Pavel Wonka, advokát chudých:Komunističtí bachaři ho utýrali strašlivým způsobem

19. srpen 2019 četba na 8 minut
Pavel Wonka na archivní fotografii.

Pavel Wonka na archivní fotografii.

Foto: Archiv

Seriál Příběhy pamětníků připomíná skrze autentická vyprávění historické události a osobnosti 20. století. V dnešním díle si připomene příběh Pavla Wonky, advokáta chudých, kterého uštvali čeští komunisté. Jeho a svůj příběh vypráví Jiří Wonka, který se dodnes snaží očistit bratrovo jméno.

FOTOGALERIE

Pavel Wonka zemřel 26. dubna 1988 za dosud nevyjasněných okolností v cele kriminálu v Hradci Králové, utýraný komunistickým aparátem. Jeho starší bratr Jiří Wonka, před listopadem 1989 rovněž z politických důvodů pronásledovaný, se v posledních desetiletích věnuje péči o bratrův odkaz. Dělá to dosti důsledně, soudí se s lidmi, kteří Pavla Wonku zpochybňují, poslední proces vyhrál před měsícem.

Jiří Wonka se narodil 8. dubna 1950 ve Vrchlabí, vyrůstal v podkrkonošské vesnici Dolní Branná v česko-německé rodině. Děd František a otec Ludvík byli po válce obviněni ze spolupráce s gestapem. Nikdy přitom nevstoupili do nacistických organizací a s nacisty ani nesympatizovali. Nařčení je zbavil soud, u něhož na jejich obhajobu svědčilo několik sousedů, přesto byl rodině zkonfiskován dům. Wonkovi prý byli ještě předtím opakovaně okradeni a Jiřího matku Gertrudu (jak se dozvěděl až po její smrti) znásilnili revoluční gardisté.

Otec Ludvík Wonka, povoláním sedlář, zemřel roku 1953, kdy byly Jiřímu tři roky a bratru Pavlovi (narozen 23. ledna 1953) ani ne rok. Gertruda Wonková vychovávala syny sama. Po základní škole se Jiří Wonka vyučil strojním zámečníkem a při práci vystudoval večerní průmyslovku. V letech 1974 až 1985 byl členem KSČ. Bratr Pavel se stal automechanikem, po maturitě se třikrát neúspěšně hlásil na právnickou fakultu, ke studiu však nebyl připuštěn. Začal proto studovat sám a později lidem poskytoval laickou právní pomoc.

Pavel Wonka měl potíže s úřady i v zaměstnání - mimo jiné kritizoval hospodaření a krádeže v podniku, kde pracoval. Zatýkala ho policie, přicházel o práci, čelil různým šikanám. Po listopadu 1989 se objevil list papíru (nikoli v archivu, ale v držení důstojníka StB), na němž je psáno, že se Pavel Wonka roku 1983 zavazuje ke spolupráci s orgány čs. kontrarozvědky. Nenašel se však doklad, že by byl Pavel Wonka v osmdesátých letech jako spolupracovník Státní bezpečnosti registrován a že by skutečně spolupracoval – naopak byl hned v následujícím roce odsouzen a poté vězněn za velmi tvrdých podmínek.

První kriminál a hladovka

Jiří Wonka bratra finančně i psychicky podporoval, a když byl roku 1984 Pavel ve vykonstruovaném procesu odsouzen za údajné „rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví“ na čtrnáct měsíců do vězení, držel Jiří spolu s ním a matkou Gertrudou hladovku. Pavel Wonka si „odkroutil“ celý nespravedlivý trest ve věznici Plzeň-Bory. Když byl za mřížemi, jezdil Jiří Wonka každý víkend za matkou a hledal pro bratra podporu. Předával jeho dopisy Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, kontaktoval velvyslanectví Spolkové republiky Německo, zaslal bratrovu stížnost prezidentovi Gustávu Husákovi.

Kandidatura

Nedlouho po propuštění - v roce 1986 - se Pavel Wonka rozhodl, že bude v souladu s ústavou jako nezávislý kandidovat do Federálního shromáždění ČSSR. Napsal „Provolání nezávislého kandidáta“ a „Volební program“ a spolu s Jiřím, který se také rozhodl pro kandidaturu, začali materiály rozšiřovat. V dubnu 1986 je policie zatkla a v květnu 1987 byl Pavel Wonka odsouzen za hanobení ČSSR, hanlivé výrazy o KSČ a urážky čelných představitelů ČSSR a SSSR k jedenadvaceti měsícům odnětí svobody. I Jiří Wonka dostal roční trest - za pobuřování.

