Předobrazem Old Shatterhanda byl Maďar, píší maďarská média

20. únor 2019 četba na 8 minut
János Xantus. Podle Maďarů skutečný předobraz Old Shatterhanda

János Xantus. Podle Maďarů skutečný předobraz Old Shatterhanda

Foto: Wikimedia Commons

Národní hrdost lze budovat různými způsoby. Maďarská kulturní i společenská média si tak v poslední době začala často připomínat osud svého rodáka z první poloviny 19. století, právníka, vojáka, cestovatele a sběratele přírodnin Jánose Xantuse. A nikdy neopominou zdůraznit: žádný Němec, ale právě Maďar Xantus byl Karlu Mayovi vzorem pro jeho postavu Old Shatterhanda. Podle Němců je to však jen dávná novinářská kachna.

FOTOGALERIE

János Xantus. Podle Maďarů skutečný předobraz Old Shatterhanda Spisovatel Karel May se rád stylizoval do podoby svého hrdiny Karel May jako Old Shatterhand

Kdo byl János Xantus, psaný také občas jako John Xantus? Skutečná historická osobnost z doby revolučního kvasu kolem roku 1848, jež svůj pozdější osud spojila se severní Amerikou.

Xantus se narodil 5. října 1825 v maďarské zadunajské župě Somogy do právnické rodiny. Práva také sám vystudoval, načež se v roce 1848 zúčastnil jako důstojník maďarské armády v Budapešti povstání proti habsburskému trůnu a po potlačení revoluce byl odsouzen do vězení. Podařilo se mu dočasně utéct do Prahy, byl ale odhalen, opět zatčen a znovu utekl - v roce 1852 emigroval do Spojených států. Tam pak začal jeho druhý život dobrodruha a cestovatele.

Nejdřív se usadil v New Yorku, kde vystřídal řadu příležitostných profesí (učil na klavír, pracoval v lékárně, dával jazykové lekce, dělal knihkupce a začal pracovat jako chirurgický pomocník v americké armádě).

Podle maďarského webu Magyarhirlap se dal nakonec (podobně jako později Mayův Old Shatterhand v románu Vinnetou) do služeb železniční společnosti coby zeměměřič a zamířil po nově budované železniční trati ze Saint Louis na Divoký západ. Pak prý jako kartograf procestoval Indianu, Texas, ale také Iowu a New Orleans a údajně se mu podařilo objevit pramen řeky Arkansas. Během svých cest shromáždil řadu botanických i zoologických sbírek, jimiž zásoboval rodné Maďarsko, díky čemuž se stal v roce 1859 korespondentem Maďarské akademie věd.

Jenže legenda o jeho zeměměřičství není s největší pravděpodobností vůbec pravdivá a byla do skutečného Xantusova příběhu dosazena právě jen proto, aby víc připomínal slavného německého zálesáka. Podle jiných zdrojů totiž Xantus sice na Divoký západ zamířil, ale s americkou armádou, v níž nadále vykonával funkci chirurgického pomocníka a ošetřovatele. V této službě se také setkal s doktorem Williamem Alexandrem Hammondem, jenž se vedle lékařských povinností věnoval sběru exponátů pro známého zoologa Spencera Fullertona Bairda. Xantus sloužil přímo pod Hammondem, přírodní sbírky ho začaly zajímat a brzy se stal nadaným sběratelem sám.

V roce 1860 ho armáda poslala jako pozorovatele do oblasti Kalifornského zálivu, na jižní cíp poloostrova Baja California. Při této službě měl Xantus dost volného času, a tak začal shromažďovat další přírodní sbírky pro Národní muzeum Spojených států. A také začal psát. V maďarštině zde sepsal vlastní cestopis, v němž se pokusil vylíčit všechny své cesty a pozorování, podle kritiků však také hojně a nepřiznaně čerpal z už vydaných zápisků jiných cestovatelů, kteří se pohybovali v jiných oblastech než on.

Dál si také dopisoval s Bairdem a Hammondem (jenž se stal později šéfem celé zdravotní služby armády Spojených států) a získal od nich doporučující dopisy, jež mu vynesly místo na mexickém konzulátu. Záhy o svou funkci ale opět přišel, údajně poté, co si ho všiml jeden z místních mexických rebelujících vojenských vůdců a rozpoznal v něm bývalého amerického vojáka.

Brzy poté se Xantus vrátil zpátky do rodného Maďarska. Následujících třicet let pracoval až do své smrti jako ředitel Zoologické zahrady v Budapešti a jako kurátor oddělení etnografie v Maďarském národním muzeu. Mimo jiné zde uspořádal etnografickou sbírku asijské zoologie, kterou pořídil při rakousko-maďarské expedici do východní Asie, jíž se osobně zúčastnil. Zemřel 13. prosince 1894. 

