Dnes se ale zaťatému brněnskému antikomunistickému bojovníkovi Petru Cibulkovi musí mnozí v duchu omlouvat a připustit, že na těch jeho konspiračních teoriích může být i kus pravdy. Minimálně pokud jde o zmíněný ústav, z něhož vzešla významná část české polistopadové elity. To když vidíme, jak se právě bývalí čeští prognostici stali nejvýznamnější oporou Putinova režimu. Sociální demokrat Miloš Zeman, občanský demokrat Václav Klaus či komunista Miroslav Ransdorf. Po listopadu 1989 se sice z prognosťáku rozběhli do různých partají, v době transformace zastávali zcela odlišné politické postoje a tvářili se jako nesmiřitelní protivníci. Dnes ale mluví jedním hlasem, ideologické odchylky byly vyretušovány.

Pouhé hypotézy a fámy

To, co se stalo na Ukrajině, zosnoval Západ, Rusko je v tomto směru nevinné. Taktéž protesty na kyjevském Majdanu nebyly žádným lidovým povstáním a byly zorganizovány Západem. Zapojení ruské armády do bojů na východě Ukrajiny jsou jen „fámy a hypotézy". Tak nedávno v rakouském tisku zhodnotil aktuální situaci na východě Evropy Václav Klaus. Muž, o němž jsme si před čtvrtstoletím všichni mysleli, že nás vede západním směrem, ale patrně jsme měli porouchaný kompas. A také muž, kterého už asi dvacet let mnozí vrcholní čeští politici mimo novinářské mikrofony osočují z tajné spolupráce s Moskvou.

Jeho názory jsou v zásadě naprosto totožné s tím, co říkají jeho někdejší kolegové Zeman a Ransdorf. K zastáncům proruských postojů jsou dnes řazeni i někteří další bývalí prognostici z ústavu vedeného kdysi tolik adorovaným Valtrem Komárkem. Kupříkladu někdejší vicepremiér Čalfovy vlády (a také třeba předlistopadový student univerzity v belgické Lovani) Vladimír Dlouhý, původně komunista, později člen pravicové ODA, prezidentský kandidát a nyní šéf Hospodářské komory. Teď opakovaně kritizuje protiruské sankce. To samé se týká i exprognostika Jana Mládka, nyní sociálnědemokratického ministra průmyslu a obchodu.

Hledat cestu z úpadku

Možná jim ale všichni křivdí. Možná jde z jejich strany jen o jistý druh prozřetelnosti, jasnozřivosti a shodné politické intuice – o kterou jsme my ostatní byli ochuzeni –, proč jsou si někdejší kolegové opět tak blízcí a zaujímají shodné postoje vyhovující Putinovi. Každopádně tím dávají munici do rukou všem „Cibulkům", kteří v Prognostickém ústavu vždy spatřovali hnízdo ruských agentů, třeba i dočasně spících, kteří budou jednou probuzeni k životu.
Připomeňme, že ústav vznikl v Československu v roce 1983 na popud tehdejšího sovětského vůdce a předchozího šéfa KGB Jurije Andropova. Jeho myšlenku na záchranu kolabujícího sovětského impéria přejal tehdejší československý premiér Lubomír Štrougal.

Ústav byl jakýmsi pražským klonem obdobné moskevské reformní skupiny vzniklé při tamní Akademii věd. Jeho úkolem bylo hledat cesty z ekonomického a společenského úpadku, o kterých již v té době nikdo nepochyboval. Přestože dal Prognostický ústav až překvapivý prostor k seberealizaci řadě reformně laděných ekonomů, kteří později opanovali polistopadový vývoj, nemůže být pochyb o tom, že si tajné služby od počátku chtěly nad postupným otevíráním společnosti a návratem trhu udržet dohled.

Výmluvným svědectvím je třeba přizvání Karla Köchera, československého špiona, který v roce 1965 vycestoval s manželkou do USA, pracoval na klíčovém postu v CIA, ovšem získané informace předával KGB a v roce 1984 byl po odhalení své pravé identity Američany zatčen a odsouzen na doživotí. Nakonec se v roce 1986 stal společně s americkým agentem rusko--izraelského původu Natanem Šaranským předmětem slavné výměny špionů na berlínském mostě Glienicker Brücke. I prokazatelný spolupracovník KGB Köcher byl poté kolegou Komárka, Zemana, Klause, Ransdorfa či Dlouhého a společně připravovali československé reformy.

Pravda skrytá v archivech

O tom, že sovětská KGB měla v Prognostickém ústavu své lidi, je přesvědčena i řada historiků a archivních badatelů. Někteří o tom v minulosti hovořili. Problémem ale je, že stále nejsou přístupné sovětské archivy, které by to doložily a ukázaly na konkrétní osoby. Pokud jde o sledování ze strany StB, řada jistě zajímavých svazků byla krátce po listopadu 1989 skartována. A tak se skutečnou pravdu možná dozví až některá z příštích generací. Nám zatím nezbývá, než se spoléhat na svou (ne)prognostickou intuici.

Až se ale 9. května letošního roku Miloš Zeman postaví po bok někdejšího důstojníka KGB a šéfa FSB Vladimira Putina a na Rudém náměstí budou společně sledovat přehlídku ruské vojenské techniky – možná té samé, co byla na Donbasu –, nikdo nám nemůže upřít právo uvažovat i o variantě, že to český prezident dostal rozkazem.