Bez mučení přiznávám, s Pokémony jsem během dvanácti měsíců nachodil 2200 kilometrů. Nezapomenu, jak mě kvůli příšerce jménem Dragonite málem smetla tramvaj, Snorlax mi zas „utíkal“ tak dlouho, až jsem prošvihl pracovní poradu. Nepříjemný Tyranitar mě šlehl ocasem a odešel Vinohradskou třídou neznámo kam. Nenávratně.

Nejsem v tom sám. Pokémony, kteří se náhodně spawnují (objevují) na zjednodušené mapě uliční sítě, hraje asi 70 milionů lidí po celém světě, které spojuje jediné – musí chodit. Když zůstanete doma, možná nechytíte rýmu, ale ani desítky, stovky, tisíce pokémonů, jichž jsou takřka tři stovky typů, od neškodných mazlíčků až po nepolapitelné digitální obludy.

Ano, je to infantilní, je to hloupoučké, ale, jak podotýká lékařka Kateřina Písecká, „hra v mnoha případech ,vyhnala´ ven ty adolescenty, kteří pohybu příliš neholdují, anebo mají nějaký sociální blok.“ Poznat hráče s typicky předpaženou rukou je snadné, a tak můžu tenhle postřeh jen potvrdit. Vedle pobledlých a otylých teenagerů však – až překvapivě často – potkávám svoje vrstevníky. Cestou do práce, při venčení psa, dokonce i po boku přítelkyně prostě hrají. „Je to prostě relax, který čechrá chlapský pud lovce. Muži jsou hračičky, věční kluci," všímá si psycholožka Radka Marešová.

Ve hře, kterou vyvinuli vizionáři z kalifornské firmy Niantic, se o návyk starají i mazané „hry ve hře“, ať jsou to souboje s ostatními uživateli v tzv. gymech (bojových arénách), anebo inkubace vajec, z nichž se po našlapání dvou, pěti či deseti kilometrů klubou pokémoni. Pro mě osobně je právě „chození za vejci“ motivátorem pro to, abych se nevozil tramvají, ale pěkně si cestu do práce odšlapal pěšky.

Nianticu zase šlape byznys. Pokémon GO je sice zadarmo, v herním e-shopu si ale připlatíte za urychlení progresu ve hře – třeba za nákup inkubátorů vajec. Denní příjem Nianticu je fascinující – 650 tisíc dolarů (15 milionů korun). Jde o suverénně nejvýnosnější mobilní aplikaci a zároveň světlonoše rozšířené reality.

Na velké závěry je brzy. Stále čekáme na klony Pokémon GO, které mohou přinést ještě větší zábavu, větší výdělky, a tím překreslit tvář herního průmyslu.



Virtuální nebo rozšířená realita?

Virtuální realita nás sice vtáhne do digitálně vytvořeného světa, pohádkového i fantaskního, stále je to ale pouhý únik z reality. Mnohem větší očekávání z hlediska marketingu i praktického života – se připisují realitě rozšířené, která vychází z reálného obrazu světa, jenž doplňují uměle vložené objekty a informace; tak jako v Pokémon GO.

Zdroj: Youtube