Bylo 3. května 2013. To datum si budu pamatovat jednou provždy.

Celá miniredakce se tehdy seskupila kolem našeho skvělého ajťáka Michala Popelky a s napětím čekala, až vypublikuje vůbec první číslo tabletového týdeníku Dotyk.

Po měsících příprav, vymýšlení koncepcí a obsahového směřování, najímání lidí, vytváření grafického layoutu, diskusí s programátory...

Bylo 3. května 2013, když jsem napsala svůj první editorial, který uvozoval každé vydání magazínu Dotyk. Dnes – 3. listopadu 2016 – píšu svůj poslední editorial. Na den přesně po 3 letech a 6 měsících.

Za tu dobu se nám povedlo neskutečně mnoho a nezřídka jsme byli průkopníky:

– byli jsme vůbec první zpravodajské médium v Česku nezávislé na velkých vydavatelských domech a finančních skupinách,

– byli jsme prvním týdeníkem, který začal vycházet výhradně na tabletech a smartphonech a který naplno využíval interaktivitu a další technologické vychytávky těchto nosičů,

– podařilo se nám to, co zatím ještě žádnému médiu v Česku – byli jsme vyhlášeni nejlepším tabletovým periodikem v celé Evropě,

– současně jsme „sesbírali" i všechna možná ocenění u nás – vyhráli jsme v soutěži Časopis roku, byli jsme vyhlášeni mobilní aplikací roku i vizionáři roku,

– a loni jsme jako první z nových mediálních startupů vzniklých v posledních letech v Česku získali stabilního finančního partnera.

Za tři a půl roku jsme:

– vydali 232 Dotyků včetně speciálů,

– spustili vedle Dotyku ještě týdeník Dotyk Byznys a dva tabletové měsíčníky Royal a Bydlení,

– šlapali každý den 5 pater, respektive 126 schodů do malého půdního prostoru naší redakce na pražské Letné,

– napsali jsme více než 6000 článků,

– rozkryli jsme spoustu kauz, které se týkaly třeba průšvihů spojených s mýtem, předražených státních zakázek, ruské propagandy v Česku, tunelů, kmotrů, buzerace státu, dotací atp.

Za tři a půl roku jsme ale především získali vás, naše milé čtenáře.

Vy nám od začátku fandíte, píšete pochvalné maily, sdílíte naše články přes sociální sítě, stahujete si nás pravidelně do svých tabletů a čtete nás po celém světě (zejména v USA, na Slovensku, v Německu, ve Velké Británii a Rakousku).

Za to vám patří můj srdečný dík!

Na tomto místě chci poděkovat všem, kteří s námi do projektu od začátku šli anebo se do něj postupně připojili. Úžasným a respektovaným redaktorům. Famózní editorce. Kreativním grafikům. Precizním korektorům. Nejpracovitějšímu ajťákovi, kterému rozumím i já. Inovativním vývojářům z brněnské firmy Triobo, která nám poskytla publikační systém...

Dále chci poděkovat několika lidem, kteří nám věřili a kteří nám na rozjezd Dotyku půjčili. Škoda, že si nepřejí být jmenovaní, protože jsou naprosto skvělí. Osobně si jich velice vážím a respektuji je, třeba i za to, že ctili novinářskou nezávislost a svobodu a ani jednou neměli tendenci jakkoliv ovlivňovat obsah.

Můj dík patří také Petru Schönfeldovi, novinářskému doyenovi a mému mentorovi, který mimochodem přišel i s názvem Dotyk.

A hlavně a především děkuji Michalovi Klímovi, klíčové postavě české porevoluční novinařiny a vydavateli, který měl odvahu do projektu jít a investovat do něj i své finanční prostředky. To byl můj nejbližší parťák, s nímž jsem zakládala naše malé vydavatelství a s nímž jsem Dotyk stavěla na nohy.

Na závěr chci říct jen jediné: ze všech projektů, které jsem v minulosti vedla, jsem nejvíc pyšná právě na Dotyk. Zůstaňte mu i nadále věrní, stejně jako budu já.