Až teď, téměř čtvrt století od sametové revoluce, český národ uvěřil, že neduhy z těla republiky vyžene Andrej Babiš, bývalý komunista figurující na seznamech StB. Jde o svobodné rozhodnutí nezanedbatelné části společnosti, které nezbývá než respektovat. Nakolik bylo rozumné, budeme moci vyhodnotit až s odstupem času. Už teď bychom ale tento pokus na živých lidech mohli alespoň vtěsnat do mantinelů obhajitelných v civilizovaných zemích.

Tou základní podmínkou je, že si sám miliardář Babiš, stojící v čele hnutí ANO, vybere, kým vlastně chce být, a podle toho se začne i chovat. Zda demokratem, respektujícím nynější ústavní pořádek, či populistickým nedemokratem, zda byznysmenem a zákulisním kmotrem, či skutečným politikem. Zatím v tom má hokej.

Ještě horší než za Bárty

Je například na pováženou, že se vyjednávání o nové vládě konají v administrativním komplexu na pražském Chodově, který patří Babišovu holdingu Agrofert, případně v Babišově relaxačním centru Sokolovna v Průhonicích.

Kdo to všechno asi platí? Babiš? Agrofert? Vstupuje snad do vlády miliardářova megafirma místo avizovaného celonárodního politického hnutí? Cožpak to nikomu nepřipadá za hranou? Proč si Babišovo hnutí ANO nevybuduje nějaké standardní kancelářské zázemí v „neutrálních" prostorách, aby alespoň naoko budilo zdání, že nejde o jednu z mnoha divizí chemicko-potravinářského koncernu? Občané si rozhodně žádný ANOfert nevolili.

Jaký je vlastně v tomto směru rozdíl mezi Babišem a superguru Věcí veřejných Vítem Bártou, který si v minulém volebním období zval stranické kolegy a podřízené z ministerstva dopravy na mnohahodinové porady k sobě do bytu na Kosárkově nábřeží? Mnozí měli to štěstí, že se prošli i skrz ložnici s manželskou postelí. A to je třeba na Bártovu obranu dodat, že v jeho bezpečnostní agentuře ABL, pokud je známo, se nikdy žádné koaliční jednání nevedlo.

Jestli má Babiš ambici stát se standardním politikem – což je nepochybně téměř nesplnitelný cíl –, musí kolem svého byznysu vybudovat vysokou čínskou zeď a své společenské role, mezi nimiž nechybí ani role vydavatele novin, striktně oddělovat.

Svazek s úsvitem přímé demagogie

Problémem Andreje Babiše je, že sice dobře ví, co je dnes v zemi špatně, ale sám si není vůbec jistý, kudy vede cesta ven. Jeho váhavost je až dětinská. Je cítit z každého jeho vystoupení, kdy přemítá, zda vůbec vstupovat do vlády, s kým ano a s kým ne.

Ono lavírování může mít i prozaickou podstatu. Kardinálním problémem Andreje Babiše totiž také je, že rozhodně není nepopsaným listem papíru a ve své byznysové minulosti může mít i bolavá místa, která by vůči němu mohl někdo chytře využít. Objevují se například informace, že na Slovensku se o něj již řadu měsíců zajímají místní úřady kvůli údajným problémům s nadměrnými odpočty DPH. Může jít jen o fámu – oficiálně to nikdo ze slovenských autorit nepotvrzuje, ani nevyvrací. Mnohým českým politikům by se ale taková věc každopádně náramně hodila, aby nové politické hvězdě patřičně vysvětlili, co je dobré a co špatné.

Typická je Babišova váhavost u tolik diskutovaných církevních restitucí, které – jak bylo možné odhadnout již v první minutě po vyhlášení výsledkůvoleb – se stávají katalyzátorem nových politických pořádků. Jako by vlastně žádný jiný „problém" v zemi neexistoval.

Babišovci před volbami prohlašovali, že „ctí soukromé vlastnictví a princip, co bylo ukradeno, má být vráceno". Byli též proti „populistickým retroaktivním referendům", byť zároveň připouštěli nová jednání o finančních kompenzacích pro církve v těch případech, kdy zabavené nemovitosti nemohou být z nějakých důvodů vydány. Jak je ale možné otevírat jednání o něčem, co se nesmírně složitě dohadovalo 15 let, přičemž druhá strana o to nestojí? Je to stejné, jako kdyby Babiš někomu prodal Kostelecké uzeniny a po roce kupce žádal, aby mu vrátil alespoň jatka.

Bude proto zásadní, nakolik se Babiš (stejně jako sociální demokrat Sobotka) ztotožní s tezí, že nelze zpochybňovat Ústavním soudem potvrzené právo na navrácení komunisty ukradeného majetku. Pokud se neztotožní, do hry vstoupí po moci lačnící demagog Tomio Okamura, který nezná jiné slovo než referendum, a v závěsu za ním stejně nadržený Vojtěch Filip se svou rudou suitou. Lidovci půjdou z kola ven, usednou v politickém vetešnictví po boku TOP 09 a ODS.

A nastanou úplně nové pořádky. Z těch současných nemusí zůstat kámen na kameni. V takovém případě budeme moci konstatovat, že Andrej Babiš svůj komunistický stín nepřekročil a v roli lidového léčitele selhal. Alespoň z pohledu těch, kteří před 24 lety vyrazili se studenty na pražský Albertov, aby posléze dostali pendrekem po hlavě.