Pouštní liška Erwin Rommel: život geniálního stratéga ukončila kapsle s jedem

11. prosinec 2018 četba na 14 minut
Erwin Rommel v roce 1944

Erwin Rommel v roce 1944

Foto: Bundesarchiv, Bild 101I-300-1863-21 / Speck / CC-BY-SA 3.0

Narodil se do rodiny bez vojenské historie, přesto vyrostl v jednoho z nejslavnějších vojevůdců druhé světové války. V čele německých Afrika Korps si získal respekt nepřátel i popularitu v řadách obyvatel nacistické Třetí říše. Kariéru polního maršála Erwina Rommela ukončila domnělá účast na neúspěšném atentátu na Hitlera. Místo soudu za velezradu zvolil ampulku s kyanidem.

FOTOGALERIE

Psal se 15. listopad 1891, když se řediteli střední školy Erwinu Rommelovi a jeho ženě Heleně v německém městě Heidenheim narodil třetí potomek. Chlapec dostal po otci jméno Erwin a rodinná tradice napovídala, že se stane učitelem. Osud tomu však chtěl jinak. Módním trendem v Německé říši (1871-1918) totiž byla vojenská kariéra, kde na chlapce čekala zářivá budoucnost.

Od mládí se zajímal o matematiku a techniku. Již ve 14 letech se podílel na sestrojení plně funkčního kluzáku a dokázal rozložit a znovu sestavit motocykl. Měl dokonce dostatečně dobré známky k tomu, aby se přihlásil ke studiu na univerzitě, a zvažoval kariéru v nedaleké továrně na vzducholodě. Byl to však překvapivě právě jeho otec, kdo ho přesvědčil ke vstupu do armády.

Osmnáctiletý Rommel nejprve zažil dvě zklamání. Odmítli ho jak u techniků, tak u dělostřelectva. Nakonec byl přijat na velitelskou školu a v roce 1910 se připojil ke 124. württemberskému pěchotnímu regimentu. O rok později studium úspěšně dokončil a získal hodnost poručíka. V roce 1914 se na krátko stal velitelem dělostřelecké baterie 46. polního dělostřeleckého regimentu, po vypuknutí první světové války se však vrátil ke své jednotce.

Zrozen k velení

Jeho velitelský talent se projevoval již od počátku. Díky schopnosti vcítit se do rolí svých vojáků v kombinaci s neobvyklou statečností a přirozenou schopností vést si rychle získal přízeň nadřízených i podřízených. Nezvolil navíc běžnou cestu přes generální štáb, nýbrž velel v první linii. Díky tomu získal řadu zkušeností, které později dokázal zužitkovat.

Účastnil se nebezpečných úkolů a průzkumných misí a jeho vojáci prý v žertu říkávali, že „kde je Rommel, tam je fronta“. Utrpěl ale i několik zranění. Již v září 1914 byl zasažen do stehna tak nešťastně, že střela vytvořila díru o velikosti lidské pěsti. O tři roky později byl zase v Rumunsku postřelen do paže. Opakovaně navíc trpěl žaludečními potížemi, horečkami a únavou.

Po skončení první světové války se v stále mladém Erwinovi začaly výrazněji projevovat geny otcovy rodiny. Stejně jako řada velkých důstojníků před ním začal vyučovat rekruty na vojenských akademiích. Bohaté zkušenosti z válečné vřavy a vlastní postřehy k výcviku mladých vojáků přeměnil v roce 1937 v knihu Infanterie greift an (Pěchota útočí), která sloužila jako učebnice a získala si široké uznání.

Hitlerův nástup k moci

Ačkoli je o Rommelovi známo, že nikdy nevstoupil do nacistické NSDAP, zpočátku byl velkým příznivcem Adolfa Hitlera. Otevřeně podporoval obnovení armády, které Německu zakazovala Versailleská mírová smlouva, a Hitlera označil za „sjednotitele národa“. Své dopisy podepisoval nacistickým pozdravem „Heil Hitler!“ a od Vůdce dokonce obdržel podepsanou kopii knihy Mein Kampf.

Rychle stoupal na žebříčku hodností a když v roce 1938 Německo anektovalo Rakousko, byl plukovník Rommel jmenován velitelem důstojnické akademie Marie Terezie ve Vídni. Před vypuknutím druhé světové války byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem jednotek, které měly na starost obranu vrchního německého velitelství.

Hitlera doprovázel na každém kroku a účastnil se každodenních porad nejvyšších představitelů Třetí říše. Díky tomu získal kontakty na významné představitele země, jako například Josepha Goebbelse. Když Německo bleskově obsadilo Polsko, byl to právě Rommel, kdo 5. října 1939 organizoval ve Varšavě vítěznou přehlídku.

Zničené město popsal v dopise své ženě: „Dva dny tu nebyla žádná voda, žádná elektřina, žádný plyn ani jídlo. Postavili barikády, které zabránily civilistům pohybovat se po městě a vystavily je bombardování, před kterým nebylo úniku. Starosta odhadl počet mrtvých a zraněných na 40 tisíc. Obyvatelé si zřejmě oddechli, když jsme dorazili a zachránili je.“

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/3
DALŠÍ ČÁST

Akční letáky