Po některém panovníkovi takříkajíc neštěkne ani pes, jiného zná téměř každý i stovky let po smrti. Anglický panovník Jindřich II. Plantagenet (1133 - 1189) patří do druhé skupiny. Do dějin vstoupil jako údajný vrah vzpurného arcibiskupa Tomáše Becketa, jako otec znesvářených bratrů v čele s Richardem Lví srdce a Janem Bezzemkem a také jako milenec Rosamundy Clifford. Jejich láska se v dalších letech stala oblíbeným lidovým motivem, takže inspirovala řadu spisovatelů a malířů. Jindřichův vztah k ženám byl ale mnohem košatější.

Mezi dvěma muži

Ve 12. století patřili francouzští a angličtí panovníci v podstatě do jedné rodiny, ale tradiční řevnivost mezi oběma velmocemi to nijak neoslabilo. Právě naopak.

Jindřich II. byl sice doma suverénním vladařem, ale zároveň spravoval část území v severní Francii, takže po něm Ludvík VII. Francouzský (1137 -1180) vyžadoval lenní poslušnost, což se Jindřichovi pranic nelíbilo.

Dalším jablkem sváru byla Eleonora Akvitánská (1122/1124 - 1204). Pohledná, oduševnělá žena se nejprve stala chotí Ludvíka VII., ale v roce 1152 se rozvedli. Oficiálně kvůli tomu, že byli příliš blízcí příbuzní. Ve skutečnosti ji francouzský panovník zapudil kvůli nedostatečné plodnosti, neboť během patnáctiletého soužití mu místo mužského následovníka dala „jen“ dvě dcery.

O dva měsíce později se Eleonora vdala za výrazně mladšího Jindřicha, s nímž byla rovněž v blízkém příbuzenském vztahu. K novému sňatku si měla vyžádat Ludvíkův souhlas, což samozřejmě neučinila. Není divu, že se francouzský panovník cítil dotčený a situace byla později ještě horší. Eleonora, která prý neuměla porodit mužského potomka, jich dala Jindřichovi hned pět. Přesto jejich vztah nebyl bez poskvrnky. Jindřich měl několik milenek, z nichž ta nejznámější se jmenovala Rosamunda Clifford. S dcerou normanského rytíře se začal stýkat patrně v roce 1163.

Uctívaná cizoložnice

Rosamunda dodnes vystupuje v mnoha populárních legendách. Podle jedné nechal Jindřich vybudovat důmyslný labyrint, aby se s ní mohl nerušeně scházet. Cestu do centra podzemního bludiště znali pouze milenci, zatímco rozlícená Eleonora marně pobíhala kolem. Nakonec se ale sokyni pomstila. Přinutila ji spáchat sebevraždu, přičemž jí dala na výběr mezi dýkou a miskou s jedem. Rosamunda se rozhodla pro druhou možnost.

Ve skutečnosti historikové nemají o Rosamundě příliš ověřených informací. Historka s bludištěm se poprvé objevila až v legendě z roku 1516, miska s jedem v jiném příběhu z roku 1611. Lze tedy předpokládat, že jde o výplody bujné autorské fantazie.

Badatelé nevědí ani to, zda Rosamunda měla s králem potomka. Podle populární verze byl jejím synem třeba Geoffrey Plantagenet, pozdější arcibiskup z Yorku, ale ten se prokazatelně narodil dříve, než se Jindřich s Rosamundou vůbec setkal. S největší pravděpodobností tedy vzešel z jiného Jindřichova nemanželského poměru.

Král se s Rosamundou stýkal třináct let a zůstal jí věrný i poté, co se jeho aféra veřejně provalila. V roce 1176 Rosamunda odešla do kláštera nedaleko Oxfordu, kde zakrátko zemřela. Díky štědrému příspěvku její rodiny jí opat zřídil hrobku přímo v tamějším kostele, kam jí lidé brzy začali nosit květiny. Když se to dozvěděl biskup Hugh Lincoln, okamžitě rozkázal, že ostatky musí pryč. Není řece možné, aby lidé takto uctívali cizoložnici! Rosamunda byla pochována mimo kostel, ale lidé za ní chodili až do 16. století, kdy byl její hrob zničen.