Vcházíme do boudy zbité z prken s hliněnou udusanou podlahou. Muž v bílém plášti sahá do igelitového pytlíku a vyndává načaté plato paralenu: „To jsou jediné léky, co tu máme," vysvětluje Babimta Wa Ntalambi Lambere, vedoucí zdravotního centra ve vesnici Mahuga v Jižním Kivu na východě Demokratické republiky Kongo. Šli jsme sem asi půl hodiny pěšky z hlavní cesty. Ani na motorce se sem nedá dojet. Je to místo, na které všichni zapomněli.
„Od vlády nemáme žádnou podporu. Pojďte se podívat, tohle je místo, kde rodí i tři ženy měsíčně," popisuje Lambere, když vcházíme do tmavé místnosti zhruba 2 x 2 metry, kde je v rohu složená matrace a vedle ní je barel s vodou. I proto podle statistik v Kongu umírá při porodu 7 žen z tisíce.
V poslední ze tří místností leží v horečce mladík s malárií. „Malárie a průjmy jsou nejčastější nemoci, které tu řešíme," říká zdravotník. Na hřebíku na zdi visí infuze s ohnutou jehlou na konci. Pod ní je kýbl s použitými injekcemi ve vodě. Chybí tu zdravotnický materiál, a tak ten starý pouze omývají ve vodě. Takhle vypadá mnoho zdravotních center v Jižním Kivu.
Česká organizace Člověk v tísni pomáhá zlepšovat zdravotnictví v oblasti Uvira a Shabunda.Autor: Tereza Hronová
Kongo se stále vzpamatovává z největšího konfliktu od 2. světové války, který sice oficiálně skončil v roce 2003, ale země stále není stabilní. Během tzv. africké světové války zemřelo na 6 milionů lidí. Většina z nich nepadla v boji, ale podlehla podvýživě a nemocem, které by se v lepších podmínkách daly léčit. Jižní Kivu se nechvalně proslavilo hromadným znásilňováním žen. To bylo využívané jako bojová zbraň.
Jediná klinika
Násilí a chudoba způsobily místním lidem řadu traumat. Psychickými poruchami tu trpí velká část populace, ale péče o mentální zdraví je tady v ještě horším stavu než ostatní lékařské disciplíny. Na celé Jižní Kivu se 6 miliony obyvatel je jediná psychiatrická klinika.
„Katolické centrum SOSAME vzniklo po genocidě v sousední Rwandě v roce 1994, kdy do východního Konga začalo přicházet velké množství uprchlíků. Byli mezi nimi lidé s depresemi i mentálním postižením a neměli kam jít, tak šli za biskupem," říká ředitel Theodor Ndege.
V centru SOSAME léčí narkomany, schizofreniky i pacienty s epilepsií. Těch je tu asi polovina.Autor: Tereza Hronová
Dnes se tu léčí převážně epileptici, drogově závislí a psychicky nemocní lidé. Stále sem chodí traumatizovaní pacienti. „Stalo se to, když k nám do domu vtrhli ozbrojenci a vyhodili nás. Můj syn dům bránil, tak ho ošklivě zmlátili. Od té doby nemluví, má hysterické záchvaty a je agresivní," popisuje Christine. Vedle ní stojí syn Elisma a je vidět, že je pod vlivem léků.
Všechny medikamenty centru zasílají partneři z Belgie. V Bukavu ani celém Jižním Kivu nejsou dostupná antidepresiva ani jiné léky. V centru SOSAME nabízejí konzultace, ale mají i stálá lůžka k hospitalizaci.
V rukou šamanů
Odhaduje se, že 15 milionů lidí z 80milionové populace Konga trpí psychickými chorobami. Podle údajů Světové zdravotnické organizace v celé zemi, která je třicetkrát větší než Česká republika, je zhruba jeden psychiatr na 200 000 obyvatel. „Máme tu čtyři lékaře. Jeden z nich je profesionální psychiatr. Všichni studovali v zahraničí," říká Theodor Ndege.
Odhaduje se, že 15 milionů lidí z 80milionové populace Konga trpí psychickými chorobami.
I když to není mnoho, SOSAME je velkou výjimkou. V celé subsaharské Africe je péče o psychické zdraví v plenkách. Často ji nahrazují tradiční šamani a léčitelé, kteří mnohdy nadělají víc škody než užitku. Psychicky nemocní lidé jsou často stigmatizovaní a odsunutí na okraji společnosti. Elisma, který se v centru SOSAME léčí, má vlastně štěstí v neštěstí.