Zdroj: ČTK/News Pictures
Přípitek pro Belmonda. Francouzská legenda slaví 85 let
Rebel s energií a nakažlivou životní radostí. To je Jean-Paul Belmondo, miláček francouzského publika něžně přezdívaný Bébel, jehož hvězda září už přes půl století. Dnes oslaví 85. narozeniny.
Pro uměleckou dráhu jej předurčila patrně výchova v rodině sochaře a malířky, do níž se narodil.
Na rozdíl od nich měl ale odjakživa slabost i pro nebezpečné kaskadérské kousky, což záhy zúročil před kamerou. Málokdy se nechal zastupovat kaskadérem a režiséry i producenty občas z jeho kousků obcházela hrůza.
Svět jej zná z filmů Bláznivý Petříček, Muž z Ria a Hongkongu, Velký šéf, Strach nad městem, Policajt nebo rošťák, Zvíře či Samotář. Jean-Paul byl ale také úspěšným divadelním hercem. Absolvent pařížské konzervatoře zazářil na prknech zejména v rolích klasických figur, jakými byly Kean či Cyrano z Bergeracu. Na studentská léta a hraní s přáteli (mezi něž patřil i nedávno zesnulý Jean Rochefort) vzpomíná ve svých memoárech Belmondo o Belmondovi (Práh 2017): „Hráli jsme ve chlévech, v bistrech, v hangárech. A dokonce v garážích, kde si uprostřed představení někdy přišel majitel pro auto...“
Jako správní kumštýři flámovali a vymýšleli vylomeniny, kde hrál Belmondo pochopitelně prim. Veřejnost na ulici šokoval skokem z druhého patra, vedení konzervatoře drzostí, když se zamkl v kanceláři ředitele a na dveře umístil cedulku „Nerušit!“
VŠECHNY JSEM MILOVAL
Jeho klíčovou filmovou rolí byl Michel Poiccard alias Laszlo Kovacs v Godardově filmu U konce s dechem (1960), která jej katapultovala do čela francouzské nové vlny. „Po slavnostní premiéře jsem se probudil jako filmová hvězda. Od té chvíle nabídky jen pršely,“ píše v memoárech.
De Brokův Muž z Ria jej posunul do oblasti komerční produkce, až do půlky 80. let byly pro něj typické postavy neodolatelných dobrodruhů a cynických hrdinů, jejichž úsměvu ovšem neodolala žádná žena. Před kamerou, ani za ní... Jeho osudových žen bylo samozřejmě více a patřily k nim zejména herečky Ursula Andressová a Laura Antonelli, ženatý byl ale jen dvakrát s Elodií Constantin a Natty Belmond. „Všechny jsem je miloval,“ přiznává herec galantně v knize.
Mezi velké přátele počítal Jeana Gabina, s nímž natočil Opici v zimě, film, kterého si dodnes vysoko cení. Ze spolupráce s ním si odnesl do kariéry motto: „Hrej tak, jak máš právě chuť.“ Přátelil se s režisérem Francoisem Truffautem, kterého označil za okouzlujícího a plachého, s Alainem Delonem se ale na třicet let před kamerou rozešel kvůli nedodržení smlouvy u filmu Borsalino.
POZDĚJI DIVADLO
V pozdějším věku dával přednost divadelním prknům, založil vlastní produkční společnost Cerito, nazvanou podle dívčího jména babičky. Roku 2001 jej postihla na Korsice mozková mrtvice, i s touto nepřízní osudu se ale díky své houževnatosti dokázal poprat. Poslední film, kde se objevil, byl snímek Muž a jeho pes (2008), natočený tak, že zbytečně neodhaluje hercovu obtížně pohyblivou ruku a řeč.
Je držitelem Řádu čestné legie, nejvyššího francouzského státního vyznamenání, před sedmi lety dostal na festivalu v Cannes Zlatou palmu za celoživotní dílo. „Otáčím se a dívám více do minulosti. Mám pocit, že jsem prožil neuvěřitelný život,“ napsal do svých pamětí. Nelze, než s tím souhlasit. Minimáně při pohledu na jeho úctyhodnou kariéru a vitalitu. A vôtre santé, Jean-Paul!
Belmondo v kině a na obrazovce
Kino Aero Praha: 9. - 11. dubna, přehlídka filmů (mj. Zvíře, Muž z Acapulca, Policajt nebo rošťák)
ČT art: 12. dubna 20.20, Belmondo o Belmondovi
ČT 2: 14. dubna 13.55, Bezva finta
