Reálný příběh Bonnie a Clyde: Žádná romantická láska, ale krutí, bezcitní vrazi

29. červen 2019 četba na 13 minut
Bonnie a Clyde, jak je obdivovala široká veřejnost

Bonnie a Clyde, jak je obdivovala široká veřejnost

Foto: Wikimedia Commons

/ VIDEO / Stali se možná nejslavnějším tragickým mileneckým párem po Romeovi a Julii. Američtí gangsteři Clyde Barrow a Bonnie Parkerová však nebyli romantickými hrdiny. Než skončili svůj život rozstříleni v autě, padlo jim za oběť víc než 15 lidí. Kromě policistů a přepadených šlo někdy i o zcela náhodné kolemjdoucí.

FOTOGALERIE

Dne 23. května 1934 začaly v křovinách podél silnice v La Bienville Parish nedaleko Gibslandu v severní Louisianě cvakat závěry policejních pušek. V ukradeném šedém Fordu Deluxe V8 se k ukrytým policistům blížila obávaná dvojice lupičů přepadávajících banky a benzínové pumpy. Řidiče Clydea Barrowa a jeho spolujezdkyni Bonnie Clydeovou v té chvíli dělilo od smrti jen několik posledních okamžiků. Noviny později zveřejnily, že na vůz obávaného páru vypálili policisté bez výstrahy celkem 217 střel. Bonnie a Clyde dostali každý nejméně 50 zásahů.

Skončil život gangsterské dvojice, která se v době světové hospodářské krize v letech 1929 až 1933 pohybovala po americkém Středozápadě a přepadala banky i benzínové stanice. Z loupežné činnosti přitom nezískala víc než 1500 dolarů.

Hledali se, až se našli

Bonnie Parkerová se narodila v roce 1910 dobře situované rodině z malého texaského městečka Rowena. Coby šestnáctiletá se provdala za spolužáka Roye Thorntona, ten ale krátce po svatbě skončil za mřížemi. Ve dvaceti si našla práci jako servírka v texaském Dallasu. Několikrát ji zatkli za krádeže a další drobné nenásilné delikty, jichž se dopouštěla už jako teenagerka. Přitom se seznámila s o rok starším Clydem Barrowem, v té době nezaměstnaným dělníkem, a okamžitě se do něj zamilovala.

Ani Barrow ale nebyl žádné neviňátko, a tak musel krátce po navázání známosti s Parkerovou do vězení za ozbrojenou loupež. Dostal čtrnáct let, překvapivě si však odseděl pouhé dva. Soudci stačilo k jeho propuštění Barrowovo čestné slovo, že bude "sekat latinu". V únoru 1932 tak třiadvacetiletý mladík vykročil z bran věznice, nenapravený a rozhodnutý být ve své další činnosti ještě násilnější.

Po propuštění dal kolem sebe dohromady malý gang, složený kromě něj z jeho bývalého spoluvězně, dvaadvacetiletého Ralpha Fultse, a právě z Parkerové, jež ke svému někdejšímu příteli opět nadšeně přispěchala. Trojice začala přepadat benzínová čerpadla a menší obchody, ale jejich akce brzy skončily fiaskem. Při útěku z jednoho místa činu se jim porouchalo auto, takže museli přesednout na muly, které se v daném místě náhodou pásly u silnice. Bonnie se ovšem jízda na mule nezdařila a krátce na to ji chytila pronásledovací skupina pod vedením místního šerifa.

Po zadržení Bonnie nastal v Clydeově životě zásadní zlom. V dubnu 1932 přepadl se svým komplicem další obchod a tato loupež skončila poprvé vraždou - zabit byl majitel obchodu. Pachatelem byl sice podle listu The Learning Network Fults, ale na horkokrevného Barrowa měl přesto tento zločin zhoubný vliv - usoudil, že mu v případě dopadení tak jako tak přišijí vraždu, a tak se rozhodl, že ho živého nikdy nedopadnou. Ještě téhož roku začal zabíjet sám: v létě zastřelil policistu, který se ho pokusil zadržet při další loupeži.

Mezitím byla 17. června 1932 propuštěna bez rozsudku a z vězení Parkerová a rychle se vrátila k oběma desperátům.

Měl rád fordku

Trojice pokračovala v přepadech benzinových pump a začala krást také auta, přičemž si oblíbila značku Ford V-8, která se líbila zvlášť Barrowovi. Traduje se, že Henry Ford od něj obdržel rukou psaný dopis, v němž mu nadšený násilník exaltovaně sděloval: "Vážený pane, dokud budu mít dech v plicích, nepřestanu vám líčit, jak skvělé dandy auto vyrábíte. Pokud jsem musel zmizet jen s jedním vozem, řídil jsem výhradně fordy. Rychlostí a bezporuchovostí každý další vůz zdaleka předčí. Byť má firma nebyla nikdy striktně legální, nijak se nezdráhám přiznat vám, jak dobré auto ve své V8 máte. S pozdravem Váš Clyde Champion Barrow."

