Pašování i Coca-Cola. Život patří jen mně, vzpíral se Josef Wolf komunistům

Ze závodu v Berlíně v roce 1962.

Ze závodu v Berlíně v roce 1962.

Foto: Archiv Josefa Wolfa

V dnešních Příbězích pamětníků představíme životní cestu cyklisty, sportovní hvězdy a miláčka davů Josefa Wolfa. Úspěšný sportovec reprezentoval Československo na olympiádě i mistrovství světa. Měl peníze, dům, auto, ženu a dítě. Když ale na přelomu 50. a 60. let poznal svobodný svět na Západě, rozhodl se přivydělat si pašováním. V sedmadvaceti pak s celou rodinou utekl do Švédska.

Když trénovali, pili Coca-Colu

Na československé olympioniky v Římě dohlížely desítky příslušníků Státní bezpečnosti. Bez jejich vědomí a často v doprovodu nebylo možné opustit olympijskou vesnici. Cyklisté si však jezdili, kam se jim zachtělo. „Jedeme trénovat,“ zamávali estébákům u brány a zmizeli. Vyjížděli na dlouhé túry po italských silnicích pod rozpáleným sluncem.

Blažena Zikmundova.

Blažena Zikmundová: Kamarády mi gestapo odvedlo do Mauthausenu

Obrovská žízeň a nejslavnější kapitalistický nápoj Coca-Cola ale znamenal konec jejich nadějím na úspěch. „Od rána do večera jsme chlastali Coca-Colu. Říkám chlastali, protože slovo pití se nedá použít. Coca-Cola byl nápoj na indexu. Pro soudruhy zosobňoval to nejhorší, co mohl kapitalistický svět vytvořit. Tak jsme ho pili. Nevěděli jsme, že obsahuje tolik kofeinu. Několik nocí jsme nespali,“ vysvětluje neúspěch už v kvalifikaci, ve které jeho tým skončil až na pátém místě. V boji o semifinále podlehlo československé družstvo stíhačům Francie.

Nejsilnější tým, ve kterém na dráze závodil, se podařilo vytvořit ještě ten rok na mistrovství světa v Miláně. Ve stíhačce družstev vybojovali českoslovenští reprezentanti skvělé páté místo.

Slavný závodník myslel na emigraci

V roce 1963 a 1964 jel Josef Wolf silniční Závod Míru. Etapy na trase mezi Berlínem, Varšavou a Prahou sledovaly na místě i v televizi v socialistickém Československu miliony diváků. „Československá cyklistika žila Závodem míru. To bylo něco, co dokázalo i v tehdejším velice ponurém Československu rozjásat davy,“ vypráví Josef Wolf, který se v době své největší slávy zamiloval. S Radkou se vzali a narodil se jim syn.

S letadlem Bücker C4 na vojenské letecké akademii. „Učili jsme se, jak se létá ve trojici, ve čtveřici, v páru, barevná označení a názvy letadel. To všechno nás učili letci z Anglie.“ Hradec Králové, 1947

Mukl nesmí mít emoce. Nepřežil by s nimi, vypráví bývalý letec Antonín Zelenka

S ženou sdílel pocity marnosti a beznaděje života v komunistickém režimu. K emigraci se rozhodli ve chvíli, kdy si Josef uvědomil, že v nesvobodě komunistického režimu bude muset žít možná i jeho syn. „S postupujícím časem jsem začal nahlížet, že nemá cenu, abychom měli další potomky. Mít děti a tvořit základnu komunistické společnosti, to se nám rozhodně nechtělo, to bylo špatné,“ říká Wolf.

Dlouhé měsíce se o tom radil s manželkou, až se konečně dohodli. Manželka se synem dostala povolení k cestě za tetou do západního Berlína. Josef jel ve stejném termínu na závody do Švédska. Tam dva týdny se svými kolegy závodil a těsně před koncem výpravy se svým kamarádům ztratil.

Za dramatických okolností se před nimi ukrýval v přístavu Trelleborgu. Krčil se v lavici prázdného kostela. Estébáci sice do kostela nakoukli, ale Josefa, byť jen úplnou náhodou, neobjevili. Teprve po čase – kdesi na závodech, kde už Josef jezdil ve švédském dresu, mu jeho bývalí kolegové vyprávěli, co všechno v přístavu podnikli.

Zdeňka Šimáková.

Zdeňka Šimáková: Byla to hrůza, když Němci přijížděli na motorkách do centra

Vedoucí výpravy a trenér cyklistů František Jursa šílel. Běhal s estébáky po přístavu, nakukovali do všech podniků, stěžovali si i na švédské policii. Ta je vyhodila, že se nic neděje, když má Josef platný pas.

V komunistickém Československu byla emigrace vážný zločin a Jursa se právem obával, že bude mít doma problémy nejen on, ale celá Josefova rodina. Nikdo ze závodníků v tu chvíli nevěděl, že na Západě už je také Josefova žena i syn. Mysleli si, že je opustil a měli mu to za zlé. Až na hranici v Cínovci se od čekajících estébáku dověděli, že manželka se synem jsou už dávno v západním Berlíně.

Josef Wolf vyplul ze severu trajektem do Německa, kde se podle dohody v uprchlickém táboře potkal s rodinou. Získali status politického uprchlíka a po čase se usadili ve Švédsku. Dva roky tam ještě Josef Wolf závodil a potkával se se svými bývalými kolegy při závodech.

Švédsko se Wolfovým stalo novou vlastí i domovem. Sám pan Wolf tam vystudoval vysokou školu a získal práci u národního úřadu na pomoc uprchlíkům.

Příběh Josefa Wolfa zdokumentovali redaktoři Post Bellum, kteří pracují na unikátním projektu Paměť národa. Sbírka vzpomínek pamětníků obsahuje skoro sedm tisíc mnohahodinových svědectví na válku a dobu komunismu. Cyklus sportovních legend 20. století pomáhá Paměti národa zdokumentovat společnost Tipsport v rámci projektu Tipsport pro legendy.

Z Paměti národa vznikají každý týden rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století. Poslední díl Příběhů o Josefu Wolfovi si můžete pustit na stránkách Českého rozhlasu nebo si poslechněte reprízu v sobotu 16. června ve 21:00 na Radiožurnálu. Nový díl Příběhů 20. století vysílá Český rozhlas Plus vždy v neděli ve 20:10 hodin.

◀ PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 2/2
DALŠÍ ČÁST ▶