Pád lanovky zabil 20 lidí. Chyběla bezpečnostní brzda, viníci vyvázli s pokutami

Katastrofa lanovky v Saint-Étienne-en-Dévoluy se stala druhou nejhorší svého druhu v dějinách

Katastrofa lanovky v Saint-Étienne-en-Dévoluy se stala druhou nejhorší svého druhu v dějinách

Foto: Profimedia

Rok 1999 opravdu nebyl pro zemi galského kohouta ten nejšťastnější. V únoru zahynulo 12 lidí v lavině poblíž Chamonix. V březnu vypukl v silničním tunelu pod Mont Blankem ničivý požár, jenž si vyžádal 45 životů. A 1. července 1999 se v Saint-Étienne-en-Dévoluy zřítila lanovka a pohřbila všech 20 lidí, které měla na palubě.

Katastrofa lanovky v Saint-Étienne-en-Dévoluy zůstává nejtragičtější lanovkovou nehodou ve francouzských dějinách a jednou z nejhorších lanovkových neštěstí na světě. Většinu obětí tvořili místní obyvatelé, kteří pracovali v radioastronomické observatoři Plateau de Bure, nacházející se na hoře Pic-de-Bure nedaleko Gapu v departementu Hautes Alpes v jižních Alpách. Lanovka patřila francouzsko-německé vědecké výzkumné společnosti IRAM, která provozovala observatoř, turisté ani lyžaři ji používat nemohli.

V časných ranních hodinách 1. července 1999 nastoupilo do její kabiny dvacet zaměstnanců, všichni francouzské národnosti. Šlo o sedm pracovníků údržby, devět stavebních dělníků, kteří pracovali na přístavbě observatoře, a čtyři telekomunikační pracovníky, jež přicestovali z Marseille. Zhruba kolem čtvrt na osm ráno místního času, když lanovka urazila od své nástupní stanice 500 metrů, se kabina lanovky uvolnila z tažného lana a zřítila se volným pádem z výšky 80 metrů na skalnaté srázy pod ní. Kabina se rozletěla na kusy. Náraz do terénu nikdo nepřežil.  

Přežil, protože nenastoupil

Štěstí přálo jen několika francouzským, německým a španělským astronomům pracujícím v observatoři, kteří zůstávali na hoře vždy několik dní - a díky tomu v lanovce nebyli.

Smrt se na poslední chvíli vyhnula také jednomu ze stavebních dělníků, jenž měl původně nastoupit, ale zdržel se, protože se ještě vracel pro zapomenutý materiál. Z dálky ještě po sedmé ráno sledoval, jak lanovka i s jeho kamarády vyráží na svou poslední cestu - která měla původně představovat jen bezproblémovou dvacetiminutovou jízdu k vrcholu.

Vlak duchů v lunaparku v australském Sydney, který 9. června 1977 zachvátil požár

Příběh jako z hororu: Lunaparkový vlak duchů před 40 lety opravdu zabíjel

"Mohl jsem tam být s nimi, byli to mí přátelé. Ale prostě ještě nepřišel můj den, to je všechno," řekl později místnímu rozhlasu tento muž, který si nepřál být jmenován. 

Na to, že něco není v pořádku, ho podle jeho slov upozornil ostrý zvuk. Vzhlédl a pak už jen pozoroval, jak lanovka padá na zem. Další svědci uvedli, že to vypadalo, jakoby se kabina mezi druhým a třetím pylonem mírně kymácela, načež se zřítila na skalnaté svahy, jež byly i začátkem července tu a tam pokryty sněhem.

Chyběla bezpečnostní brzda

Podle mluvčího asociace provozovatelů lanovek Jeana-Charlese Simianda byla daná kabina uvedena do provozu v roce 1981. Lanovku podle něj zkontrolovala v roce 1998 (rok před nehodou) soukromá strojírenská firma Apav a shledala ji "v naprostém pořádku". Při kontrolní revizi prý byly přezkoumány všechny prvky, včetně kabiny, nosných i tažných lan, motorů i pylonů, na nichž byla lanovka zavěšena. Tyto revize se podle Simianda dělaly pravidelně každých pět let.

Podle svědků to při nehodě nicméně vypadalo, jakoby prasklo jedno z lan, které držely kabinu. Místní úřady později uvedly, že se gondola lanovky vyvlékla ze dvou z celkem tří tažných lan a začala klouzat opačným směrem zpět k dolní stanici. Před druhým sloupem, zhruba 500 metrů od stanice, vyskočila kabina vlivem vibrací z nosných lan, třetí tažné lano prasklo a kabina se zřítila spolu s ním do osmdesátimetrové hloubky. 

Výbuch zemního plynu zničil dva vlaky a zabil 575 lidí

30 let od největšího železničního neštěstí Ruska, výbuchu plynového jezera smrti

Francouzský státní zástupce nakonec zažaloval osm pracovníků údržby, pro něž požadoval půlroční trest odnětí svobody. Soud pět z nich nakonec po pětiletém procesu osvobodil, tři zbývající odsoudil za nedbalostní trestné činy.

Mezi odsouzené patřili technik údržby Aldo Oberti, který podle soudního verdiktu chyboval tím, že odstranil z lanovky bezpečnostní brzdu, v důsledku čehož začala kabina nekontrolovatelně klouzat a vyvlekla se z tažných lan. Oberti dostal třicetiměsíční zákaz činnosti (později snížený na 24 měsíců) a pokutu 10 tisíc eur. Dalším odsouzeným byl inspektor lanovek Édouard Ponchier, který podle rozsudku nesměl další pět let vykonávat revizní kontroly lanovek a musel zaplatit 12 tisíc eur. Třetím odsouzeným byl tehdejší ředitel Astronomické observatoře Plateau de Bure Marinus de Jonge, odpovídající za provoz lanovky, který platil 15 tisíc eur.

Američtí vyšetřovatelé zkoumají trosky helikoptér na místě dopadu v severním Iráku

Tragický omyl. Před 25 lety sestřelili američtí stíhači dvě vlastní helikoptéry

Havárie lanovky v Saint-Étienne-en-Dévoluy se stala druhou nejhorší tragédií závěsné lanovky od roku 1976, kdy v italském Cavalese zahynulo 42 lidí po pádu kabin, při němž dvě padající kabiny strhly několik dalších. Katastrofa ve francouzských Alpách navíc následovala nedlouho po obdobném neštěstí z 3. února 1998, kdy americká stíhačka zachytila v italských Dolomitech svou ocasní plochou o tažné lanovkové lano, které se pilot pokoušel podlétnout, a strhla kabinu do hlubin. Neštěstí se stalo opět v Cavalese poblíž Trenta a vyžádalo si rovněž dvacet životů. 

Akční letáky