Existují však určité pochybnosti týkající se pravosti tohoto dopisu. Písmo například připomíná spíš rukopis Parkerové než Barrowa a otazníky vyvolalo i použití falešného středního jména Champion - Clyde se totiž svým druhým jménem jmenoval Chestnut a jako Champion se nechával titulovat jen v texaském vězení, na které ale po propuštění vzpomínal nerad. 

Jak přesně pár svou oblíbenou fordku ukradl? Auto původně patřilo manželům Ruth a Jessovi Warrenovým, kteří bydleli ve vlastním domě v Gabler Street v Topece v Kansasu, auto parkovali na ulici. Dobový tisk dochoval svědectví sedmiletého chlapce ze sousedství Kena Cowana, který si v době krádeže hrál s kamarády na druhé straně ulice.

Cowan si pamatoval, že s autem přijela domů Ruth a nechala ho stát před domem, přičemž zapomněla v zapalování klíčky. Nikam se ale nevzdálila - sedla si spolu se svou sestrou a ještě další ženou na verandu před dům a povídaly si. Auto měly na očích.

Pak se však v domě rozplakalo sestřino dítě a všechny ženy se k němu rozběhly. V té chvíli si Cowan všiml jiné ženy (pravděpodobně Bonnie), která rychle nasedla do vozu a odjela.

Ať tak či onak, skutečností zůstává, že ve Fordu V8 dokázali Bonnie a Clyde najet během tří týdnů kolem sedmi tisíc mil, při nichž neustále páchali další loupeže. Při nich vždy používali zbraně, zvláště pak v případech, kdy je po spáchaném zločinu pronásledovali. Zbraň neváhala použít ani Parkerová. Gang se většinou pohyboval po Texasu a dopouštěl se dalších a dalších vražd. Zabitými byli obvykle policisté, kteří se dvojici snažili zastavit, při jedné přestřelce byl ale smrtelně zasažen i náhodný chodec. 

Ikonické fotografie vedly k pádu

V březnu 1933 byl z vězení propuštěn Clydův bratr Buck, který se spolu se svou hysterickou ženou Blanche spojil s Barrowem, Parkerovou a Fultsem a začali zločiny páchat společně.

Pár se definitivně proslavil krátce poté, když policie vypátrala dům v Joplinu, kde se ukrývali oba Barrowové, Blanche a Bonnie. Čtveřice se rozhodla prostřílet na svobodu a dva policisty to stálo život. Útěk gangu z obklíčeného domu, byť se zdařil, však předznamenal jeho pád. Policie totiž našla v budově jednak báseň, kterou napsala Bonnie, jednak četné fotografie páru, včetně později proslulých záběrů Bonnie, jak kouří doutník a pózuje s puškou v ruce.

Fotky byly vítanou krmí pro tisk, který okamžitě stvořil legendu o "notoricky známém texaském zločinci a vrahovi" a jeho "cigarety kouřící a rychle střílející ženské kumpánce". Mělo to však trochu jiný účinek, než policie zamýšlela. Dvojice "okouzlujících" mladých lidí se stala okamžitě populární, pro lidi představovali oba vraždící milenci kladné hrdiny své doby - doby, v níž hospodářská krize a s ní spojená nenávist vůči bankám a finančním institucím zajistila popularitu širokých vrstev i takovým zločincům, jako byl třeba bankovní lupič a násilník John Dillinger, jeden z nejkrutějších gangsterů Al Capona Lester "Baby Face" Nelson nebo bankovní lupič Charles Arthur, přezdívaný Pretty Boy.

Nežádoucí popularita gangu však přiměla oficiální úřady, aby vystupňovaly své úsilí k jeho polapení. V červenci 1933 policie vypátrala Barrowovy v hospodě u Platte City ve státě Missouri. Buck Barrow byl při následné přestřelce zastřelen a jeho manželka zatčena. Clydovi a Bonnie se podařilo ve zmatku v hospodě z obklíčení uniknout, ale při následné autonehodě utrpěla Bonnie vážné zranění nohou. 

Ralph Fults se rozhodl po těchto zkušenostech gang opustit, čímž si zřejmě zachránil život. Bonnie a Clyde zůstali sami. Před rukou zákona se rozhodli ukrýt v západní Lousianě, ale jejich konec už se blížil.

Prostřílený vůz i těla

Šerif Smoot Schmid, který dvojici zarputile pronásledoval, se spojil s agenty FBI a připravil na ně u městečka Gibsland ve státě Louisiana léčku. Past sklapla po dvoudenním čekání 24. května 1933.

