Když islámští teroristé provedli loni 13. listopadu masakr v Paříži, při němž bylo zabito na 130 lidí, objevil se v diskusi pod článkem na webu amerického listu New York Times následující text.
Osoba s přezdívkou Blackpoodles v něm geniálním způsobem shrnuje to, co jde mnohým hlavou. Proč? Proč islámisté znovu zaútočili? A proč právě na Paříž...
Stejná otázka se vkrádá po čtvrtečním vražedném ataku na promenádě ve francouzské Nice. K útoku se opět přihlásili terotisté z Islámského státu. Nepřežilo ho nejméně 84 lidí...
Proč teroristé útočí právě na Francii?
„Francie ztělesňuje vše to, co náboženští fanatici na celém světě naprosto nenávidí: radost ze života tady na zemi definovanou všemi těmi nesčíslnými maličkostmi... Jako třeba?... Vůně čerstvě připravené kávy a máslového croissantu po ránu. Krásné ženy v minišatech, které se svobodně procházejí a smějí na ulici. Linoucí se vůně teplého chleba. Láhev vína, kterou si dáváte s přáteli. Pár kapek parfému. Děti hrající si v Lucemburských zahradách. Právo věřit a nevěřit v žádného Boha, kašlat na kalorie, flirtovat a kouřit a užívat si sexu, i když nejste sezdaní. Právo jet na dovolenou a číst jakoukoliv knihu, kterou chcete, chodit do školy zdarma, hrát si, smát se, argumentovat, dělat si legraci z prelátů a politiků a nechat starosti o tom, co bude po smrti, na mrtvých... Žádná země si neumí užívat život plněji a lépe než Francouzi."
Ano, to všechno je Douce France – neboli sladká Francie. Země galského kohouta má však ještě jednu stránku, která ve výše uvedené charakteristice chybí a která je extrémně důležitá. Má totiž odvážné vojáky a armádu, která bojuje. Za svoje ideály, za svoje hodnoty, za svobodu... A to je ideál: žít „sladký" život a být ochoten za něj bojovat.