Prošel boji o Tobrúk i o Dunkerk. Místo zbraně měl ale Jindřich Křeček tužku

Ilustrátor vojenských Našich novin "četař Jituš", alias Jindřich Křeček-Jituš, odpočívá v podpalubí lodi během transportu československých vojáků

Ilustrátor vojenských Našich novin "četař Jituš", alias Jindřich Křeček-Jituš, odpočívá v podpalubí lodi během transportu československých vojáků

Foto: archív Rota nazdar z. s.

V situaci, kdy vojáci v "pouštních děrách" u Tobrúku čelili italským jednotkám, Rommelovým granátům i písečným bouřím, byl jejich blízkým osobním spojencem ještě někdo jiný než jejich vlastní puška. Byl to humoristický časopis Kaktus - a v něm zábavné a trefné karikatury i vtipy odvážného kreslíře Jindřicha Křečka, přezdívaného Jituš. Rodák z Červeného Kostelce prošel s československou armádou celé druhoválečné tažení. Od jeho narození uplynulo 110 let.

Německá posádka měla stále dostatek vojáků a střeliva, kterým nikdy nešetřila. Okruh kolem přístavu Dunkerk zahrnoval asi 30 kilometrů, které byly zatopeny vodou. Bojové akce probíhaly na zaminované pevnině. Českoslovenští vojáci to neměli nijak lehké.

Herschel Feibel Grynszpan krátce po zadržení

Jeho výstřely zažehly křišťálovou noc. Příběh "zapomenutého zabijáka"

Ještě než se stačili seznámit s okolním terénem, čelili nepřátelskému výpadu. Pokus o noční útok se jim sice podařilo odrazit, ale 9. října odpoledne vrhli Němci do boje pěchotu a dokázali obsadit některá předsunutá postavení oddílu. Původní linii se podařilo obnovit až následujícího rána za pomoci britských tankistů.

První větší ofenzíva československých jednotek se pak odehrála 28. října v den státního svátku. Příslušníci pěchoty podporovaní 2. tankovým praporem provedli útok, při němž nepřítel odepsal ze stavu 50 mrtvých a 14 zajatých. Ještě téhož dne proběhl druhý útok, při kterém padlo 150 Němců, šest důstojníků a 350 mužů padlo do zajetí. Československá brigáda měla menší ztráty, celkem při obou akcích padlo 36 mužů, tři zůstali nezvěstní. K tomuto úspěchu jim poblahopřál i britský maršál Montgomery.

K další větší vojenské akci došlo ještě 5. listopadu, pak intenzivní útoky ustaly a docházelo spíš jen k ojedinělým srážkám při průzkumné činnosti.

Vladimír Feierabend

Vladimír Feierabend. Gestapo celou rodinu zatklo a odvezlo do koncentráku

Velení československé brigády se ale snažilo působit na nepřítele i psychologicky, když vysílalo z radiostanic relace určené německým vojákům či nechalo vystřelovat granáty s letáky a dalším propagandistickým materiálem. V důsledku této činnosti se do 19. ledna 1945 vzdalo 669 vojáků a devět důstojníků. Můžeme se jen domýšlet, kolik z těch plakátů a letáků pocházelo právě z redakce Našich novin a konkrétně z Křečkových-Jitušových rukou…

V noci ze 4. na 5. duben odrazili českoslovenští tankisté ve spolupráci z francouzskou rotou německý pokus o výpad v západní části perimetru, ale už o pět dní později zaútočil nepřítel znovu.

"Na západní části úseku provedla německá vojska 10. dubna 1945 překvapivý útok na továrnu a dvě farmy. Za silné dělostřelecké a minometné palby vnikli s použitím plamenometů do našeho prostoru a obsadili několik našich postavení. Německý výpad byl překvapením a ztráty tak byly větší. Do vlomu byly nasazeny pěší roty s potřebnou těžkou technikou. Po protiútoku se nepřítel stáhnul na téměř původní stanoviště. Naše brigáda ztratila téměř 60 vojáků a více než 100 bylo zraněno. Ale i nepřítel ztratil při této akci více než 100 vojáků a bylo ukořistěno mnoho zbraní," zmiňuje Macháček.

Prezident Emil Hácha při vánočním projevu do rozhlasu 22. prosince 1938

Tragická oběť Emila Háchy. Před 80 lety se stal prezidentem okleštěného státu

Protiútok zahájili čeští, slovenští, britští a francouzští vojáci dne 14. dubna, avšak tato akce neskončila valným úspěchem. Boje zde zuřily do 16. dubna, ovšem bez podstatnějších změn.

