Historie

První vánoční stromeček v Praze? Papá Liebich ho rozsvítil na Ztracené vartě

26. prosinec 2017 četba na 15 minut
Libeňský zámeček Šilboch v roce 1830

Libeňský zámeček Šilboch v roce 1830

Foto: Archiv autora

Dnes je to jen obyčejná křižovatka. Jedna z mnoha v pražské čtvrti Libeň. Kromě názvů několika ulic vůbec nic nepřipomíná, že zde ještě před nějakými sto dvaceti lety stával zvláštní a netypický letohrádek s ještě podivnějším jménem Šilboch.

Místo, kde se nacházel, je známo hned pod dvěma názvy. Jedni mu říkají Čertův vršek a druzí Na ztracené vartě. K druhému pojmenování se váže příběh o vojákovi, kterého tu při odchodu z města zapomněla pruská armáda. A ještě něco je na Šilbochu zajímavé: v prosinci 1812 tady ustrojili první vánoční stromeček v Praze.

FOTOGALERIE

Carl Maria von Weber Johann Carl Liebich Na stráži

Na vysoké skalce v horní části Libně – tam, kde bychom v současnosti našli křižovatku ulic Na Stráži a Na Vartě – nechal v polovině 18. století František Ferdinand Hilbert vystavět jednopatrovou budovu čtvercového půdorysu, na každé straně a v každém poschodí se třemi okny. Stavbu završil jehlancovou střechou s věžičkou a na jihozápadě přidal terasu. Už předtím na vyvýšenině stávala starší usedlost, po níž místo zdědilo svůj původní název Čertův vršek (anebo přesněji Čertova skála). Podle pověsti se totiž pán domu dostal k svému jmění tak, že se upsal ďáblu. A ten ho jednoho krásného dne odnesl do pekla…

Šilboch

Letohrádek Šilboch na Čertově skále v Libni

Ale to není jediná legenda, která se k Čertově vršku váže. Když roku 1757 oblehla Prahu pruská armáda a po pohrané bitvě u Kolína dne 18. července musela zahájit rychlý ústup, údajně právě u této skalky zapomněla hlídkujícího vojáka. Ten se pak v Libni usadil a dle lidového podání se zamiloval do jakési Madlenky. Aby dvojice mohla v klidu uzavřít manželství a založit rodinu, nahradil prý libeňský klempíř živou hlídku plechovou maketou, která opravdového vojáka na stráži vystřídala.

Pěkná pohádka. A určitě ne pravdivá. Jenže jak si potom vysvětlit, že na zdi pod terasou zámečku skutečně stávala plechová figura pruského vojáka v plné zbroji? Dokonce se zachovala v depozitáři Muzea hlavního města Prahy. Historický zápis vztahující se ke kurioznímu exponátu zní takto: „Domovní znamení, plechové, z plechu vyříznutá a omalovaná postava pruského vojáka, z domu č. p. 85-VIII, zv. Šilboch čili Ztracená varta. 257 x 76 cm."

Plechová maketa vojáka ze Šilbochu

"Plechový Prajz", který zdobil přední stěnu zámečku Šilboch (FOTO Muzeum hl. m. Prahy)

Jak se předmět dostal do majetku městského muzea, bohužel nevíme. „Získali jsme jej jistě před 19. 6. 1931, ale to je vše, co lze říci,“ vzkazuje vedoucí sbírek. Představme si, že to mohlo být asi nějak takhle: majitel zámečku si nechal vyrobit domovní znamení velikosti a tvaru lidské postavy, jež pak strašilo po večerech kolemjdoucí, takže k němu přimysleli povídačku o zapomenutém Prušákovi. Odtud lidové pojmenování Na ztracené vartě. A tajuplný Šilboch není nic jiného než zkomolenina německého slova Schildwache (předsunutá stráž). Někdy po roce 1850 se letohrádek proměnil v hostinec Na stráži a kolem roku 1900 byl i se skalkou srovnán se zemí. Jediné, co zůstalo, byl „plechový Prajz“, jak maketě říkávali libeňští.

Čarostřelec na Šilbochu

Dobrá, myslíte si. Co se ale dělo předtím, než se z honosného sídla stala obyčejná hospoda? Začátkem 19. století získal Šilboch německý herec, režisér, nájemce a posléze ředitel Stavovského divadla Johann Carl Liebich. Rodák z Mohuče byl pro svou dobrosrdečnost přezdíván „papá“ Liebich. Na Šilbochu pořádal večírky, kam se neváhala dostavit ta nejzvučnější jména. Na jednom z nich v samém závěru roku 1812 představil svým českým přátelům novinku – respektive dávný severský zvyk, jenž si osvojil zamlada při kočování po Německu s hereckou společností. Předvedl jim pravý vánoční stromeček!

V tehdejší Praze něco nevídaného. Neprohýbal se sice pod tíhou ozdob a sladkostí, byla to prostá zelená jedlička se zapálenými svíčkami, postavená vprostřed sálu na jídelní stůl, obklopená jesličkami a drobnými dárky. Ale i tak se jednalo o senzaci prvního řádu. Podle očitého svědka vyhlížel celý výjev „jakožto nebesa otevřená, až srdce plesáním v těle poskočilo“. (Liebichovi poskočilo zcela jistě, neboť mu přátelé z řad urozených hostů nechali pod stromečkem svazek jeho vlastních směnek, které vykoupili od Židů, aby už nemusel zadlužovat sebe ani divadlo.)

Johann Carl Liebich

Herec a divadelní ředitel Johann Carl Liebich

V různých knížkách se uvádějí různá data. Taktéž se vypráví, že vánočnímu mejdanu Na ztracené vartě byl přítomen C. M. von Weber, pozdější autor světoznámé opery Čarostřelec. Nezbývá než zjistit, co je na tom pravdy a jak vlastně večírky u papá Liebicha probíhaly. Nejprve tedy o skladateli Weberovi:

V roce 1807 (rok poté, co se ujal funkce) přibyla Johannu Liebichovi ke starostem o činohru Stavovského divadla povinnost dohlížet na chod pražské opery, která v tu dobu trpěla nedostatkem zájmu diváků. Po veleslavné mozartovské éře a období ústupu inscenačně nákladných italských oper musel nový ředitel nutně přijít s něčím, co divadlo zachrání. Rozhodl se ve Stavovském obnovit slávu německé operní tradice a nevybral si k tomu nikoho jiného než stoupající hvězdu skladatelského nebe, mladíka jménem Carl Maria von Weber.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/3
DALŠÍ ČÁST