Historie

Pošlete do ulic kapely, jinak to neskončí dobře, zaveleli muži 28. října

28. říjen 2018 četba na 18 minut
28. října 1918, Václavské náměstí, Praha

28. října 1918, Václavské náměstí, Praha

Foto: wikimedia, volné dílo

Živelný průběh 28. října 1918 s sebou nesl několik málo doceněných okamžiků. Jedním bylo rozhodnutí vyslat rychle do ulic vlastenecky hrající kapely, aby masy v ulicích nezačaly rabovat a ničit. Druhým obsazení obilního ústavu v Praze, jehož zásluhou dostali muži 28. října Rakousko do šachu. A třetím diplomatický um, s jakým čeští politici svedli rozhodující partii s veliteli rakouské armády. Jak ten den v Praze probíhal?

V půl dvanácté se předsednictvo Národního výboru rozhodlo okamžitě převzít moc jménem československého státu, vydat zákon o jeho vzniku, převzít úřední agendu zemských úřadů v Praze a informovat venkov. V Beinertově policejním voze poté celá čtveřice zamířila na místodržitelství, kde se nechala ohlásit u místodržitelova zástupce, viceprezidenta Jana Kosiny. Oznámila mu, že se Národní výbor jako vykonavatel vůle lidu chopil vlády v novém československém státě, že převzal správu Obilního ústavu a na místodržitelství hodlá převzít i správu civilní. Švehla se přitom zaručil, že Národní výbor udrží v Praze klid a pořádek. Kosina slíbil předat všechna tato prohlášení do Vídně.

Obdobná schůzka pak proběhla na zemské správní komisi s nejvyšším zemským maršálkem, hrabětem Vojtěchem Schönbornem. I ten se dal nakonec do služeb nového státu.

Protože zemská správní komise sídlila v Thunovském paláci, tehdejší budově zemského sněmu, prohlédli si muži 28. října při této příležitosti i jeho zasedací síň, která je dnes hlavním jednacím sálem Poslanecké sněmovny. Síň se za války změnila ve skladiště aprovizace Zemského výboru. "Po zemi se válely brambory a kroupy, na poslaneckých sedadlech stály pytle mouky… Na předsednickém stole byl pytlík s kroupami," vzpomínal na to Rašín. Čtveřice nařídila dát sál do pořádku.

Po dvanácté dorazili muži října v Bienertově automobilu konečně do středu Václavského náměstí. Zastavili na křižovatce mezi Jindřišskou a Vodičkovou ulicí, kde jejich vůz okamžitě obklopili jásající lidé. Stříbrný se Soukupem si proto stoupli na sedadlo, sjednali si ticho a jménem Národního výboru vyhlásili vznik samostatného československého státu.

Rašín na to ve svých pamětech vzpomínal: „Když jsme přijeli z Malé Strany na Václavské náměstí, byla celá Praha vzhůru, všude vlály prapory, policejní strážníci měli již své čapky ozdobeny slovanskou trikolorou, vojáci si strhovali růžičky s čepic a ozdobovali je barvami českými nebo slovanskými. Všichni jásali, zpívali…“ 

"Kdo neviděl, nemá tolik fantazie, aby pochopil. Od Musea až dolů na Můstek hlava na hlavě, a jedna jediná slitá masa lidských těl. Všechno volalo, všechno jásalo, všechno zpívalo! Lidé si padali do náručí… Plakali. Matky zdvíhaly a celovaly své děti, staří mužové s očima plnýma slz si tiskli skráně a spínali ruce k nebesům, jako by děkovali osudu… Hotové šílenství opojení a radostí lomcovalo všemi těmito nepřehlednými masami lidu… A jako údery hromu hřmělo… nekonečné volání: Ať žije Masaryk! Sláva republice! Sláva Wilsonovi! Sláva Národnímu výboru! Sláva našim legiím!" popisoval tutéž scénu Soukup.

Erupce nadšení a nevázanosti ale politiky také trochu znervózňovala, protože se báli, aby se jim situace nevymkla z rukou a nepřerostla v násilí. Stříbrný s Rašínem proto ještě cestou zpět do Obecního domu navrhli vyslat do ulic kapely, které by hrály vlastenecké a donedávna zakázané písně. Zpěv měl pomoci svést nadšení lidí do "bezpečného koryta". "Opatřete kapely, co nejvíc kapel!" telefonoval Rašín z Obecního domu na radnici.

Kolem jedné začala první kutálka, kterou narychlo odvolali ze svatby, vyhrávat v ulicích. Politici si na chvíli oddechli.

Armáda zasahuje

Po poledni se do Obecního domu dostavil Vavro Šrobár. Do Prahy přijel na svatbu, ale rychle pochopil, co se děje, a dal se do služeb Národního výboru. Souběžně s ním ale dorazilo také několik vlastenecky naladěných důstojníků se zlou zprávou, že velitel pražské posádky vydal rozkaz obsadit město a do ulic se chystají vojáci z Josefovských kasáren.

