Přišlo to jako blesk z čistého nebe, byť si to dlouhá desetiletí toužebně přála většina Čechů i celé západní civilizace. Před 25 lety 8. prosince 1991 překvapila svět zpráva o rozpadu Sovětského svazu. Kdo čtyři měsíce předtím sledoval srpnový protigorbačovský puč a jeho očividně šťastný konec, těžko mohl počítat s tak rychlým pádem komunistického impéria.

Proč a jak k tomu došlo? Historikům leccos s odstupem prozradili přímí účastníci tehdejších událostí.

Okamžik, o němž snili desítky let demokraté celého světa: poslední stahování sovětské vlajky v moskevském Kremlu 26. prosince 1991.Autor: Archiv

Puč a rychlá demontáž

Likvidace protigorbačovského puče vůbec neznamenala upevnění Gorbačovovy moci, naopak. Iniciativu tehdy převzal prezident svazového Ruska Boris Jelcin. Ihned byla zakázána komunistická strana, vypukly mohutné personální čistky. Státní rada, která vystřídala rozpuštěný Nejvyšší sovět, už 6. září 1991 uznala nezávislost pobaltských republik a 4. listopadu demontovala skoro všechna svazová ministerstva.

Přímým spouštěčem rozpadu se ovšem 1. prosince 1991 stalo referendum na Ukrajině, v němž se 90 procent hlasujících vyslovilo pro nezávislost. Ta byla vzápětí slavnostně vyhlášena, čímž nastala otázka, co bude se sovětským jaderným arzenálem, rozmístěným mimo vlastní Rusko. Ukrajina s více než 1900 jadernými hlavicemi aspirovala na třetí největší jadernou mocnost světa, Kazachstán s 1460 hlavicemi na čtvrtou a Bělorusko s 54 na sedmou.

To vše se odehrávalo na pozadí vrcholící občanské války v obdobně se štěpící Jugoslávii. Jelcin si uvědomil, že je nutno jednat.

Vládní dača ve Viskuli uprostřed Bělověžského pralesa v BěloruskuAutor: Archiv

Ruský tlak na Ukrajinu

Dnes víme, že plán řešení si Jelcin předem dojednal s poslušným vůdcem Běloruska, Stanislavem Šuškevičem. Pozvali ukrajinského prezidenta Leonida Kravčuka na údajně neformální rozhovory o budoucnosti Sovětského svazu. Měly se odehrát ve vládním loveckém zámečku Viskuli na běloruském území hluboko v nitru Bělověžského pralesa, osm kilometrů od hranice s Polskem.

„Cílem ruské delegace, která už měla záložní plán, bylo ,obklíčení' ukrajinské delegace v Bělověžském pralese, kde se do ní dalo bušit ze dvou stran – z ruské i běloruské," popisuje slovenský historik a publicista Artúr Soldán ve studii Rozpad Sovětského svazu, hra o slovíčka.

Summit začal 7. prosince večer. „Po dobré večeři usedli všichni tři představitelé svazových republik ke kulatému stolu a velkou roli sehrála psychologie," líčí Soldán. „Kravčuk dostal protekční místo s výhledem na Bělověžský prales, Jelcin seděl zády k oknu. Na stole byly jmenovky respektující ukrajinskou suverenitu. Těmito drobnými ústupky se Kravčuk dostával tam, kde ho tandem Jelcin–Šuškevič chtěl mít: na výsluní, z něhož měl brzy spadnout," popsali událost podle Soldána pamětníci setkání.

Jelcin poté, co připil a pogratuloval Kravčukovi ke zvolení prezidentem Ukrajiny, přešel rovnou do útoku. Zeptal se Kravčuka, jestli je ochoten podepsat novou svazovou smlouvu ve znění Gorbačovova srpnového návrhu a s případným zvýhodněním Ukrajiny před ostatními republikami.

