Historie

Před 50 lety se v Čierné nad Tisou sešel Brežněv s Dubčekem. Pak přišel vpád

28. červenec 2018 četba na 13 minut
Jednání v Čierné nad Tisou získalo přízvisko "vagónové jednání" podle vládního vlaku sovětské delegace

Jednání v Čierné nad Tisou získalo přízvisko "vagónové jednání" podle vládního vlaku sovětské delegace

Foto: ČTK

Od 29. července do 1. srpna 1968 probíhalo ve slovenském pohraničním městečku Čierná nad Tisou jednání mezi československým a sovětským vedením komunistické strany, které Sověti vnímali zřejmě jako "poslední šanci" vzpurným Čechoslovákům. Buď se "umoudří", nebo přijde invaze. Rozhovory, které probíhaly v sovětském vládním vlaku, vstoupily do historie jako "vagónové jednání". A invazi neodvrátily.

Dubček se ve své odpovědi, jež zahájila odpolední jednání, snažil Sovětům vysvětlit, že se mýlí. Teze o "kontrarevoluci v Československu" rezolutně odmítl, a varšavský dopis označil za nátlakovou akci, která může vrhnout špatné světlo na Varšavskou smlouvu jako celek (Varšavská smlouvy byl vojenský pakt evropských zemí "socialistického tábora", existující od roku 1955, pozn. red.). Vyjádřil také nesouhlas s prezentací Československa jako slabým prvkem Varšavské smlouvy, a pozastavil se i nad vojenským cvičením Šumava a nad problémy se stahováním vojsk z československého území.

(Při mezinárodním vojenském cvičení vojsk Varšavské smlouvy, jehož záminkou byl nácvik odražení možné agrese ze strany NATO, došlo k provokativnímu prodlužování odsunu cvičících sovětských vojsk z území Československa. Poslední jednotky opustily území Československa až 3. srpna 1968. Sověti téměř o ničem československou stranu neinformovali, jen požadovali přisunutí dalších vojsk a ostentativně dávali najevo svoji nedůvěru. Cvičení se stalo určitou formou přípravy na pozdější vojenské obsazení Československa, pozn. red.)

Následná diskuse vedla jen k prohloubení rozporů mezi oběma stranami a k opakování Brežněvova návrhu, aby se v Moskvě sešli Čechoslováci s pěti představiteli států varšavské smlouvy, stojících na straně SSSR. Dubček, jemuž to připomínalo drážďanský nátlak, se opět pokusil kontrovat tím, že chtěl k jednání přizvat i šéfy těch komunistických států, které byly československému demokratizačnímu procesu více nakloněny, konkrétně Jugoslávie a Rumunska. To Brežněv odmítl.

Mezi čtyřma očima

Další den jednání se nesl v obdobném duchu s tím, že na podporu Brežněvových argumentů začali vystupovat někteří členové konzervativního křídla ve vedení československé komunistické strany, konkrétně Vasil Biľak a Drahomír Kolder. Oba podrobili kritice zejména fungování československých médií, která podle Biľaka začala představovat nejsilnější opoziční sílu v zemi. Napětí vyostřil šéf  šéf ukrajinské komunistické strany Petro Šelest, který začal osobně útočit na československé představitele, přičemž konkrétně Františka Kriegla neváhal nazvat "haličským Židem". Dubček na protest proti jeho vystupování odešel z místnosti.

O den později pak proběhlo to nejklíčovější jednání, obestřené dodnes aurou určité tajemnosti: jednání Dubčeka a Brežněva mezi čtyřma očima. Podnět k němu dala zřejmě československá strana tím, že navrhla sovětskému politbyru zúžit jednající delegace na čtveřice na obou stranách a současně ukončit tímto dnem jednání. Brežněv zareagoval tak, že se necítí dobře, a požádal Dubčeka o rozhovor mezi čtyřma očima. Z tohoto setkání neexistuje protokol, lze se tedy odvolávat jen na interpretace obou jeho aktérů. Právě tato schůzka však byla klíčovým okamžikem, k němuž se později sovětský vůdce odvolával, když trval na tom, že chce, aby byla dohoda z Čierné nad Tisou splněna. 

