35 let nebyl dopaden.

Jeho život na svobodě ale moc veselý asi nebyl. Jak se později vyjádřil, peníze z loupeže spotřeboval během dvou let. Navíc se musel nákladně skrývat. V Paříži si nechal udělat ne příliš podařenou plastiku obličeje, poté prchl i s manželkou a dvěma syny do Austrálie, nakonec si zařídil nový život v Brazílii, kde také založil novou rodinu s brazilskou tanečnicí (díky tomu nemohl být podle brazilských zákonů vydán).

Následovala etapa života, která připomínala například současné vystupování Jiřího Kajínka. Také Biggs se stal velkou celebritou britského bulváru, rozdával spoustu novinových rozhovorů, nazpíval dvě písně s punkovou skupinou Sex Pistols a podobně jako Kajínek se stal i oblíbeným reklamním maskotem: konkrétně britská automobilka Leyland Motors spustila v roce 1979 kampaň na svůj nový minivůz a pod dojmem Biggsovy popularity pro ni zvolila slogan "Zaskočte si dovnitř a ven jako Ronnie Biggs" a umístila jeho tvář na billboard. Někteří lidé si stěžovali, ale britský úřad pro regulaci reklamy zajímalo jen to, zda Biggs automobilce užití svého jména povolil.

V roce 1999 schválil Briggs spolu s Reynoldsem produkci videohry s názvem Velká vlaková loupež, ta se ale nakonec nikdy nerealizovala. Za to vznikla desková hra nazvaná Velká mozková loupež, jež se částečně inspirovala už zmíněným hraním monopolů, které si pachatelé vlakové loupeže dopřáli ve své skrýši.

Přes vnější pozlátko ale žil slavný loupežník stále jen v určité formě domácího vězení, kdy nesměl pracovat a každý večer musel být nejpozději v deset večer doma. Do Británie se nakonec vrátil na stará kolena sám a dobrovolně, protože potřeboval bezplatnou zdravotní péči a v Brazílii na ni neměl nárok. Po příletu 7. května 2001 byl okamžitě zatčen a převezen do vězeňské nemocnice, kde znovu dostal staré původní vězeňské číslo 002731. Propuštěn byl 7. srpna 2009 a 18. prosince 2013 zemřel. Některé nekrology ho označovaly za "mozek celé akce", třebaže jím nikdy nebyl a do lupičské party se málem ani nedostal, protože její skuteční vůdci ho oprávněně považovali za slabý článek.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 2/2
DALŠÍ ČÁST

Akční letáky