"Projeďte se vlakem duchů," lákal od roku 1931 návštěvníky zábavní park Glenelg v jižní Austrálii. Populární atrakce byla později několikrát přestěhována a od října 1935 se stala ozdobou nového lunaparku v Sydney. Tady se jí užívalo hned několik generací australských dětí, a to až do osudného večera z 9. června 1979, kdy se vinou mnoha zanedbání změnil pouťový strašidelný vlak v noční můru, která byla žel až příliš skutečná.

Hrůza v tunelu

Během jedné z večerních jízd vypukl přibližně kolem 22:15 v jednom z umělých tunelů na trati požár, bohužel právě ve chvíli, kdy v něm vlak podle scénáře jízdy zastavil. Počet lidí, kteří v tu chvíli byli ve vagoncích, byl později odhadnut na 35. Strojvůdci vlaku si ohně a kouře po chvíli všimli, spustili poplašné zařízení, vyjeli se soupravou z tunelu a začali vytahovat lidi z vagonů.

Zprvu se zdálo, že se podařilo všechny zachránit, ale kolem půl dvanácté v noci byla v tunelu nalezena mrtvá těla sedmi lidí, z toho šesti dětí: dvou chlapců Damiena a Craiga Godsonových, kteří zahynuli i spolu se svým otcem Johnem, a čtyř žáků australské základní školy ve Waverley: Jonathona Billingse, Richarda Carrolla, Michaela Johnsona a Seamuse Rahillyho. Policie později usoudila, že všech sedm se pokusilo uniknout před ohněm a kouřem vlastními silami, takže zřejmě vyskočili z vlaku a zkusili z tunelu utéct. Kouř je však otrávil dřív, než se jim to podařilo. Kdyby byli zůstali ve vagonech, byli by se pravděpodobně zachránili jako ostatní.

Příčina vzplanutí neznámá

Příčina požáru nebyla nikdy přesně zjištěna, byť se podařilo prokázat, že atrakce sama požár nezpůsobila. Na druhé straně se však ukázalo také to, že nebyla proti ohnivému živlu nijak zajištěna a že lunapark nedodržoval celou řadu bezpečnostních předpisů. Požární hadice byly například rozmístěny tak nešikovně, že jimi nebylo možné hasit kdekoli na trati vlaku, protože na řadu míst voda z nich nedosáhla. V hydrantech byl navíc nedostatečný tlak a v parku v noci nepracovalo ani dost lidí. Vinou toho všeho trvalo víc než hodinu, než se podařilo dostat zuřící požár pod kontrolu.

Trestnou odpovědnost za katastrofu se nakonec nepodařilo nikomu prokázat. Australský státní koroner Kevin Anderson sice během vyšetřování zjistil, že už 18 měsíců před katastrofou upozorňovala městská rada severní Sydney a místní hasičský sbor vedení lunaparku na to, že atrakce nedisponuje adekvátní protipožární ochranou, na což manažeři nijak nereagovali, ale toto jejich selhání podle něj nebylo takové, aby bylo možné obvinit je z nedbalostního trestného činu.

Objevilo se také svědectví, že už dva roky před požárem, v prosinci 1977, provedl inspekci lunaparku za účelem možných zlepšení poradce městské rady Sydney v oblasti designu, načež navrhl jeho vedení, aby do vlaku duchů nainstalovalo sprinklerový systém automaticky se spouštějících hasicích zařízení. Ani na toto doporučení ale nikdo nedbal.

Australská vláda otevřela případ vlaku duchů ještě jednou v roce 1987 v rámci tehdejšího rozsáhlého vyšetřování korupce, ale ani tehdy se nepodařilo najít žádné další důkazy, které by ukazovaly na konkrétního viníka katastrofy. Předchozí koronární a policejní vyšetřování však bylo podrobeno ostré kritice jako nedostatečné a neúčinné.

Případ zůstává zatím uzavřen

Tragický případ se pak připomněl australské veřejnosti ještě jednou v květnu roku 2007, kdy se svým svědectvím vyšla na světlo Anne Buckinghamová, neteř jedné z temných postav sydneyského podsvětí, Abe Saffrona. Saffron byl spojován se sedmi dalšími žhářskými útoky, k nimž došlo během dvou let po nehodě v lunaparku a policie ho podezírala, že stojí i za požárem pouťového vlaku. To však on sám vytrvale popíral a žádné přímé důkazy proti němu se nenašly.

Buckinghamová nyní v rozhovoru s australským deníkem Herald prohlásila, že její strýc oheň v umělém tunelu skutečně založil, a to prý z důvodu, že chtěl nad celým lunaparkem převzít kontrolu. Její tvrzení podpořil jeden z bývalých zaměstnanců lunaparku Martin Sharp, který se přihlásil se svým svědectvím, že byl prý několik let před požárem u toho, když Abe Saffron nabízel majiteli atrakce Tedovi Hopkinsovi, že lunapark odkoupí. Buckinghamová však později svá slova popřela a žádala, aby Herald rozhovor nevydával. Deník se ale bránil tím, že má celý rozhovor nahraný.

Generální prokurátor Nového Jižního Walesu nakonec rozhodl, že případné další vyšetřování případu může být otevřeno až po předložení nových a pádnějších důkazů policii. Proč vlak duchů vzplanul, tak zůstává nadále tajemstvím.