Po zahájení ofenzívy západní fronty a vítězství vojsk generála Pattona v Ardenách se velitel československé brigády generál Liška snažil připojit své jednotky k Američanům, musel ale stále držet obklíčené německé jednotky. Proto si vymohl na britském velení vyslání alespoň symbolické jednotky o celkové síle 144 osob.

Klára Gerendášová jako výčepní.

Z Maďarska do koncentráku. Příběhy o přežití v táborech smrti

Čtyřiadvacátého dubna se tak od brigády odpojil oddíl protitankového dělostřelce podplukovníka Aloise Evžena Sitka, který 1. května vstoupil na české území a 9. května večer dorazil do Prahy. Tiskovou službu Našich novin v této jednotce reprezentoval četař aspirant Václav Straka, který získal později hodnost válečného dopisovatele.

Zbytek československých vojáků zůstal v Dunkerku až do německé kapitulace. Generálu Liškovi se vzdalo asi 10 500 německých obránců. Nad francouzským přístavem zavlála společně československá a britská vlajka. S českými vojáky vydržela na místě i redakce Našich novin spolu s Křečkem. Ta se usídlila ve francouzské vísce Arneke v místní kavárně, jejíž majitelka zásobovala členy redakce pravou kávou.

Zpátky ve vlasti

Posledním působištěm brigádní redakce Našich novin, která prošla s československou brigádou celým dunkerským obléháním, se staly Němčice u Kladna, osvobozené americkou Pattonovou III. armádou. Ale to už byl mír.

Po návratu z válečné anabáze se Křeček-Jituš vrátil k dalšímu zdokonalování své osobité kresby i k samostatným výstavám.

"V osvobozené Paříži se vzdělával na soukromých hodinách u českého malíře Františka Kupky. Vystavoval několikrát v Londýně a po návratu do Červeného Kostelce zde v divadle uspořádal výstavu kreseb s názvem Z cest československé armády třemi díly světa, která se konala od 1. do 15. prosince 1946," zapsal Otto Hepnar.

Z války se vrátil i Křečkův věrný kamarád, kronikář Karel Radvanovský a opět se chvíli zdálo, že šťastnému životu už nic nestojí v cestě.

Hana Lustigová-Hnátová s bratrem a rodiči.

Strach ze zazvonění mě nikdy neopustil, říká Lustigová-Hnátová o transportu

Jenže přišel únor 1948. Výstavní činnost Křečka-Jituše byla rázem zlikvidována, protože umělecká tvorba bývalého příslušníka západní armády nebyla pro komunistický režim žádoucí. Poslední jeho samostatná výstava se konala v lednu 1948 v Praze pod záštitou armádního generála Ludvíka Svobody. Pak už po celá 50. léta nic.

Naděje mu svitla až s politickým uvolněním v 60. letech. Od začátku 60. let pracoval v Praze a krátce před důchodem nastoupil do tehdejšího reklamního podniku Merkur, který vznikl v polovině 50. let původně jako Reklama státního obchodu a měl na starost centrální výrobu reklamy pro vnitřní trh. Spolu s obdobným podnikem Rapid, který zajišťoval reklamu pro export, tak zajišťoval prakticky veškerou reklamu znárodněného socialistického hospodářství.

Antonín Moťovič

Rodina unikla smrti na popravišti, převaděče uplatila cukrem. Pak přišla Osvětim

Ne všechno, co tyto firmy dělaly, si zaslouží nekritický obdiv, na druhé straně je ale pravda, že ve své době vytvářely trochu svobodnější oázu, v níž se uchytily i osobnosti s prvorepublikovou zkušeností a noblesou - například bývalý ředitel reklamy u Bati František Kulovaný, prvorepublikový zástupce filmové společnosti Metro-Goldwyn Mayer Vilém Havelka - nebo právě ilustrátor a karikaturista Jindřich Křeček-Jituš.

"Byl to mimořádně pracovitý člověk, tak ho znali jeho přátelé i v důchodovém věku," uzavírá Hepnar.

"V jedné malé kresbičce zpodobnil sám sebe jako svatojánského broučka, nesoucího rozžatou lucerničku. Snad vědomě, snad podvědomě tím říká: ´Chtěl jsem dobře a vytrvale svítit´," uvedla na závěr svého zhodnocení Křečkovy tvorby kurátorka Anna Karasová.

Jindřich Křeček zemřel 4. února 1979 v Praze.

◀ PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 2/2
DALŠÍ ČÁST ▶