Skutečný obraz Rudolfa II.: Paranoidní podivín a proutník, kterého se bálo okolí

19. listopad 2019 četba na 3 minuty
Mnoho podob Rudolfa II.

Mnoho podob Rudolfa II.

Foto: profimedia

Jedni se domnívali, že císař Rudolf II. trpěl inbrední depresí, která stála za jeho psychickými poruchami. Přeci jenom, vztahy a sňatky mezi příbuzenstvem byly v rodě Habsburků poměrně běžné a nakonec kvůli nim vymřela celá rodinná větev. Jenže Rudolf se věnoval okultismu a černé magii, a tak jiní, především z řad poddaných věřili teorii, že za císařovu nezvladatelnou osobností může posednutí ďáblem.

Vláda císaře Rudolfa II. byla na pováženou. Šel z něj strach, a zároveň byl svou šílenou myslí terčem posměchu a lid nedokázal vést. Fakt, že měl spořádané dětství a neinklinoval k duševním poruchám nahrávalo zvěsti, že jej při okultních pokusech posedl démon, nebo dokonce samotný Ďábel.

Duševně nevyrovnaný císař

Jako nejstarší syn císaře Maxmiliána II. byl na převzetí trůnu připraven s předstihem. I přes náboženské napětí v Česku byl 22. září 1575 korunová králem, a o rok později, 12. října se stal římským císařem. 

Už v prvních měsících vlády bylo poznat, že s Rudolfem není něco v pořádku. Císař by se neměl uzavírat do sebe a propadat úzkostem. Jeho duševnímu stavu rozhodně nenapomohla vážná nemoc, pravděpodobně syfilis, v té době znám jako "francouzská nemoc";Rudolf byl známý proutník, jeho postelí prošla celá škála žen, od služebných po prosté ženy z lidu. 

Panovník spěl od desíti k pěti. S nástupem nového tisíciletí se u něj projevovala deprese, velké výkyvy nálad, připomínající bipolární poruchu, a paranoia - kvůli bludu, že je všechno jídlo otrávené, nezdravě zhubl. Prakticky nespal, a pokud ano, trpěl nočními můrami a jeho sténání slyšel celý hrad. Strach o pokračování linie (Rudolf byl bezdětný) ho dostal až k sebevražedným sklonům. Své rádce vyhodil a začal se obracet na pochybné osoby, mezi nimiž figurovali zejména umělci a alchymisté. Mimo jiné si našel nový koníček - sbírání cenných předmětů a artefaktů spojovaných s okultními vědami. Je podezřelé, že právě v tomto období jeho duševní zdraví strádalo nejvíc. A právě v tomto období začali lidé opravdu věřit, že je Rudolf posedlý, nebo prokletý.

Vzpoura v rodině

Už brzy se po něm začal vozit bratr Matyáš, který získal podporu příbuzenstva i okolních zemí monarchie. Rudolf své postavení oslabil i daleko za vlastní mysl, přestal platit vojákům a ti se přidali na bratrovu stranu. Situaci zachránil oboustranně přijatý Libeňský mír a vládu si spravedlivě rozdělili.

Odlehčení koruny Rudolfa neuzdravilo, naopak. Prostopášnická nemoc si na něm vybrala daň, deprese se prohloubila a na nohách se mu vytvořily velké boláky. Téměř nemohl chodit. Historici se také domnívají, že Rudolf trpěl i cukrovkou; v posledních dnech svého života měl žízeň, kterou nezahnal ani celým soudkem vody.

Zlatý věk

Rudolf podstoupil operaci mozku, jež ale na začátku 16. století nedokázala vyřešit žádné závažnější problémy. Život panovníka pomalu končil a Matyáš uvědomil země monarchie. Rudolf 20. ledna 1612 umírá v ukrutných bolestech a pod rouškou tajemství - císařův sluha Oldřich Desiderius Pruskovský informace nechtěl vynést na veřejnost, nakonec se to ale všichni dozvěděli.

Přestože nebyl schopným panovníkem, lidé v době jeho vlády nestrádali a umění bylo v rozkvětu. Jak období Rudolfa II. popsal německý básník Sigmund von Birken: ,,Třicet sedm let jeho vlády byly zlaté roky míru, radosti a blahobytu. Jeho dvůr se stal skutečným svatostánkem múz, útočištěm učenců a umělců, především malířů a astronomů, kterým byl císař nejen nejmilostivějším patronem, ale i zasvěceným společníkem."

Akční letáky