Historikové datují Bořivojovo úmrtí do období kolem roku 888 a právě k tomuto datu se váže letošní výročí. O životě knížete se z dobových análů dozvídáme relativně málo. Možná to bude tím, že měl mnohem slavnější ženu a ještě slavnějšího vnuka. Legendy o sv. Ludmile a sv. Václavovi byly lidem žijícím v době středověku přece jen bližší než historie faktu.

Co o něm tedy víme? S jistotou můžeme říct, že byl prvním českým historicky doloženým knížetem. V Kosmově kronice se dočítáme: „Léta od narození Páně jsem počal počítati až od časů Bořivoje, prvního knížete křesťanského, protože na počátku této knihy jsem si nechtěl něco vymýšleti...“

Pohané večeří se psy

Bořivoj I., syn bájného knížete Hostivíta z rodu Přemyslovců, se narodil mezi lety 852 až 855. Na český trůn dosedl v době, kdy byly Čechy pod vlivem mnohem silnější Velké Moravy. Stal se tak chráněncem velkomoravského knížete Svatopluka. Traduje se, že když kníže Bořivoj přijel na Svatoplukův dvůr, vykázal ho kníže od slavnostního stolu a on musel večeřet se psy. „Slušie tobě to vzvěděti, že neslušie pohanu rovnu býti křesťanu. Seď se psy, toť tvé právo...“ stojí v Kristiánově legendě.

„Byla to běžná dobová praxe. Psychologický nátlak na pohany. Dávalo se jim najevo, že je jedno, jak jsou ctihodní, dokud nepřijmou víru v Krista, budou vždy méněcenní,“ upřesňuje historik Petr Sommer z Archeologického ústavu Akademie věd ČR v Praze. Toto ponížení Bořivojem pohnulo, a záhy proto pravděpodobně z rukou biskupa Metoděje přijal křest.

Christianizace a upevňování moci

Přijetí křtu panovníkem bylo v dějinách každého evropského státu velkou událostí. Bořivoj tak dal mezinárodně najevo, že Čechové nejsou pohanští barbaři. Přijetí křesťanství panovníkem také znamenalo důležitý civilizační pokrok. „V pokřesťanění záležela oné doby životní otázka všech národů slovanských. Křesťanská Evropa osobila sobě dědičně všechnu tehdejší vzdělanost Řeků a Římanů...“ uvádí František Palacký ve svých Dějinách národu českého.

Od vlády knížete Bořivoje se počíná postupná christianizace Čech, jejíž velkou propagátorkou byla jeho žena Ludmila. Ta se svou činností, politickým názorem a především výchovou mladého sv. Václava, znelíbila své snaše Drahomíře. Zřejmě na její popud byla Ludmila uškrcena vlastním šátkem na hradě Tetíně. Ludmila se později stala první českou svatou a patronkou státu.

Bořivoj s christianizací svého národa nezahálel. Nejdřív na svém sídle na Levém Hradci nechal postavit první křesťanský kostel v Čechách. Pojmenován byl po sv. Klimentovi. Krátce nato přenesl sídlo Přemyslovců na Pražský hrad. Právě tady, na vrcholku Žiži a posvátném kamenném stolci, byla přemyslovská knížata od počátku věků inaugurována. Bořivoj nechal místo obehnat hradbami a vystavěl zde kostel zasvěcený Panně Marii. Základy svatostánku jsou na Hradě vidět dodnes v průchodu z 2. na 4. nádvoří. Bořivoj tímto tahem zaručil svému rodu nástupnictví na knížecím stolci a stal se zároveň zakladatelem Pražského hradu.

Povstání Čechů

S přijetím křesťanství, postupnou christianizací Čech a závislostí na Velké Moravě nesouhlasili někteří čeští velmožové. Bořivoj byl krátkodobě vyhnán a místo něho se do čela země postavil kníže Strojmír, Čech žijící do té doby ve vyhnanství v Bavorsku. V tom, jak povstání dopadlo, se historické prameny rozcházejí. Jisté ale je, že se Bořivoj na knížecí trůn vrátil a setrval na něm až do smrti. Protože v do-bě Bořivojovy smrti nebyl ani jeden z jeho synů dospělý, ujal se vlády do roku 894 moravský kníže Svatopluk. Poté však zasedl na knížecí stolec Bořivojův starší syn Spytihněv I. a přemyslovský rod na českém trůně pokračoval.