Pád lanovky zabil 20 lidí. Chyběla bezpečnostní brzda, viníci vyvázli s pokutami

1. červenec 2019 četba na 5 minut
Katastrofa lanovky v Saint-Étienne-en-Dévoluy se stala druhou nejhorší svého druhu v dějinách

Katastrofa lanovky v Saint-Étienne-en-Dévoluy se stala druhou nejhorší svého druhu v dějinách

Foto: Profimedia

Rok 1999 opravdu nebyl pro zemi galského kohouta ten nejšťastnější. V únoru zahynulo 12 lidí v lavině poblíž Chamonix. V březnu vypukl v silničním tunelu pod Mont Blankem ničivý požár, jenž si vyžádal 45 životů. A 1. července 1999 se v Saint-Étienne-en-Dévoluy zřítila lanovka a pohřbila všech 20 lidí, které měla na palubě.

FOTOGALERIE

Katastrofa lanovky v Saint-Étienne-en-Dévoluy se stala druhou nejhorší svého druhu v dějinách Katastrofa lanovky v Saint-Étienne-en-Dévoluy se stala druhou nejhorší svého druhu v dějinách Katastrofa lanovky v Saint-Étienne-en-Dévoluy se stala druhou nejhorší svého druhu v dějinách

Katastrofa lanovky v Saint-Étienne-en-Dévoluy zůstává nejtragičtější lanovkovou nehodou ve francouzských dějinách a jednou z nejhorších lanovkových neštěstí na světě. Většinu obětí tvořili místní obyvatelé, kteří pracovali v radioastronomické observatoři Plateau de Bure, nacházející se na hoře Pic-de-Bure nedaleko Gapu v departementu Hautes Alpes v jižních Alpách. Lanovka patřilafrancouzsko-německé vědecké výzkumné společnosti IRAM, která provozovala observatoř, turisté ani lyžaři ji používat nemohli.

V časných ranních hodinách 1. července 1999 nastoupilo do její kabiny dvacet zaměstnanců, všichni francouzské národnosti. Šlo o sedm pracovníků údržby, devět stavebních dělníků, kteří pracovali na přístavbě observatoře, a čtyři telekomunikační pracovníky, jež přicestovali z Marseille. Zhruba kolem čtvrt na osm ráno místního času, když lanovka urazila od své nástupní stanice 500 metrů, se kabina lanovky uvolnila z tažného lana a zřítila se volným pádem z výšky 80 metrů na skalnaté srázy pod ní. Kabina se rozletěla na kusy. Náraz do terénu nikdo nepřežil.  

Přežil, protože nenastoupil

Štěstí přálo jen několika francouzským, německým a španělským astronomům pracujícím v observatoři, kteří zůstávali na hoře vždy několik dní - a díky tomu v lanovce nebyli.

Smrt se na poslední chvíli vyhnula také jednomu ze stavebních dělníků, jenž měl původně nastoupit, ale zdržel se, protože se ještě vracel pro zapomenutý materiál. Z dálky ještě po sedmé ráno sledoval, jak lanovka i s jeho kamarády vyráží na svou poslední cestu - která měla původně představovat jen bezproblémovou dvacetiminutovou jízdu k vrcholu.

"Mohl jsem tam být s nimi, byli to mí přátelé. Ale prostě ještě nepřišel můj den, to je všechno," řekl později místnímu rozhlasu tento muž, který si nepřál být jmenován. 

Na to, že něco není v pořádku, ho podle jeho slov upozornil ostrý zvuk. Vzhlédl a pak už jen pozoroval, jak lanovka padá na zem. Další svědci uvedli, že to vypadalo, jakoby se kabina mezi druhým a třetím pylonem mírně kymácela, načež se zřítila na skalnaté svahy, jež byly i začátkem července tu a tam pokryty sněhem.

Chyběla bezpečnostní brzda

Podle mluvčího asociace provozovatelů lanovek Jeana-Charlese Simianda byla daná kabina uvedena do provozu v roce 1981. Lanovku podle něj zkontrolovala v roce 1998 (rok před nehodou) soukromá strojírenská firma Apav a shledala ji "v naprostém pořádku". Při kontrolní revizi prý byly přezkoumány všechny prvky, včetně kabiny, nosných i tažných lan, motorů i pylonů, na nichž byla lanovka zavěšena. Tyto revize se podle Simianda dělaly pravidelně každých pět let.

Podle svědků to při nehodě nicméně vypadalo, jakoby prasklo jedno z lan, které držely kabinu. Místní úřady později uvedly, že se gondola lanovky vyvlékla ze dvou z celkem tří tažných lan a začala klouzat opačným směrem zpět k dolní stanici. Před druhým sloupem, zhruba 500 metrů od stanice, vyskočila kabina vlivem vibrací z nosných lan, třetí tažné lano prasklo a kabina se zřítila spolu s ním do osmdesátimetrové hloubky. 

Francouzský státní zástupce nakonec zažaloval osm pracovníků údržby, pro něž požadoval půlroční trest odnětí svobody. Soud pět z nich nakonec po pětiletém procesu osvobodil, tři zbývající odsoudil za nedbalostní trestné činy.

Mezi odsouzené patřili technik údržby Aldo Oberti, který podle soudního verdiktu chyboval tím, že odstranil z lanovky bezpečnostní brzdu, v důsledku čehož začala kabina nekontrolovatelně klouzat a vyvlekla se z tažných lan. Oberti dostal třicetiměsíční zákaz činnosti (později snížený na 24 měsíců) a pokutu 10 tisíc eur. Dalším odsouzeným byl inspektor lanovek Édouard Ponchier, který podle rozsudku nesměl další pět let vykonávat revizní kontroly lanovek a musel zaplatit 12 tisíc eur. Třetím odsouzeným byl tehdejší ředitel Astronomické observatoře Plateau de Bure Marinus de Jonge, odpovídající za provoz lanovky, který platil 15 tisíc eur.

Havárie lanovky v Saint-Étienne-en-Dévoluy se stala druhou nejhorší tragédií závěsné lanovky od roku 1976, kdy v italském Cavalese zahynulo 42 lidí po pádu kabin, při němž dvě padající kabiny strhly několik dalších. Katastrofa ve francouzských Alpách navíc následovala nedlouho po obdobném neštěstí z 3. února 1998, kdy americká stíhačka zachytila v italských Dolomitech svou ocasní plochou o tažné lanovkové lano, které se pilot pokoušel podlétnout, a strhla kabinu do hlubin. Neštěstí se stalo opět v Cavalese poblíž Trenta a vyžádalo si rovněž dvacet životů.