Po svatém Vojtěchu zůstaly tři hlavy. Jeho smrt je dodnes zahalena tajemstvím

10. červenec 2019 četba na 15 minut
Lebka svatého Vojtěcha na Pražském hradě, pravděpodobně pravá

Lebka svatého Vojtěcha na Pražském hradě, pravděpodobně pravá

Foto: ČTK/Martin Štěrba

Přes všechny osobní slabosti nalezl odvahu říkat pravdu vhod i nevhod, řekl před časem o českém světci svatém Vojtěchu kněz Václav Malý. Potomek slavníkovského rodu Vojtěch byl vysvěcen na biskupa pravděpodobně dne 19. února 982 na Levém Hradci. Jeho ostatky budí dodnes otázky.

Obnovený Vojtěchův episkopát trval do roku 994, poté svou diecézi opustil znovu a tentokrát trvale. Patrně poslední kapkou byla rodová vražda cizoložné šlechtičny, k níž došlo přímo na půdě biskupského svatojiřského chrámu, kde se snažila najít azyl. Všechny účastníky tohoto zločinu nechal Vojtěch coby pražský biskup vyobcovat z církve, dokud nevykonají pokání, ale údajně se setkal jen s nenávistí a pohrdáním. Nad provinilým rodem proto vyhlásil klatbu a znovu odešel do benediktinského kláštera v Římě.

Zhruba rok na to dospělo nepřátelství Přemyslovců a Slavníkovců do kritického bodu a byl z toho krvavý masakr. V předvečer svatováclavského svátku přepadla část družiny knížete Boleslava II. hradiště v Libici a všechny přítomné Slavníkovce, včetně čtyř Vojtěchových bratrů, povraždila. Přežil jen Soběslav, jenž se v té době účastnil výpravy Otty III., a pak sám Vojtěch spolu se svým nevlastním bratrem Radimem, kteří už pobývali v Římě.

"Toho času kníže nemohl vládnouti sám sebou, ale vládli předáci. Tito obrátivše se v nenávistníky Boha, ničemných otců nejhorší synové vykonali velmi zlý a ničemný skutek. Neboť jednoho svátečního dne vnikli do hradu Libice, v němž bratří svatého Vojtěcha a hradští bojovníci všichni jako nevinné ovečky stáli při slavné mši svaté, slavíce svátek. Oni však jako draví vlci ztekli hradní zdi, muže a ženy do jednoho pobili, a sťavše čtyři bratry svatého Vojtěcha se vším potomstvem před samým oltářem, hrad zapálili, ulice krví zkropili, a obtíženi krvavým lupem a krutou kořistí, vesele se vrátili domů," napsal o vraždění na Libici kronikář Kosmas.

Když se Vojtěch dozvěděl o masakru, chtěl se vrátit. Zamířil proto ke dvoru polského knížete Boleslava Chrabrého a požádal ho o zprostředkování jeho návratu do Čech. Češi ale svého biskupa definitivně odmítli. Snášet osud muže, který v bezpečí přežil vyvraždění vlastní rodiny, bylo zřejmě Vojtěchovi dlouhodobě proti mysli, požádal proto papeže o souhlas s hlásáním víry u cizích a nevzdělaných národů, a zamířil k pohanským Prusům. Tím svůj osud zpečetil.

Smrt a tři hlavy svatého Vojtěcha

Podle legend zabili pohanští Prusové Vojtěcha dne 23. dubna 997, když vstoupil do jejich posvátného háje Remove - podle některých zdrojů tam vkročil omylem, podle jiných chtěl Prusy požádat o přístup do jejich hradiště. Namísto svolení se dočkal zajetí, spoutání a mučednické smrti, která má v dochovaných pramenech hned několik podob. Legendy hovoří o tom, že Vojtěcha na nedalekém pahorku nejdřív probodl oštěpem pohanský kněz Sikka, a pak jej ještě Prusové ubodali sedmi ranami. Naopak pozdější vyobrazení na tzv. Hnězdenských dveřích (dochovaných románských dveřích z doby kolem roku 1175, představujících významnou historickou památku Hnězdna, jednoho z nejstarších polských měst) zachycuje Vojtěchovo stínání sekerou.

O hlavu český biskup skutečně přišel, je však otázka, zda k jejímu setnutí nedošlo až posmrtně. Skončila na kůlu, odkud ji údajně po třech dnech sejmul místní strážce a doručil ji Boleslavu Chrabrému. Ten hlavu a později i Vojtěchovo tělo vykoupil zlatem a nechal uložit. Dne 6. listopadu 999 byly Vojtěchovy pozůstatky slavnostně pohřbeny ve hnězdenském kostele Panny Marie za hlavním oltářem.