Poslanci Lev Winter a Jan Šrámek se jim rychle rozběhli vstříc a z budovy kasáren se spojili se Zanantonim. Oznámili mu, že rozkaz je v rozporu s dopoledním ujednáním, velitel jim ale rozčileně oponoval, že ho slíbili o všem informovat a o proběhlém vyhlášení republiky mu přitom nikdo neřekl. Winter ho nakonec přesvědčil, že jde o omyl a plenární schůze Národního výboru se uskuteční až večer.

Zanantoni poté souhlasil, že vojsko zůstane v kasárnách, ale dva prapory 68. uherského pěšího pluku už mezitím uzavřely Karlův most, k němuž mířily stovky a tisíce lidí od Národního divadla. Na mostě proto zarachotily závěry pušek.

Situaci vyřešilo několik českých důstojníků mezi lidmi, kteří odveleli dav na Staroměstské náměstí. Oba maďarské prapory se ale přesunuly za nimi a nasadily bajonety. Ozbrojená konfrontace a následná panika se v tu chvíli nebezpečně přiblížily.

František Soukup v téhle napjaté chvíli znovu zavolal ze Staroměstské radnice Zanantoniho a požádal ho, aby Maďary stáhl. Velitel pražské posádky chvíli oponoval, že pluk vyslal do města vojenský velitel v Praze, polní podmaršálek Paul Kestřanek, ale když mu Soukup připomněl hrozící krveprolití, nechal si zavolat velícího důstojníka a přikázal mu stáhnout oba prapory zpátky do kasáren. Důstojník naštěstí poslechl. 

V podvečer se pak v Praze ustavila dvě česká střediska pověřená formováním a řízením revolučních ozbrojených sil.

Jedno sídlilo přímo na radnici, odkud organizovalo činnost oddílů Národní stráže, což byly pořádkové hlídky tvořené zejména sokoly a členy Dělnických tělocvičných jednot. Jejich velením pověřil správce československého vojska Josef Scheiner Jindřicha Vaníčka.

Druhé středisko vzniklo na Žofíně, kde se podle Scheinerova rozkazu měli shromažďovat bezprizorní čeští vojáci ochotní zapojit se do služeb nového státu. Těm pak velel setník Jaroslav Rošický, učitel taktiky na pražské kadetce s frontovými zkušenostmi, který dostal coby Scheinerův pobočník za úkol zformovat vojenské dobrovolnické oddíly. Společným úkolem nově tvořených složek bylo udržet pořádek a zabránit další možné roztržce s vojenskou mocí.

Scheiner se Soukupem následně zamířili za polním podmaršálkem Kestřankem, aby ho přiměli k předání velení. Zatímco s ním jednali, čeští vojáci a sokolové obsadili velitelství. Kestřanek nakonec souhlasil, že vojáci označení českými národními kokardami budou podléhat přímo Národnímu výboru. Nadále si zachoval velení nad rakouskými a uherskými vojáky, ale přislíbil, že bude postupovat s Národním výborem v souladu. De facto tím rakouská armáda v Praze kapitulovala.

V českém pánském klubu

Kolem páté hodiny se Národní výbor opět sešel na plenární schůzi v prostorách Českého pánského klubu v Obecním domě. Švehla zde přednesl souhrn všeho, co se událo, a navrhl, aby se výbor ujal vlády v osvobozené vlasti. Pak přečetl návrh zákona, jímž se tak mělo stát, tedy Rašínův návrh Prvního zákona Československa. 

Co vlastně tenhle tužkou popsaný papír obsahoval? Šlo o pět článků, na jejichž základě vstoupil samostatný československý stát v platnost. Za zmínku stojí, že ještě nemluvil o republice, protože o formě státního zřízení mělo být teprve rozhodnuto. Bylo ale pravděpodobné, že právě o republiku půjde.

Nejdůležitějším bodem Prvního zákona byl druhý článek, takzvaný recepční. Říkal, že "Veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti". Jeho podstata tkvěla v uchování právní kontinuity s rakousko-uherskou monarchií, čímž mělo být zamezeno porevolučnímu chaosu.

Návrh byl s menšími úpravami, jež provedli právníci Václav Bouček, Alfréd Meissner a Lev Winter, na této večerní schůzi přijat. Pod novým zákonem stálo pět podpisů: Alois Rašín, Josef Stříbrný, Antonín Švehla, František Soukup a Vavro Šrobár. Poté byl přečten Manifest k národu. I ten schválila schůze bez problémů a oba dokumenty předala tisku.

V devět hodin večer se do místnosti Národního výboru dostavil Kestřanek spolu se Zanantonim a s celým štábem a odevzdal Národnímu výboru do rukou velitelskou vojenskou moc a souhlas velení 8. armádního sboru rakouské armády s kapitulací.

Večer začalo drobně pršet a lehce přimrzat. Déšť a chlad zahnaly lidi z ulic domů. Praha se uklidnila. Československo bylo založeno.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 2/2
DALŠÍ ČÁST