Kdyby se v Česku vyhlašoval nejlepší potravinářský marketér roku, čelo žebříčku by v posledních dvou letech obsadili miliardář Andrej Babiš, šéf Potravinářské komory a půlroční ministr zemědělství Miroslav Toman a donedávna ředitel Státní zemědělské a potravinářské inspekce Jakub Šebesta. Společně se přičinili o marketing tuzemských výrobků založený na dehonestování polských potravin v očích české veřejnosti. "Nejím ty vaše srač*y." Andrej Babiš, nejhlasitější kritik polských potravin, těmito slovy odmítl při televizní debatě ochutnat nabídnutou klobásu.

Šéf Potravinářské komory Miroslav Toman žádal po aféře s posypovou solí zastavení veškerého dovozu polských potravin. Jako ministr zeměděltví pak prohlásil, že v případě nových problémů bude od EU požadovat částečný zákaz dovozu do Česka. „Abych byl upřímnej, tak se jim snažím vyhnout," uvedl v televizním rozhovoru k polským potravinám Jakub Šebesta. Řekl to před rokem, kdy byl šéfem potravinářské inspekce.

U běžných zákazníků se lobbisticko-úřednickému triu podařilo za vydatné pomoci médií navodit dojem, že „co je polské, to je špatné". Mnozí lidé si to po průběžné mediální masáži skutečně myslí – alespoň podle všemožných průzkumů a anket. Při nákupech jdou ovšem předsudky stranou, dokládá obchodní statistika. Dovoz polských potravin a živých zvířat do Česka dosáhl loni rekordních 23,4 miliardy korun. To je téměř o miliardu a půl více než rok předtím. Za deset let stoupl příliv polských potravin trojnásobně (viz Jak chutná Polsko).

„Je určitě velký úspěch, že i přes nepřízeň, které se ve zdejších médiích dostává polským potravinám, jejich prodej v tuzemských obchodech roste," oceňuje obchodní rada polského velvyslanectví Wojciech Pagowski. Přál by si, aby už skončilo dvouleté tažení proti polskému jídlu, které odstartoval skandál s posypovou solí. „To byl problém před dvěma lety. Jak dlouho se bude ještě vytahovat? Polské potraviny jsou kvalitní a nemáme se čeho obávat, když jednání z české strany bude seriózní," říká obchodní rada. Naráží na znepokojení polských výrobců, které nedávno ventiloval v týdeníku Wprost šéf tamního potravinářského svazu Andrzej Gantner.

Co zmůže arcilobbista

Poláky zneklidnila pasáž v koaliční smlouvě vládních stran o vytvoření většího prostoru pro kvalitní české potraviny v obchodech. Čtou v ní snahu „arcilobbisty" Andreje Babiše vytlačit s pomocí koaličních partnerů všemi prostředky polskou konkurenci z českého trhu. Třeba tím, že nařídí supermarketům, aby 30 procent zboží pocházelo z domácí produkce. Nebo zpřísněním kontrol při dovozu.

„Asi 16 procent potravin prodávaných na českém trhu pochází z Polska a my jsme tento trh dobývali kousek po kousku. Češi do výroby potravin neinvestovali, nemodernizovali produkci, a místo toho ochotně přijímali výrobky z dovozu. Díky tomu jsou dnes polské potraviny levnější a lepší než české," citoval polský týdeník Andrzeje Falińského, ředitele Polské organizace obchodu a služeb.

Proti tomu se ohradila Potravinářská komora ČR. Jak její mluvčí Jarmila Štolcová připomněla, zdejší firmy investovaly desítky miliard korun do modernizace už před vstupem země do Evropské unie. „V Polsku se masivně investuje v posledních letech a hodně se k tomu využívá evropských dotací. To je obrovský impuls," říká Wojciech Pagowski.

Náš velký soused je také mnohem atraktivnější pro zahraniční firmy než Česká republika, poukazuje Oldřich Obermaier, jednatel mlékárny TPK Hodonín z francouzské skupiny Bongrain, která má výrobní závody také v Polsku. Na obavy polských podnikatelů reagoval i Andrej Babiš: „Je to nesmysl a zlomyslnost, nemám na to žádný vliv, o nákupu potravinářského zboží rozhoduje maloobchod." Na nadnárodní řetězce opravdu páky nemá. Pokud se ovšem vláda nepokusí direktivně diktovat největším obchodníkům, kolik čeho mají v tržní ekonomice prodávat.

