Saddám Husajn před 37 lety: měl jít na psychiatrii, místo léčby zaútočil na Írán

22. září 2017 četba na 7 minut
Saddám Husajn.

Saddám Husajn.

Foto: ČTK/AP/JACOB SILBERBERG

/VIDEO/ Vzduch mořil yperit, minová pole čistili devítiletí kluci, za vlast padlo přes milion vojáků. Na hranicích Iráku s Íránem probíhala od 22. září 1980 osmiletá zákopová válka, která skončila přesně tam, kde začala. Hranice se nepohnula ani o píď. Narostlo jen ego pološíleného Saddáma Husajna a zisky zbrojařských magnátů.

FOTOGALERIE

Zraněný irácký voják, 25.9. 1980 Irácko-íranská válka, 1980 oběti války

Životní filozofie Saddáma Husajna byla obdobná jako kdysi ta Stalinova: zapomenout na svědomí a uzmout co největší kus moci. S takovou dosáhl v červenci 1979 prezidentského úřadu, načež 22. září 1980 zatáhl Irák do války, která měla být snadno a rychle vyhraná.

Dnes víme, že Husajna zradil nesprávný úsudek a chorobné sebevědomí – ostatně, tyto povahové rysy jej jednou zavedou i do válek s Kuvajtem, USA a nakonec k oprátce, již mu na krk v prosinci 2006 nasadí právě Američané.

Otcem šikanový, záškolák, trpící výbuchy agresivity. Takový byl mladý Husajn, který v dospělosti bojoval s bipolární poruchou, projevující se střídáním období bezmezné chuti do života a sebevědomí s urputnými propady a depresemi. Právě bipolární porucha mohla v září 1980 přispět k mylnému vyhodnocení nálad v sousedním Íránu.

Husajn v první řadě předpokládal, že je Írán znechucen změnou poměrů, které tam v lednu 1979 přinesla islámská revoluce – ta nahradila liberální, prozápadní vládu; Íránky dokonce nosily minisukně, zkrátka kopírovaly západní módní magazíny. Se změnou poměrů, zosobněnou duchovním ajatoláhem Chomejním, došlo k nastolení přísné teokracie, pozlátko západu bylo přes noc zapuzeno..

Husajn, který hodlal Íráncům přinést svobodu a uvolnění a za to si shrábnout tamní ropná pole, možná uspět mohl. To by ale ještě nesměl fatálně podcenit dvě skutečnosti, obě měly staleté kořeny. Íránci jsou jednak etnicky odlišní od Iráčanů, převážně arabů.

Írán, kdysi mocná Perská říše, měl i jiný jazyk, jiné písmo a slavnou historii (Peršané se v době starověku srdnatě potýkali s Řeky, Persii pokořil až dobyvatel Alexandr Makedonský ve 4. století před Kristem). Po nástupu islámu v sedmém století sice Persie víru proroka Mohameda většinově přijala, jenomže jeho šíitskou odnož. Přičemž arabové v drtivé převaze vyznávají sunnitské pojetí víry.

Husajn v září 1980 zdánlivě nic nepodcenil. Vítězství si „pojistil“ útokem ve stylu blitzkriegu tedy bleskové války; na Írán, především provincii Chúzistán, zaútočil v osmi vlnách vedených třemi tisíci tanků, třemi sty tisíc vojáků a záložníků i pěti sty letadel sovětské provenience, především letounů MiG-23 a MiG-21. Efekt? Ten byl nečekaně prachbídný. Už v listopadu se na hranicích zkonsolidovalo dvě stě tisíc íranských obránců, v mnoha případech šlo o sebevražedné mučedníky, oděné do prostých rubášů a vyzbrojených jen výbušninou.

Husajn, dost pravděpodobně omámený svou chorobou, zkrátka v návalu mánie nedohlédl, že jeho útok souseda stmelí a těm, komu nebyli přísní islamisté po chuti, zvolí menší zlo. Za naši zemi, za náš národ, tak znělo bojové heslo hrdých Íránců.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/2
DALŠÍ ČÁST