Jiří Wonka vypráví, že byl během věznění pálen cigaretami, bit a napaden dozorcem, který mu obuškem poranil krční páteř. Po propuštění navštívil nemocnici v Novém Městě nad Metují a byl ambulantně léčen, neboť prý primář zakázal jeho hospitalizaci (roku 1991 mu byl přiznán invalidní důchod). Následovala výpověď ze zaměstnání, kterou vedení podniku OPS Náchod odůvodnilo tím, že Jiří Wonka není schopen vést podřízené „v duchu socialistických zásad.“

Pavel byl zřízený a celý se klepal

Pavel Wonka mezitím trávil nespravedlivý trest v Minkovicích u Liberce. Po příjezdu byl surově zbit, a protože mu bylo odepřeno lékařské ošetření, odmítl pracovat, což vedlo k dalším kázeňským trestům a násilnostem. Jiří Wonka vzpomíná, že bratra spolu s matkou v Minkovicích navštívil, ale jakmile jim Pavel začal líčit svou situaci, byla návštěva ukončena: „Skoro nikdy nebrečel, ale tenkrát měl slzy v očích. (…) Byl zřízený, celý se klepal.“

Jiří a Gertruda Wonkovi a další disidenti hledali pro Pavla podporu, kde se dalo, on sám držel hladovku, odmítal pracovat, zhubl o dvacet kilogramů. Dne 26. února 1988 (po vykonání celého trestu) se dostal na svobodu, ale ani poté se jeho zdravotní stav příliš nezlepšil. Protože byl odsouzen ve vykonstruovaném procesu, odmítl uznat rozsudek a také se podrobit tzv. ochrannému dohledu. Požádal o vystěhování do SRN, avšak na počátku dubna byl znovu zatčen a navzdory špatnému zdravotnímu stavu (na základě rozhodnutí soudkyně Okresního soudu v Trutnově JUDr. Marcely Horváthové) vzat do vazby.

O Pavlově opětovném zatčení (a o tom, že je v kritickém zdravotním stavu) se Jiří a Gertruda Wonkovi dozvěděli teprve 22. dubna. O pár dní později - 26. dubna 1988 – zemřel Pavel Wonka v cele č. 138 vazební věznice v Hradci Králové na plicní a srdeční embólii. Není jasné, za jakých okolností smrt nastala. O smrti Pavla Wonky se rodina dozvěděla s dvoudenním zpožděním.

Jiří Wonka vzpomíná: „Moje matka se k té zprávě dostala na poště ve Vrchlabí, kde zaslechla rozhovor zdejších úředníků: ‚Pane Čáp, tady máte telegram, odneste jej, Pavel Wonka zemřel ve věznici.‘ - ‚No, aspoň to má odbyto, vždyť on byl pořád zavřenej,‘ odvětil ten druhý. Takhle se moje matka dozvěděla o smrti svého syna. (…) Jediné, co nám po bráchovi zbylo, je rozbitý, zničený kufr přelepený páskami.“

Není jasné, za jakých okolností smrt nastala, jisté však je, že o tři dny dřív diktoval dopis pro svého právního zástupce, v němž stojí: „Nechávám si dopis psát. Několik dnů jsem o sobě nevěděl. Jsem zcela bez vlády, jídlo jsem měl naposledy před zatčením. (…) Nevím, jak dlouho vydržím, díky obkladům spoluvězňů a neustálým výplachům úst vodou se držím při sobě. (…) Mám zmrzačené ruce, najdou se totiž tací, kteří mě dokázali bít pendrekem do zmrzlých prstů, i při přenášení k lékaři.“

Dva tisíce lidí na pohřbu

Pohřbu Pavla Wonky se zúčastnilo téměř dva tisíce lidí včetně zástupců několika zahraničních ambasád. Proslov měli Vlasta Chramostová a Hana Jüptnerová, Stanislav Devátý četl řeč Václava Havla. Wonkova smrt zasáhla snad každého, kdo se o ní dozvěděl: ukázala povahu komunistického režimu, neboť Pavel Wonka zemřel výhradně v důsledku nespravedlivého věznění. Jak už bylo řečeno, Jiří Wonka zasvětil svůj život očištění bratrova jména.

„S bráchou jsme neměli otce, takže jsme byli k sobě úplně přirostlý. Štve mě to, jak se o něm dnes mluví. Je to moje celoživotní oběť. Jsem kvůli tomu zavalený papíry a všechno dělám sám. (…) A nikdo jiný z našeho rodu už není, kdo by hájil jeho čest, takže jsem k tomu odsouzen já.“ Po roce 1989 se mu podařilo dosáhnout zrušení všech rozsudků, avšak nikdo z lidí, kteří jeho bratra odsoudili a týrali, nebyl potrestán.

V roce 2013 dostal Pavel Wonka od prezidenta Miloše Zemana in memoriam medaili Za zásluhy – týž prezident o dva roky později paradoxně vyznamenal i Ludvíka Karla, majitele sklárny Preciosa. Tedy podniku, který používal k otrocké práci vězně z Minkovic, z kriminálu, kde byl týrán i Wonka.

Autor: Adam Drda

Akční letáky