Pražská přednáška profesora Andreje Borisoviče Zubova, pořádaná tento týden v Domě národnostních menšin, budila rozruch ještě bezprostředně před zahájením. Ačkoliv se v kuloárech mezi organizátory šuškalo, že do sálu nepozván pronikl jakýsi „stalinista Saveljev", besedu nakonec žádný ostrý střet neprovázel. Pozoruhodné ovšem bylo samotné vyznění besedy.

A to nejen díky tomu, že historik a politolog Zubov, jenž kvůli kritickému názoru na Putina musí do konce června opustit moskevskou univerzitu MGIMO, měl svůj názor pečlivě vyargumentovaný. Jenže zatímco on, který nyní musí čelit problémům osobní odvahou a za cenu ztráty postavení, vidí přece jen světlo na konci tunelu, čeští účastníci besedy zastávají výrazně pesimističtější postoj. Je otázkou, kdo je lepší věštec.

Pornografie a nacionalismus

Andrej Zubov je argumentačně velmi silný v tom, že nejen nachází, ale i hodnotí historické paralely. Přirovnat Putinovo zabrání Krymu, rozdmýchávání nacionálních vášní a demagogii k hitlerovskému Německu už napadlo kdekoho. Ale ruský profesor uvádí zároveň důvody, proč je současné Rusko a tehdejší Německo v jiné situaci: Hitlerovský stát byl prodchnut snahou odčinit údajnou „křivdu" po první světové válce a hnal se do boje, kdežto Rusové v sobě prý mají stále trauma nezměrných útrap 2. světové války.

Do boje se proto dnes lidem ve skutečnosti nechce. Nacistické Německo se stávalo průmyslovou velmocí, to dnes Rusko ani náhodou není. Před vypuknutím druhé světové války se Západ obával mnohem víc bolševiků než Hitlera, a tak se na nacisty nesoustředila prvořadá pozornost, a pak už bylo na prohlédnutí pozdě. Dnes je podle Zubova na Rusko „velmi dobře vidět", a proto se na něj mohou demokratické státy soustředit.

Zjednodušeně, ale výstižně řečeno se ruský historik domnívá, že když Západ dnes bude vůči Rusku uplatňovat patřičné sankce, může to vést k pádu Putinova režimu, protože většinu obyčejných lidí i oligarchů v Rusku dnes zajímá jen blahobytnější život. Rádi sice zatleskají siláckým gestům, ale kdyby za to měli začít platit utahováním si opasků, tak se na obnovu „slávy Sovětského svazu" klidně vybodnou... Samozřejmě, že Zubov problém nebagatelizuje. Řízná je třeba jeho reakce na námitku, že problém ruských menšin v zemích mimo Rusko skutečně existuje, a tak je prostě jen přirozené ho ventilovat, ne zakrývat.

Ruský politolog kontruje, že třeba pornografie je také svým způsobem přirozená – přesto je příliš nebezpečné ji otevřeně programově propagovat (například pro napojení na organizovaný zločin). Nicméně celkový dojem z jeho vystoupení je optimistický v tom, že se Rusko může změnit k lepšímu.

Česká Skepse

S některými názory ruského politologa by se polemizovat dalo – například s tím, že demokratický svět dnes nečelí jiným hrozbám, než je Putinův režim, a proto se na něj může zaměřit.

Připomeňme ovšem (především islámský) terorismus. Ten přece je, nebo aspoň donedávna byl alfou a omegou všech současných bezpečnostních doktrín Západu. Nicméně čeští účastníci besedy, například bývalý velvyslanec v Rusku Luboš Dobrovský či exposlanec Ivan Fišera, měli jinou zásadní připomínku. Lze ji shrnout do námitky, že je sice pěkné vyvíjet na Putina jakýsi tlak (přičemž současná účinnost dosavadních sankcí je velmi sporná) a spoléhat i na změnu nálady lidí – ale jak známo, v Rusku stejně o všem rozhodne zase parta starých „kágébáků".

Takže při vší nefalšované úctě k osobní odvaze a názorům ruského profesora jeho optimismus zrovna nesdílíme... Zubov ani otázku vlivu „starých bolševických struktur" nijak nesnižuje. Na dotaz, zda má větší sílu sám Putin (také vyučený v KGB), nebo lidé skrytí za ním, odpovídá bonmotem: Když Putinovi staří generálové KGB rezolutně budou říkat ANO, Putin neřekne NE. Když Putin jasně prohlásí NE, generálové nebudou prosazovat své ANO... Připomněl také nezvykle velkou Putinovu příchylnost k bývalému vrchnímu stratégovi KGB, zesnulému generálnímu tajemníkovi KSSS Juriji Andropovovi.

Putin podle Zubova hned po svém nástupu k moci nelenil obnovit Andropovovu pamětní desku, a pojmenoval po něm také jednu z elitních vojenských jednotek. Přes to všechno si Andrej Zubov svůj optimistický výhled ponechává. A v tom je jeho současné poselství ještě silnější a důležitější než jeho historické analýzy a politologická přirovnání. Dává i nám skeptikům pocítit, že mávnout nad vším rukou s gestem marnosti „stejně všechno řídí tajné služby, a Brusel se na nic nezmůže" by byla cesta, která by Putinovi vyhovovala ze všeho nejvíc.