A jak se to má se třemi hlavami českého biskupa? Když už byl dávno mrtvý, začali konečně Češi projevovat o svého duchovního vůdce pořádný zájem. Zhruba tři desítky let po jeho smrti tak do Polska zamířila vojenská výprava nového českého knížete Břetislava I., mezi jejíž hlavní cíle (údajně úspěšně splněné) patřilo právě vyzvednutí Vojtěchových ostatků a jejich převezení do Čech. Kdy přesně k této události došlo, se dodnes neví - Kosmova kronika ji datuje k roku 1039, soudobé polské kroniky k letům 1038 a dokonce i 1037 (a některé pozdější polské kroniky jakýkoli převoz ostatků zhurta popírají).

Jisté není ani to, o jaké ostatky vlastně konkrétně šlo, protože to žádná z kronik detailně nezmiňuje. A právě tady začíná "historie několika hlav".

V letopise anonymního kronikáře 12. století, tzv. Kanovníka vyšehradského, se tak můžeme dočíst o tom, že "dne 23. února 1127 byla nalezena v hradu v Hnězdně hlava svatého Vojtěcha mučedníka a biskupa právě v tom místě, kde byl tento mučedník korunován a pohřben". První hlava.

V roce 1143 ale další český anonymní kronikář, autor tzv. Kroniky Mnicha sázavského, píše, že při požáru svatovítské baziliky na Pražském hradě došlo k poškození výzdoby hrobu svatého Vojtěcha, ale pozůstatky světce zůstaly ušetřeny a že "téhož roku byla nalezena hlava svatého Vojtěcha biskupa a mučedníka v kostele Svatého Víta mučedníka na hradě Praze". Druhá hlava.

A konečně, podle hildesheimské kroniky navštívil v roce 1000 Vojtěchův hrob ve Hnězdně jeho přítel římský císař Otta III., a při té příležitosti si odnesl zlomky jeho kostry a část jeho ramene a lebky jako vzácné relikvie. Kousky kostry nechal Otta uložit v Římě, zlomek lebky věnoval nově založenému kostelu svatého Vojtěcha v Cáchách. Tato relikvie upadla během staletí v zapomenutí, avšak o víc než 400 let později, dne 1. září 1475, se v kostele lebka náhle zjevila před vizitací císaře Fridricha III. a papežského nuncia, a to nikoli jako někdejší část lebečního skeletu, ale skutečně jako kompletní lebka připisovaná českému světci. Tak se dostala na svět třetí hlava. 

Která z nich je ta pravá, pokud vůbec nějaká? Zodpovědět tuto otázku se pokusil v 70. letech minulého století český antropolog Emanuel Vlček. K dispozici získal "pražskou" a "cášskou" lebku, prozkoumat lebku hnězdenskou mu však tehdejší primas polský, kardinál Štefan Wyszinski nedovolil.

Pražská i cášská lebka se vzájemně hodně podobaly: obě byly shodně poškozené na těchže místech a obě měly z horní čelisti vytaženy všechny zuby, což vedlo antropologa k závěru, že jedna byla úmyslně poškozena podle druhé, a tudíž byla záměrným falzem. 

Vlček nakonec došel k závěru, že pravou lebkou svatého Vojtěcha je ta pražská, protože na rozdíl od cášské odpovídala svou sérologickou skupinou jak dochovaným zbytkům Vojtěchova skeletu, přeneseným Břetislavem I. z Polska na Pražský hrad, tak kosterním pozůstatkům uloženým Ottou III. v Římě. Současně do ní na rozdíl od cášské lebky pasovaly zuby nalezené kolem skeletu. Antropolog vyřešil i otázku Vojtěchovy smrti, protože se mu podařilo prokázat, že hlava byla setnuta až posmrtně. 

Vzhledem k nemožnosti prozkoumat polský hrob však určité tajemství nadále trvá. Například se neví, jak velká část Vojtěchova skeletu nadále spočívá v polské půdě. Ani to, kde se vlastně vzala polská lebka a zda vůbec ještě existuje. Je pravděpodobné, že po Břetislavově výpadu a unesení Vojtěchových ostatků nahradili Poláci světcovu hlavu podvrženým padělkem. Tato lebka byla podle polských kronik uctívána ještě v 15. století v Poznani. Pak se však o ní zmínky vytrácejí a zajímavé je, že přesně v témže období se náhle vynořuje obdobná lebka v Cáchách.

Byla snad hnězdenská lebka totožná s cášskou? Nebo šlo o dvě různé napodobeniny? Tyto otázky dnes už jen těžko někdo zodpoví. Podle Wikipedie byla lebka ve Hnězdně uložena až do roku 1923, pak ji však někdo odcizil a její další osud je neznámý. Záhada třetí lebky tak zůstává nerozluštěna…

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 2/2
DALŠÍ ČÁST

Akční letáky