John Cunningham přišel do Bostonu v roce 1999. Jako mnoho irských přistěhovalců v USA měl původně pouze devadesátidenní vízum pro letní práci. Ale pak se usadil, pracoval jako elektrikář a provozoval vlastní firmu. Zůstal v zemi bez povolení.

"Najednou se otočíte, proběhne tolik času a začnete si uvědomovat, jakou budete mít asi budoucnost," řekl Cunningham v březnovém rozhovoru s Irish Times.

Dne 16. června tohoto roku, o téměř dvě desetiletí později, vstoupili do jeho domova imigrační agenti, kteří ho zatkli. 5. července byl deportován do Irska. Protože přišel do USA v rámci programu bezvízového styku, který běžně používají evropští přistěhovalci, neměl právo na přezkum případu.

Ronnie Millarová, která řídí bostonské imigrantské centrum, si myslí, že rozhodnutí Cunninghama sdílet své zkušenosti a vyslovit se za práva nelegálních přistěhovalců ve Spojených státech z něj učinilo cíl deportace.

Cunningham se stal prvním vysoce postaveným irským přistěhovalcem deportovaným pod prezidentem Donaldem Trumpem a v Bostonu zavládla panika. "V komunitě nastal šok, lidé nevěří, že se to skutečně děje," uvedla Millarová pro server BBC.

Další podobný případ je Jerry. Prozradil pouze své křestní jméno, protože se bojí deportace. Když poprvé přišel do USA na tříměsíční bezvízový styk v létě roku 2011, rozhodl se, že se do Irska nevrátí. "Životní styl, práce, všechno tu v té době bylo lepší, takže se to stalo tak nějak samo od sebe," řekl. "Měl jsem rezervovanou zpáteční letenku, ale do letadla jsem už nenastoupil."

Institut pro migrační politiku odhaduje, že v USA žije na 16 tisíc neregistrovaných irských občanů. Irské velvyslanectví ve Washingtonu dokonce udává číslo padesát tisíc. Většina žije v Bostonu, New Yorku nebo Chicagu. Stejně jako Jerry se mnozí skrývají. Na rozdíl od svých latinoamerických kolegů mají však výhodu v tom, že jsou bílí.

"Nemyslím si, že by se někdo přímo zaměřoval na lidi, kteří vypadají jako já," uvažuje Jerry, "ale stále je tu strach. Můžete jít na ulici a narazit na nesprávného člověka, vejít do špatné budovy nebo ukázat špatný doklad," dodává.

"Většina lidí si pod nelegály představí lidi, kteří přešli jižní hranici," řekl Cunningham v rozhovoru rok před svým zatčením. "Nepřemýšlí o irském chlapíkovi, který žije hned vedle nich." Cunningham si také vzpomněl na místní policejní a imigrační úředníky, kteří nezpochybňovali jeho imigrační status během náhodných kontrol. Je otázkou, jestli by s ním policisté zacházeli jinak, kdyby byl černý nebo snědý.

"Celkově jsou bílí přistěhovalci mnohem méně kontrolováni," uvádí Randy Capps z Institutu pro migrační politiku. "Nejvíce jsou z hlediska zatýkání a deportací zastoupeni přistěhovalci z Mexika a Střední Ameriky," dodává Capps.

Bílí nelegální přistěhovalci mohou sice snadno zapadnout, stále je však doprovází strach. Je znám případ irské ženy, která se tak bála odhalit svůj imigrační status rodině, která se narodila v Americe, že když její rodič v Irsku zemřel, zůstala raději v hotelu v USA, než aby přiznala, že je neregistrovaná a riskovala tak opětovný vstup do Spojených států.

Po volebním vítězství Donalda Trumpa existuje obava, že dříve vstrřícný postoj vůči irským přistěhovalcům se brzy změní. Tyto obavy jen potvrdilo zatčení Cunninghama. "Jako společnost nemíříme dobrým směrem," dodává Millarová. "Jako národ jsme ztratili cestu- nevíme kdo jsme a jaké jsou naše základní hodnoty - že jsme země, která je založena na přistěhovalcích."