Právník Horace Lawson Hunley pocházel z Tennessee, ale jeho rodiče se s ním ještě v jeho dětství přestěhovali do New Orleansu. Tam zahájil svou advokátní praxi a pracoval mimo jiné i pro legislaturu státu Louisiana. Když vypukla americká občanská válka, začal pracovat pro Konfederaci jižních států také jako námořní inženýr.

V roce 1861 zahájil spolu s Jamesem McClintockem a Baxterem Watsonem v New Orleansu stavbu ponorky Pioneer, která měla být posilou konfederační armády. Nikdy ale nevyplula na moře. Po obsazení New Orleansu seveřanskou armádou začátkem roku 1862 ji její tvůrci sami potopili, aby se nedostala do rukou unionistů.

Trojice se pak pokusila postavit ještě jednu ponorku, ale ta se potopila v zálivu Mobile v Alabamě. Třetí ponorku už financoval Hunley sám. Stejně jako obě předchozí i tato loď byla postavena v Mobile v Alabamě, v roce 1863 ji ale Konfederace přepravila po železnici do přístavního města Charlestown (dnešní Charleston) v Jižní Karolíně, kde se měla ponorka zapojit do bojů a přispět k proražení námořní blokády, kterou kolem Charlestownu utvořilo silnější unijní válečné loďstvo.

Vynálezce umírá se svou lodí

Stroj, pojmenovaný po svém vynálezci CSS H. L. Hunley, měřil 12,7 metru, v průměru byl něco přes metr široký a dosahoval pravděpodobně rychlosti čtyř uzlů. Pět mužů ale stála jeho existence život už během prvních zkoušek. K tragédii došlo nešťastnou náhodou. Otevřené poklopy ponorky plující v tu chvíli po hladině zaplavila vlna vyvolaná okolo projíždějící lodí. Podmořské plavidlo šlo okamžitě ke dnu. Jen čtyřem mužům z devítičlenné posádky se podařilo uniknout.

Hunley ani konfederační armáda se ale nevzdávali. Po tragickém pokusu byla ponorka opětovně vyzvednuta ze dna a v Charlestownu byla najata nová posádka, která začala pilně trénovat. Pak přišel osudný den 15. října roku 1863.

Přestože Hunley nebyl oficiálně členem posádky, rozhodl se, že ten den převezme na lodi velení. Naplánováno bylo slavnostní předvedení ponorky v charlestownském přístavu. Podle Hunleyova záměru se měla potopit pod konfederační válečnou loď CSS India Chief, podplout ji a vynořit se na druhé straně. Vyšel jen začátek plánu: ponorka se skutečně potopila. Nikdy se už ale neobjevila na hladině. Všech osm mužů na palubě zahynulo.

Špatné počasí zkomplikovalo pátrání ve vodách přístavu, a tak se potápěčům podařilo najít potopenou ponorku až 7. listopadu. Její příď byla zabořena do bahna, záď trčela ze dna. Za pomoci řetězů a lan se podařilo vytáhnout loď zpátky na hladinu a odtáhnout do doků.

Když záchranáři otevřeli příklopy, naskytl se jim děsivý pohled na mrtvé členy posádky, vypadající, jakoby zamrzli v čase. Námořník Thomas W. Park byl nalezen s hlavou stále ještě v záďové věži (na rozdíl od ponorek, jak je známe dnes, měl Hunleyův vynález věže dvě, na přídi i na zádi). V příďové věži stál mrtvý Horace Hunley, který stále ještě držel vysvícenou svíčku.

Šetření havárie ukázalo, že zůstal otevřen ventil přední balastní nádrže, pročež se ponorka naplnila vodou (hlavním úkolem balastních nádrží u ponorek je celková změna hmotnosti ponorky - jejich naplněním dojde ke snížení vztlaku a ponorka se ponoří, vyprázdněním by se měl vztlak zvýšit a ponorka vynořit). Francouzák používaný k ovládání ventilu našli záchranáři na podlaze ponorky, což vedlo k teorii, že Hunley buď zapomněl ventil uzavřít, nebo mu klíč vypadl a on ho nebyl schopen včas najít, aby balastní nádrž utěsnil. Posádka se podle všeho pokusila rychle odlehčit kýl ponorky, což naznačovalo, že si uvědomovala nebezpečí, ale už bylo pozdě.

Horace Lawson Hunley byl pohřben s plnými vojenskými poctami dne 8. listopadu 1863 na hřbitově v ulici Magnolia Street v Charlestownu v Jižní Karolíně.

Draze vykoupené potopení nepřítele

Konfederační armáda se ani teď nevzdala a už podruhé vyzdviženou ponorku opravila. V noci v noci 17. února 1864 pak Hunleyův výtvor vyplul ke své první a poslední bojové akci. Jejím cílem se stal parník USS Housatonic, dvanácti děly vybavená šalupa, která asi osm kilometrů od pobřeží střežila vjezd do charlestownského přístavu.

Posádka ponorky byla opět osmičlenná, sedmi dobrovolníkům velel poručík George E. Dixon. Plán útoku byl jednoduchý. Ponorka měla zamířit k šalupě a prorazit její bok dlouhým bidlem s ostrým bodcem, jež měla připevněno k přídi a k jehož konci byla připevněna nálož.

Tento záměr vyšel: ponorce se opravdu podařilo nepřátelský parník torpédovat a exploze nálože ho během pěti minut poslala ke dnu.

Stejný osud ale čekal - už potřetí - i samotnou ponorku. Kde přesně skončila a proč, se léta nevědělo, známo bylo jen to, že se po splnění své mise už nikdy nevrátila do přístavu. O jejím osudu se proto léta spekulovalo. Vrak ponorky byl objeven až po více než stu letech, v roce 1970, asi šest a půl kilometru od Sullivanova ostrova u vjezdu do charlestonského přístavu.

Přestože ponorka ležela pouze v devítimetrové hloubce, vyzvednout ji z mořského dna se podařilo až o dalších třicet let později, dne 8. srpna 2000. Na její palubě pak byly nalezeny i ostatky všech osmi členů její poslední posádky. Vrak ponorky byl dopraven do konzervačního centra Warren Lasch v Severní Karolíně, vybudovaném speciálně kvůli ní, a vědci začali zkoumat, co vlastně vedlo k jejímu potopení.

Jejich pozornost okamžitě vzbudila skutečnost, že těla všech mužů posádky byla nalezena na jejich stanovištích a nic nenaznačovalo, že by se jakýmkoli způsobem pokusili z potápějící se ponorky uniknout. Vrak navíc nevykazoval žádné velké poškození. V roce 2017 tak vědci ze soukromé Dukeovy univerzity v Severní Karolíně vyslovili teorii, že výbuch torpéda, které potopilo Housatonic, vyvolal tlakovou vlnu, jež mužům v ponorce rozervala krevní cévy v plicích a na místě je zabila.

Přestože je jejich průkopnická válečná výprava stála život, svůj úkol splnili: ponorka H. L. Hunley se díky nim stala prvním podmořským plavidlem na světě, které potopilo nepřátelskou loď.