První vzdušné souboje 2. světové války proběhly na Slovensku. Při invazi Maďarů

23. březen 2019 četba na 10 minut
Zničená maďarská stíhačka Fiat CR-32

Zničená maďarská stíhačka Fiat CR-32

Foto: Wikimedia Commons

Před 80 lety propukl na východním Slovensku ozbrojený konflikt, který trval od 23. do 31. března 1939 a vstoupil do dějin jako "Malá válka". Maďarské jednotky tehdy zaútočily proti Slovensku z již okupované Podkarpatské Rusi. Nejvýznamnější nepřátelskou akcí se stal nálet proti Spišské Nové Vsi, kde byla hlavní základna slovenského letectva. Slovenští piloti se ale nedali bez boje.

FOTOGALERIE

Zničená maďarská stíhačka Fiat CR-32 Stíhací jednomotorový dvouplošník Avia B.534 slovenských leteckých sil Pozorovací a bombardovací letoun Letov Š.328

Poté, co se československá armáda stáhla po tvrdých třídenních ústupových bojích z Podkarpatské Rusi, zaútočilo Maďarsko dne 23. března 1939 bez vyhlášení války z tohoto regionu na Slovensko, s cílem posunout hranice na výhodnější linii.

Slovenská vláda hned ostře protestovala, do Budapešti zaslala diplomatickou nótu a obrátila se na Německo, aby zasáhlo ve smyslu Ochranné smlouvy. Bezúspěšně, protože Maďaři svou akci s Němci předem konzultovali. Ministr obrany Slovenska proto nařídil protiútok. Ten se zpočátku omezil na izolované letecké údery, v nichž slovenští piloti svedli i první vzdušné souboje s maďarskými protivníky.

Piloti startují

Hlavní základnou slovenského letectva na východě Slovenska byla v té době Spišská Nová Ves. Na zdejším letišti byly umístěny dvě slovenské stíhací letky, z nichž každá disponovala dvaceti československými jednomotorovými stíhacími dvouplošníky Avia B-534, a dvě letky bombardovací, čítající po dvaceti jednomotorových bombardovacích a pozorovacích letounech Letov Š.328.

Po rozpadu republiky ale odešli ze Slovenska čeští piloti, takže slovenská armáda musela v menším měřítku řešit podobný problém jako později britské Královské letectvo - měla letadla, ale chyběli muži, kteří by s nimi vzlétli. Při prvních informacích o možné invazi z Podkarpatské Rusi zbývalo ve Spišské Nové Vsi jen šest pilotů na letku. Narychlo je proto doplňovali piloti z ostatních letek na Slovensku.

Průběh leteckých bojů podrobně zachytil zájmový web Vrtulníky v Česku. Dne 23. března 1939 v devět hodin ráno zjistil průzkumný tříčlenný roj slovenských pozorovacích letounů intenzivní nepřátelský postup. V jednu odpoledne proto začala ze Spišské Nové Vsi startovat proti nepřátelským jednotkám letadla s nákladem bomb. Jako první se jim podařilo zasáhnout oddíly dvou maďarských brigád, které na železničním nádraží ve východoslovenské obci Ulič vykládaly děla a materiál.

Hloubkové nálety na Ulič pokračovaly dál, ale ve tři odpoledne slavily první úspěch pro změnu maďarské síly: kulometem velké ráže zasáhly do hlavy velitele jedné z novospišských letek Jána Svetlíka, jehož letoun se zřítil severně od obce. V půl páté se Maďarům podařilo sestřelit další slovenské letadlo, jehož pilot sice dokázal ještě nouzově přistát, ale byl těžce zraněný a krátce po dosednutí zemřel. Jeho stroj poté zničili slovenští vojáci, aby nepadl do rukou nepříteli.

Ostatním slovenským letadlům se v tomto prvním střetnutí podařilo pro změnu zlikvidovat několik maďarských automobilů a poškodit děla.

Poslední operační let prvního dne představoval osamělý útok jednoho bombardéru proti skupině maďarských tanků v Nižnej Rybnici, kde se podle pozdějšího hlášení dvoučlenné posádky podařilo zničit blíže neurčený počet tanků, ale pilot byl zraněn protiletadlovou palbou a musel rovněž nouzově přistát.

Letectvo výrazně přispělo ke zpomalení maďarského postupu, jenž se navečer 23. března zastavil v hloubce zhruba deseti až patnácti kilometrů na slovenském území. V té době ještě nedošlo ke střetům přímo s nepřátelskými letadly. Hned druhý den se ale měla situace dramaticky změnit.

Boj na zemi i ve vzduchu

Už kolem půl páté ráno 24. března přešly slovenské pozemní jednotky pod velením českých důstojníků do protiútoku, ale bez větších úspěchů. Důvodem bylo mimo jiné to, že je letadla ze Spišské Nové Vsi, k nimž byly narychlo posílány další dva tříčlenné roje z Piešťan, nemohla podpořit, protože kvůli ranní mlze nemohla vzlétnout (odstartoval nakonec jediný stroj). 

Až v půl sedmé se dostaly do vzduchu první tři bombardéry, jejichž cílem bylo pomáhat pozemním jednotkám v oblasti Vyšných Remetů. Tady se dostaly do střetu s trojicí maďarských stíhaček Fiat CR-32. První vzdušný souboj začal a vítězství v něm nakonec slavili Maďaři. Sestřelili dvě letadla, což stálo život jednoho slovenského pilota.