Zaskočený Kravčuk se údajně rychle zorientoval a v obavě z reakce svého národa podpis jakékoli svazové smlouvy striktně odmítl. Tím ovšem byla další existence SSSR, který by se o rok později „dožil" 70 let, zpečetěna.

Dva na jednoho: Jelcinovi (vpravo) a Šuškevičovi (uprostřed) se ve Viskuli podařilo přimět ukrajinského kolegu Kravčuka k angažmá Ukrajiny v rámci nového Společenství nezávislých států.Autor: Archiv

Vznik potěmkinovského SNS

Protože Jelcin potřeboval Ukrajinu – a později i některé další sovětské republiky – udržet pod alespoň nějakou kontrolou, navrhl vznik konfederace. I to Kravčuk podle Soldána zprvu odmítal, ale později přece jen ustoupil pod podmínkou, že Ukrajina nebude spoluautorem konfederační smlouvy.

Rusové podle vzpomínek účastníků jednání chtěli, aby se nový státní útvar nazýval Společenství demokratických států. Ustoupili však ukrajinskému přání, aby šlo o státy nezávislé – oficiálně kvůli nedemokratickým poměrům v zemích jako Kazachstán či Turkmenistán. Tak vzniklo Společenství nezávislých států (SNS).

Vlajka SNS je spíš symbolem NSS – ,neznámého Společenství států'.Autor: Archiv

Drobné ukrajinské vítězství však bylo přebito dvěma Jelcinovými trumfy. Prvním byla prosazená formulace, že „smluvní strany budou vzájemně uznávat a respektovat územní celistvost a nedotknutelnost existujících hranic v rámci SNS". Což znamenalo, že pokud stát ze Společenství vystoupí, hranice garantovány nebudou. „To byl zádrhel, který si ukrajinská delegace zřejmě neuvědomila a nevědomky tak zabetonovala svoje členství v SNS," podotýká Soldán.

Z nešťastné formulace přirozeně plyne i dnešní rusko-ukrajinský konflikt. Také druhý Jelcinův trumf se projevil až s odstupem. Otázku jaderných hlavic ruský prezident ve Viskuli vůbec neotevřel, ale vrátil se k ní, až když si byl jistý vznikem SNS. Formou pozdějších dohod byly hlavice přestěhovány do Ruska výměnou za bezpečnostní a územní garance vůči Ukrajině. Což ovšem předloňská ruská anexe ukrajinského Krymu zásadně porušila.

Otázku ukrajinských jaderných hlavic vyřešila až dohoda Borise Jelcina s Leonidem Kravčukem pod patronací amerického prezidenta Billa Clintona ze 14. ledna 1994.Autor: Archiv

Časovaná bomba

Bělověžská dohoda o zániku SSSR byla podepsána už 8. prosince 1991 dopoledne. Jako první se o historické události dozvěděl od Jelcina tehdejší americký prezident George Bush starší, teprve pak přišel na řadu sovětský prezident Michail Gorbačov, z jehož reakce měli signatáři obavu.

Zbytečně. Pětadvacátého prosince Gorbačov rezignovaně odstoupil z funkce a Sovětský svaz se tak mohl poslední den roku 1991 nerušeně poroučet. K dohodě se časem připojily všechny zbylé sovětské republiky vyjma tří pobaltských.

Sovětský prezident Michail Gorbačov oznamuje 25. prosince 1991 v televizi svou rezignaci.Autor: Archiv

Na Gorbačovovu prognózu, že Bělověžská dohoda je časovaná bomba, ovšem později došlo, byť v nezamýšleném významu. Ukázalo se totiž, že provizorní střecha nad postsovětským prostorem, která před čtvrtstoletím pomohla uklidnit svět bojící se druhé Jugoslávie, se stala novou hrozbou jako vágní definice zájmového území putinovského Ruska.

Opodstatněnost obav před pár lety potvrdil sám ruský prezident Vladimir Putin, když rozpad Sovětského svazu označil za největší geopolitickou katastrofu 20. století.