May ho prý prosil, je to však pochybné

A jak přesně mělo vzniknout spojení mezi Xantusem a Drtící rukou z pera Karla Maye? Podle webu Magyarhirlap se dochoval osobní Mayův dopis Xantusovi, v němž spisovatel bývalého maďarského důstojníka žádá, aby směl jeho osud literárně zpracovat. Odborníci na život a dílo Karla Maye to ale zpochybňují.

"Není to vůbec pravděpodobné. Karel May byl naopak známý tím, že jiné cestopisné autory odmítal a ignoroval. Vůbec ho třeba nezajímalo dílo Jamese Fenimora Coopera a se skutečnými cestovateli se ani nijak osobně nestýkal," řekl Dotyku Jan Koten, člen spolku Karl-May-Gesellschaft, zakládající člen spolku Silberbüchse-Verein a pořadatel srazů přátel Karla Maye v Boskovicích, jenž přeložil z němčiny hned několik biografických prací o Karlu Mayovi i jeho díle.

Že by mělo povědomí o takovém dopisu, vyvrací i německé Muzeum Karla Maye v Radebeulu, jež by přitom mělo podle maďarských médií jeho originál uschovávat. "Už v minulosti se nás na to dotazovalo vícero novinářů. Obávám se ale, že nemáme žádné informace o tom, že by si Karel May a János Xantus dopisovali, a žádný takový dopis se v našich sbírkách nenachází," sdělila Dotyku marketingová specialistka muzea Anne Barnitzke. 

Postava Old Shatterhanda se navíc podle Jana Kotena stejně jako Vinnetou v Mayově díle postupně vyvíjela a její prvotní podoba vypadala o dost jinak, než jak ji známe dnes (a jak ji připomíná upravený Xantusův životopis). V této souvislosti je ovšem zajímavé, že její původní náčrtek se od nepřikrášleného Xantusova osudu zase až tak moc neliší.

"Old Shatterhand se poprvé objevuje v povídce Old Firehand z roku 1875. V ní vystupuje jako vědec sbírající nerosty a ožení se s Firehandovou dcerou," zmiňuje Koten. Vědec sbírající nerosty - to nemá do maďarského sběratele samouka daleko.

Podle starších německých pramenů vyšel už zmíněný Xantusův cestopis za Mayova života i v němčině a v knihovně Karla Maye se nachází, spisovatel se s ním tedy teoreticky seznámit mohl. Nejsou prý ale žádné přesvědčivé důkazy o tom, že si ho skutečně přečetl. 

Koten k tomu ještě dodává: "Nikdy jsem se v literatuře nesetkal s tím, že by Old Shatterhand měl mít průkazně nějaký konkrétní předobraz. Inspirace k literární postavě je velmi přelétavá věc. Ta postava se v průběhu let neskutečně vyvíjela, procházela výraznými změnami. Nebyla to od počátku ´hotová´ a někým inspirovaná, ale měnila se podle Mayových potřeb, podle vývoje jeho myšlenkových názorů, životních zkušeností a podobně. Každý národ ale chce, aby takový hrdina vzešel z jeho řad, takže podobných teorií tu už bylo více - spekulovalo se například o německém cestovateli Friedrichu Gerstäckerovi. Také on prý mohl být vzorem pro Old Shatterhanda. Já si však myslím, že se May při tvorbě této postavy řídil spíš svým vlastním egem. Dalo by se říci, že do ní postupem doby vložil všechno, čeho toužil dosáhnout sám a jako drobný a nepříliš fyzicky zdatný muž nemohl."

Zmíněný Friedrich Gerstäcker, celým jménem Friedrich Wilhelm Christian Gerstäcker, se roku 1837 nechal najmout v Brémách jako plavčík na loď plující do New Yorku a pak procestoval (často pěšky) velkou část Spojených států. Nejdelší část svého amerického pobytu strávil v Arkansasu, ale navštívil také Texas, Ohio a Louisianu. Živil se - podobně jako ve svých začátcích Xantus - příležitostnými pracemi (byl pomocným dělníkem, hasičem, zemědělcem, kuchařem, dřevorubcem, topičem na parníku, stříbrotepcem i lovcem). Všechny své  zážitky si zapisoval do deníku, který posílal po částech domů své matce místo dopisů. Některé jejich části později s úspěchem publikoval německý časopis Rosen.

Maďaři nicméně nedají na svého hrdinu Jánose Xantuse dopustit a zvlášť v posledních letech jeho "příbuzenství s Old Shatterhandem" často zdůrazňují. Pro Němce jde ovšem o dávno uzavřenou věc. Protože Xantusovo jméno není v Německu neznámé, zkusil po oprávněnosti této legendy už před 40 lety zapátrat německý novinář a spisovatel Manfred Hecker. Článek, který na základě své investigace sepsal, nesl titulek: "János Xantus a Karel May aneb Na stopě novinářské kachny."