Neúspěchem skončil i pokus bombardovat tanky v okolí obcí Tibava a Sobraniec. I tady se ze tří slovenských B.534 vrátilo do Spišské Nové Vsi jen jedno, zbývající dvě musela v důsledku poškození protiletadlovou palbou nouzově přistát - v jednom případě byl pilot zajat, v druhém stačil doletět až za slovenskou linii.

V té době už maďarské letectvo během svých průzkumných letů zjistilo, že hlavní základnou slovenského letectva je právě Spišská Nová Ves, a maďarské vrchní velení se proto rozhodlo vyřadit toto letiště mohutným náletem.

Před půl jednou odpoledne tak odstartovaly z Užhorodu první maďarské stíhačky, které měly krýt bombardéry směřující k letišti. Mezi Michalovcemi a Užhorodem ale narazily na skupinu dalších šesti slovenských letadel, okamžitě na ni zaútočily a tento přepad skončil pro Slováky další porážkou: jeden bombardovací letoun byl sestřelen a jeho pilot zahynul, druhý musel nouzově přistát a do Spišské Nové Vsi se po půl páté odpoledne ze tří letadel vrátilo jen jedno. 

Slovenským stíhačům se vedlo zdánlivě ještě hůř, sestřeleni byli všichni tři. Všem se ale povedlo nouzově přistát a nikdo z nich nezahynul. 

Nálet skončil neúspěchem

Rozkaz k samotnému náletu na Spišskou Novou Ves přišel po třetí hodině, vlastní akce měla proběhnout mezi pátou a půl šestou, kdy už měly být podle maďarských předpokladů na letišti soustředěny i posily z Piešťan - vyřazení letiště by tak umožnilo Maďarům opanovat nad Slovenskem vzdušný prostor.

Maďarští letci tak měli na celou přípravu i vlastní let jen něco přes dvě hodiny. Tenhle faktor začal hrát proti nim.

Přestože bylo pro nálet vyčleněno na středoevropské poměry mimořádné množství 36 bombardérů a 27 doprovodných stíhaček, k jednomu veliteli pluku se v důsledku chvatu rozkaz k útoku nedostal, a tak jeho osmnáct bombardérů zůstalo na zemi. 

Druhá skupina vzlétla pod vedením Eleméra Kovácsa, ale ten si s sebou zapomněl vzít do letadla mapu, a navíc zjistil, že mu nefunguje spojení, takže se jeho velení brzy rozpadlo. Jeden bombardér navíc kvůli nezkušené posádce a technické chybě odhodil pumy už krátce po startu, a dalších několik letadel se v důsledku výše zmíněných potíží ztratilo, a dokonce omylem bombardovalo vlastní jednotky v Rožnavě, která tehdy spadala pod Maďarsko.

Nad skutečně plánovaný cíl tak doletělo jen 10 až 12 maďarských bombardérů, doprovázených devíti stíhačkami. Tato skupina pak začala skutečně slovenské letiště bombardovat a svrhla na ně celkem 900 pum. Řada náloží ale zapadla do rozmočené půdy a nevybuchla. Slovenské letecké síly sice také utrpěly citelné ztráty - pumy zničily na zemi jedenáct letounů a jeden hangár (kromě nich byly zasaženy ještě sklad dřeva a cihelna) - hlavní cíl náletu, jímž mělo být úplné vyřazení letiště z provozu, však bombardéry splnit nedokázaly.

Městská kronika Spišské Nové Vsi vzpomíná na osudný den takto: "Dne 24. března 1939 v 17:15 hod. provedli Maďaři bombardování Spišské Nové Vsi velkými letadly. Útok byl uskutečněn v proudu trojčlenných rojů za sebou směrem z jihu na sever. První roj shodil v prostoru před letištěm velké množství zápalných bomb. Zbylé dva roje provedly útok velkými bombami, a to dvakrát. Poslední nálet, třetí, byl vykonán kulomety na letadlech, která byla rozestavěna na letišti. Při bombardování zahynulo pět vojáků a šest civilních osob. Zraněných bylo 14 vojáků a 14 civilních osob. Z raněných většina v nemocnici zemřela. Větší požár nevznikl, pouze na letišti shořelo skladiště se dřevem a jedním vojákem, který byl právě pro dřevo. Tento první bombardovací útok způsobil mezi obyvatelstvem Spišské Nové Vsi úžasný zmatek a strach z blížící se války."

Údaje o počtu mrtvých a zraněných se v různých pramenech rozcházejí a je otázka, do jaké míry je právě v tomto bodě kronika věrohodná: nejčastěji uváděnými čísly je 12 mrtvých a 17 raněných.

Ať tak či onak, nálet okamžitě vyvolal pobouřenou reakci slovenské veřejnosti a vedl k neprodlené přípravě odvetného leteckého úderu na Budapešť, k němuž mělo dojít hned následujícího dne. 

V té době však už byla na nátlak Německa zahájena jednání o příměří, které o dva dny opravdu vstoupilo v platnost. Slovenský ministr obrany proto ještě téhož dne nařídil ve 20:50 zastavit palbu a veškeré vojenské operace.

Dne 31. března 1939 byla podepsána dohoda o nové slovensko-maďarské hranici a pozemní i vzdušné boje skončily. Maďarsko získalo nejvýchodnější pás východního Slovenska se skoro 70 tisíci obyvateli, z nichž ale Maďaři tvořili jen menšinu (méně než čtyři tisíce osob), většina byla slovenské a rusínské národnosti.

Už o dva roky později se obě země, jak Maďarsko, tak Slovenský stát, zúčastnily po boku Německa útoku na Sovětský svaz…