Bonnie a Clyde se pár dní předtím setkali s rodinou Clydeova známého, bankovního lupiče Henryho Methvina. Policie o tomto setkání věděla a také věděla, kudy dvojice pravděpodobně pojede. Zadržela proto Henryho otce Ivyho a nechala jeho malou dodávku stát u silnice. Odmontovala přitom jedno kolo, aby se zdálo, že vůz měl náhlou poruchu. V křovinách kolem vozu se pak poschovávali policisté s puškami.

Podle filmu Bonnie a Clyde, který v roce 1967 natočil režisér Arthur Penn s Warrenem Beattym a Faye Dunawayovou, byl Ivy od počátku do policejního plánu zasvěcen a aktivně na něm spolupracoval, to však není jednoznačně prokázáno. Jisté je, že když dvojice po společné snídani dojela ve své fordce k narafičené dodávce, Clyde Barrow zpomalil. V téže chvíli vykřikl ukrytý policista Bob Alcorn - snad to měl být rozkaz k zastavení, účinek však byl jiný. Všichni policisté začali zuřivě pálit. Během dvou minut byl Ford zasypán stovkami střel: nejčastější odhady vypáleného počtu ran se pohybují od 167 až do 217. 

Bonnie ani Clyde neměli ani tu nejmenší šanci. Pozdější pitva prokázala, že byli zasaženi každý až padesáti střelami. 

Zmasakrovaná těla obou zločinců i rozstřílený vůz policisté nejdřív detailně nafotili, aby měli jednoznačný důkaz, že jsou oba legendární desperáti po smrti. Obě těla poté odvezli do městské márnice, přičemž měli co dělat, aby je uchránili před zběsilými fanoušky, kteří si chtěli ze svých idolů odnést na památku kousek jejich oblečení, pramínky vlasů, ale i prsty a uši. Davová hysterie provázela slavnou dvojici i po smrti.

Poslední člen gangu Ralph Fults přežil oba mladé gangstery o dlouhých 60 let - zemřel až jako dvaaosmdesátiletý v Dallasu v dubnu 1993. Po smrti Parkerové a Barrowa byl zatčen a odseděl si přes dvacet let, propuštěn byl při amnestii v roce 1954. Zbytek života pracoval jako dozorce v dětském útulku. Svým dětem prý důsledně vštěpoval, že zločin se nevyplácí…

Rozstřílený Ford V8 byl při aukci v roce 1988 prodán za tehdejších 250 tisíc dolarů obchodníkovi Garymu Primmovi, majitel kasina v Las Vegas v nevadské poušti, který později vydražil i Clydeovu světlemodou košili proděravělou nejméně třiceti střelami a tmavě modré kalhoty. Auto pak bylo vystaveno v jeho kasinu v uzavřené plexisklové expozici. Na místo řidiče a spolujezdkyně nechal podnikatel umístit figuríny oblečené jako Bonnie a Clyde ve chvíli smrti, přičemž Clydeova figurína má na sobě jeho autentickou prostřílenou košili. Celá expozice je příležitostně zapůjčována i do dalších kasin v jižní Nevadě.

Byl Clyde opravdu impotentní?

Silným motivem už zmíněného Pennova filmu z roku 1967, který příběh dvojice opětovně proslavil, byla údajná sexuální váhavost Clydea Barrowa, již si Bonnie Parkerová podle scénáře vysvětlovala jako impotenci.

U mnoha lidí vedl tento motiv k závěru, že i skutečný Clyde byl buď impotentní, nebo homosexuál. Tuto teorii však vyvracejí tvůrci dalšího uměleckého díla stvořeného na motivy tohoto příběhu, broadwayského muzikálu Bonnie & Clyde.

Podle nich byl Clyde klasickým heterosexuálem a jeho sexuální nejistotu si vymyslel pro film až herec Warren Beatty, který usoudil, že něco takového pomůže vytvořit Clydeovu postavu zajímavější a komplexnější. Režisér Arthur Penn na to přistoupil. 

Podle režiséra a choreografa muzikálu Jeffa Calhouna pracoval s touto myšlenkou původně i broadwayský projekt, ale ustoupil od ní, když na základě podrobnějšího průzkumu zločincova života zjistil, že to byl jednoznačně aktivní heterosexuál. Homosexuální styk sice v muzikálovém příběhu prožije, ale vynuceně: jde o znásilnění ve vězení ze strany jiného vězně, jehož se stane obětí za nadšeného přitakání vězeňské stráže. 

Není jisté, zda skutečný Clyde něco takového zažil na vlastní kůži. Pravda ale je, že své zločiny chápal i jako odplatu společnosti za texaský vězeňský systém, který nenáviděl.

Akční letáky