A strach z přísnějších kontrol? Obstrukce, které měly komplikovat život dovozcům masa, prolobboval majitel Agrofertu už dávno před svým příchodem do vlády. Tak dlouho propagoval po maďarském vzoru vyhlášku, která ukládá povinnost hlásit veterinářům příjezd kamionu s masem 24 hodin předem, až ji v roce 2011 prosadil. Byrokratická překážka však dovozy neomezila.

Kuře na pranýři

Cílené kontroly polského zboží by také nebyly žádnou novinkou. Už dávno běží. Kupříkladu loni v srpnu uskutečnila Státní zemědělská a potravinářská inspekce mimořádnou prověrku polského kuřecího a k němu přidala vzorky vepřového z Německa a Dánska. Nic nenašla. Při pozdější, opět mimořádné kontrole dováženého drůbežího masa už byla úspěšnější. V síti inspektorů uvízlo pár vzorků z Polska. S tím, že se inspekce důkladněji soustředí na polské dovozy, se ani v minulosti netajila.

Aby bylo jasno, tady nejde o trestuhodné průšvihy s polskými potravinami. Ani o starosti o zdraví spotřebitelů. Jde o boj s nepříjemnou konkurencí, kterou mnohdy levnější polské zboží je. Obzvlášť tamní drůbež leží v žaludku majiteli Agrofertu, který je největším tuzemským zpracovatelem a dodavatelem kuřecího masa. Přísun drůbežího z Polska přitom vytrvale roste. Před deseti lety se ho k nám dovezly necelé tři tisíce tun za 110 milionů korun. Loni to bylo už více než 40 tisíc tun za bezmála dvě miliardy. Také mlékaři, kteří jsou schopni vyrobit dostatek zboží pro domácí trh, samozřejmě neradi vidí, že dovoz sýrů a tvarohů z Polska se za deset let zvýšil víc než dvojnásobně – z 13 tisíc tun na loňských 27 tisíc tun.

Na veřejném pranýři, webu SZPI, nyní aktuálně visí 17 nevyhovujících položek z polského sortimentu, českých skoro šestkrát tolik. V archivu webu Potraviny na pranýři je 77 polských provinilců, českých je zhruba osmkrát tolik. Čísla nemají valnou vypovídající hodnotu, když nevíme, jaké je zastoupení jednotlivých položek na trhu. Statistika ale ukazuje, že dobří a špatní výrobci jsou všude, v Polsku i tuzemsku. A je-li pro Čechy rozhodující cena, obchodníci jim za ni nabídnou adekvátní „kvalitu".

V šetření na jídle jsme přitom proslulí. Naši cenovou orientaci při nákupech potravin potvrdil i čerstvý mezinárodní průzkum ING Bank, který proběhl ve 13 evropských zemích. Ukázal, že Češi kvůli ekonomické situaci loni razantně omezili své výdaje. Oproti Evropanům ale nejvíce šetřili na jídle. Už méně omezovali výdaje na dovolenou nebo do vylepšení bydlení.

Kampaň o polské kvalitě

Po několika průšvizích, které si Poláci selháním některých výrobců zavařili, byli dlouho raději zticha. Na technickou sůl, kterou jim česká strana neustále vmetává, začali až opožděně odpovídat tuzemským skandálem se smrtícím metanolem. Nyní má k lepší reputaci polských potravin v Česku přispět reklama placená státem. „Ministerstvo zemědělství připravuje informační kampaň o kvalitě našich potravin," oznamuje obchodní rada Pagowski.

Podobné výpady vůči polskému jídlu jsou i na Slovensku. Jinde problém není. Největšími konzumenty jsou přitom Němci, kteří nakupují pětinu všech potravin z Polska. V pořadí druhý nejsilnější export míří do Velké Británie, následuje Česko a Rusko. Polsko není na svém vývozu příliš závislé. Jeho podíl na celkovém HDP země je asi 30 procent, v Česku je to 80 procent. Agrární obchod Polska je od roku 2003 přebytkový. Hodnota potravinářského exportu je kolem 18 miliard eur, přebytek přesahuje 4 miliardy.

Tamní potravinářství má i nadále dobré vyhlídky, předpovídá ve svém Market Monitoru mezinárodní pojišťovna pohledávek Atradius. Očekává, že do roku 2017 výrazně porostou prodeje polských potravin na domácím trhu. Bude také posilovat vývoz na tradiční trhy, jakými jsou Německo a Velká Británie, ale i do zemí mimo Evropu, včetně Číny a Saúdské Arábie. Perspektivy českých potravinářů Atradius nehodnotí.