Evropa v ohrožení
Před čtvrtstoletím převzalo Rusko štafetu SSSR
Viskuli, 8. prosince 1991: Boris Jelcin (sedí druhý zprava), Stanislav Šuškevič (třetí zleva) a Leonid Kravčuk (druhý zleva) podepisují za Rusko, Bělorusko a Ukrajinu Bělověžskou dohodu o zániku Sovětského svazu.
Foto: Archiv
Psal se 8. prosinec 1991, když představitelé tří největších sovětských svazových republik – Ruska, Běloruska a Ukrajiny – podepsali v běloruské Viskuli uprostřed Bělověžského pralesa dohodu o zániku Sovětského svazu. Jedna z největších událostí 20. století proběhla nečekaně, ve spěchu a dodnes je obestřena řadou spekulací.
Přišlo to jako blesk z čistého nebe, byť si to dlouhá desetiletí toužebně přála většina Čechů i celé západní civilizace. Před 25 lety 8. prosince 1991 překvapila svět zpráva o rozpadu Sovětského svazu. Kdo čtyři měsíce předtím sledoval srpnový protigorbačovský puč a jeho očividně šťastný konec, těžko mohl počítat s tak rychlým pádem komunistického impéria.
Proč a jak k tomu došlo? Historikům leccos s odstupem prozradili přímí účastníci tehdejších událostí.
Okamžik, o němž snili desítky let demokraté celého světa: poslední stahování sovětské vlajky v moskevském Kremlu 26. prosince 1991.Autor: Archiv
Puč a rychlá demontáž
Likvidace protigorbačovského puče vůbec neznamenala upevnění Gorbačovovy moci, naopak. Iniciativu tehdy převzal prezident svazového Ruska Boris Jelcin. Ihned byla zakázána komunistická strana, vypukly mohutné personální čistky. Státní rada, která vystřídala rozpuštěný Nejvyšší sovět, už 6. září 1991 uznala nezávislost pobaltských republik a 4. listopadu demontovala skoro všechna svazová ministerstva.
Přímým spouštěčem rozpadu se ovšem 1. prosince 1991 stalo referendum na Ukrajině, v němž se 90 procent hlasujících vyslovilo pro nezávislost. Ta byla vzápětí slavnostně vyhlášena, čímž nastala otázka, co bude se sovětským jaderným arzenálem, rozmístěným mimo vlastní Rusko. Ukrajina s více než 1900 jadernými hlavicemi aspirovala na třetí největší jadernou mocnost světa, Kazachstán s 1460 hlavicemi na čtvrtou a Bělorusko s 54 na sedmou.
To vše se odehrávalo na pozadí vrcholící občanské války v obdobně se štěpící Jugoslávii. Jelcin si uvědomil, že je nutno jednat.
Vládní dača ve Viskuli uprostřed Bělověžského pralesa v BěloruskuAutor: Archiv
Ruský tlak na Ukrajinu
Dnes víme, že plán řešení si Jelcin předem dojednal s poslušným vůdcem Běloruska, Stanislavem Šuškevičem. Pozvali ukrajinského prezidenta Leonida Kravčuka na údajně neformální rozhovory o budoucnosti Sovětského svazu. Měly se odehrát ve vládním loveckém zámečku Viskuli na běloruském území hluboko v nitru Bělověžského pralesa, osm kilometrů od hranice s Polskem.
„Cílem ruské delegace, která už měla záložní plán, bylo ,obklíčení' ukrajinské delegace v Bělověžském pralese, kde se do ní dalo bušit ze dvou stran – z ruské i běloruské," popisuje slovenský historik a publicista Artúr Soldán ve studii Rozpad Sovětského svazu, hra o slovíčka.
Summit začal 7. prosince večer. „Po dobré večeři usedli všichni tři představitelé svazových republik ke kulatému stolu a velkou roli sehrála psychologie," líčí Soldán. „Kravčuk dostal protekční místo s výhledem na Bělověžský prales, Jelcin seděl zády k oknu. Na stole byly jmenovky respektující ukrajinskou suverenitu. Těmito drobnými ústupky se Kravčuk dostával tam, kde ho tandem Jelcin–Šuškevič chtěl mít: na výsluní, z něhož měl brzy spadnout," popsali událost podle Soldána pamětníci setkání.