Brežněvovy požadavky se soustředily na čtyři body: aby Dubčekovo vedení obnovilo centrální kontrolu nad stranickým aparátem a sdělovacími prostředky, aby zakázalo organizace KAN (Klub angažovaných nestraníků) a K 231 (sdružení bývalých politických vězňů), aby nepřipustilo obnovu sociální demokracie a aby provedlo kádrové změny (jako o nepřijatelných mluvil Brežněv opět o už zmíněných Františku Krieglovi, Čestmíru Císařovi a Jiřím Pelikánovi). Podle Brežněvovy interpretace mu to Dubček slíbil - ten se však hájil, že žádný konkrétní slib nedal.

"Když mi Brežněv řekl, že tito lidé jsou nepřijatelní, nereagoval jsem a on si myslel, že to akceptuji. A já jsem zase dělal podle svého a neprovedl jsem to. Protože kdybych je byl hodil do ringu, lid by rebeloval a my se dostali do vnitřní eskalace," zachytil Dubčekovo vyjádření historik Jan Pauer ve své publikaci Praha 1968: Vpád Varšavské smlouvy. Pozadí, plánování, provedení.

Po rozhovoru mezi čtyřma očima se ve čtyři odpoledne sešly (opět mimo protokol) k jednání čtyřčlenné delegace. Za Sověty se schůzky zúčastnili Brežněv, Kosygin, Podgornyj a Suslov, za Čechoslováky Dubček, Svoboda, Smrkovský a Černík. Toto jednání zakončil podle svědectví československých účastníků Brežněv konkrétní hrozbou: "Dali jste nám slib, že budete bojovat. Ze své strany však prohlašujeme, že jsme ochotni vám v tomto boji poskytnout neomezenou pomoc. A jsme na tuto pomoc už plně připraveni. Kdyby se náš plán zhroutil, bylo by těžké svolávat nějaké nové setkání. To říkám zodpovědně. Proto vám přijedeme na pomoc."

Hrozba se naplňuje

O den později jednání skončilo. Jeho závěrečné komuniké znělo neutrálně a oznamovalo, že dvoustranná jednání skončila, že se "pětka" opět sejde s československou delegací v Bratislavě a že všechny partnerské strany, které se mají zúčastnit bratislavské konference, potvrdily účast. Ani bratislavská konference, která se uskutečnila 3. srpna, nevyústila v jednoznačný závěr. Do jejího závěrečného prohlášení se však dostala zmínka o "omezené suverenitě" členských států Varšavské smlouvy, o niž později Brežněv opřel své obhajování intervence.

Jednání v Čierné nad Tisou se dá interpretovat asi tak, že se Dubček pokusil Brežněva uchlácholit, ale současně si dával pozor, aby se k ničemu písemně nezavázal. Věci v Československu však chtěl nechat plynout tak, jako dosud. To však byla věc, kterou Brežněv odmítl připustit.

"Na našem politbyru jsme si vyměnili názory a došli jednomyslně k závěru, že existují všechny důvody pro to, abychom hodnotili vytvářející se situaci jako porušení dohody dosažené v Čierné nad Tisou. Mám na mysli dohodu, kterou jsme spolu uzavřeli mezi čtyřma očima; mám na mysli dohodu ze setkání našich ´čtyřek´; mám na mysli dohodu mezi naším politbyrem a předsednictvem vaší strany," stěžoval si dne 13. srpna v telefonickém hovoru s Dubčekem Brežněv.

"Jednali jsme spolu mezi čtyřma očima. To je vysoká úroveň. Jednali jsme ve ´čtyřkách´, tedy na úrovni prvních tajemníků, předsedů Rady ministrů, předsedů předsednictva Nejvyššího sovětu, u tebe Národního shromáždění. To znamená, že jsme hovořili na takové úrovni, na jaké mohou lidé řešit jakýkoliv problém. A teď se ukazuje, že tito lidé nemohou nic rozhodnout. A teď mi říkáš: přijměte taková opatření, která politbyro ÚV KSSS považuje za nezbytná. Zřejmě dojde k tomu, že budeme s tebou souhlasit a učiníme taková opatření, která budeme považovat za nezbytná," pohrozil Dubčekovi.

Týden na to svou hrozbu splnil.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 2/2
DALŠÍ ČÁST

Akční letáky