Saddám Husajn před 37 lety: měl jít na psychiatrii, místo léčby zaútočil na Írán

22. září 2017 četba na 7 minut
Saddám Husajn.

Saddám Husajn.

Foto: ČTK/AP/JACOB SILBERBERG

/VIDEO/ Vzduch mořil yperit, minová pole čistili devítiletí kluci, za vlast padlo přes milion vojáků. Na hranicích Iráku s Íránem probíhala od 22. září 1980 osmiletá zákopová válka, která skončila přesně tam, kde začala. Hranice se nepohnula ani o píď. Narostlo jen ego pološíleného Saddáma Husajna a zisky zbrojařských magnátů.


Už začátkem následujícího roku začínala situace na bojišti připomínat západní frontu první světové války.

Obě strany se zakopaly na svých pozicích přibližně na linii vzájemné hranice. Nešlo o žádnou vyčkávací válku, tím spíš, že situaci zneužili zbrojařští titáni napojení na USA, kteří s radostí dodávali zbraně, především rakety, tanky a letouny – do konce války se obchody vyšplhaly na 20 miliard dolarů.

Nezaháleli však ani Sověti, kteří v prvních letech váhali, podporovali obě strany, nakonec se přiklonili k Husajnovi; káply z toho kontrakty v přepočtu 10 miliard dolarů. A na bojišti, víceméně nehybném dlouhých osm let, umíralo víc než tisíc mužů denně. 


To nejhorší přišlo na závěr, v posledních dvou letech. Obě strany již upadly do agónie a rezignovaly na fér vedení války i samu humanitu. V létě 1986 Husajn rozhodl o porušení mezinárodních válečných konvencí a povolil užití bojového plynu, yperitu. Na jeho následky zemřely nejen desítky tisíc Íranců, ale i tisíce iráckých občanů kurdského původu.

29. března 1987 vydal Husajn tajný rozkaz o zničení bezmála čtyř set kurdských osad na severu Iráku. Záminkou bylo údajné napojení Kurdů na íranskou rozvědku. Vykonavatelem vůle, která jednou přispěje k Husajnově trestu smrti pro genocidu, bude jeho bratranec Alí Hasan al-Madžíd, později známý jako chemický Alí.

Nepochopitelných zhůvěřilostí se však dopouštěla i druhá strana. Nejčastěji skloňovaným bylo opakované vysílání „armády“ asi pěti tisíc devíti až jedenáctiletých chlapců o váze maximálně 40 kilogramů. Jejich úkolem byla deaktivace min na bitevním poli. Irácké pozemní miny měly nastavenou nášlapnou citlivost na 50 kilogramů, o život každopádně přišly stovky nevinných. 

Válka je nesmírně špinavý byznys. V srpnu 1987 to jen podtrhla smlouva mezi USA a Irákem o pětileté hospodářské a technické spolupráci, ve výsledku šlo o investice desítek miliard dolarů ročně do infrastruktury Iráku. Sovětský svaz, od roku 1986 hlasitý spřízněnec Iráku, nemohl zůstat pozadu, a podepsal obdobnou dohodu. Když válka, která si vyžádá 1,2 milionu mrtvých, 20. srpna 1988 skončí, má díky tomu Irák světově čtvrtou nejpočetnější armádu světa (po USA, SSSR a Severní Koreji). Důsledek pocítí i československé chemické jednotky.

Uplynou jen dva roky a Husajn se opět nadechne k šílenému dobrodružství, nespíš nadopovaném psychickou poruchou. 2. srpna 1990 vypukla válka v Perském zálivu; Husajnova čtyřsettisícová armáda se vrhla na maličkou ropnou monarchii Kuvajt. Husajn v první válce „v přímém přenosu“ přesto neměl šanci, do půl roku musel před aliancí USA, Saúdské Arábie  a řady zemí západu včetně Československa stáhnout a svěsit ocas. Američané mu jeho kuvajtský nesmysl nikdy nezapomenou.

Na zemi uvalí tvrdé hospodářské embrago a v roce 2003 zahájí vpád do Iráku. Záminku k operaci, která Husajna připraví o moc a později i o život, byla přítomnost chemických zbraní. To se, jak den již bezpečně víme, nepotvrdilo. Husajn se mohl právem cítit jako oběť omylu. Zakusil medicínu, kterou po celou svou krutovládu uplatňoval na své odpůrce.

Dokument věnovaný první fázi války:

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 2/2
DALŠÍ ČÁST

Akční letáky