Evropa se drolí a přelévá se přes ni nevídaná vlna nacionalismu. Populismus je na vzestupu. Je v takovéto vyhrocené atmosféře ještě vůbec prostor pro nějakou střízlivou křesťansko-demokratickou politiku? Nepodlehnete nakonec i vy populistickému vábení?

Tohle už máme za sebou. Já si velmi dobře vzpomínám, když jsem se v listopadu roku 2010 stal předsedou KDU-ČSL, tak hned v prvním roce jsem byl kontaktován nejrůznějšími lidmi včetně mnoha velmi známých, kteří působili ve vysoké politice, jsou často v médiích, a ti mi například radili, že musíme jít cestou Pravých Finů (finská euroskeptická, nacionalistická a populistická strana, která se ale hlásí ke křesťansko-sociálním hodnotám – pozn. red.) a takovýchto uskupení, že prý tady je velký prostor. A on tu skutečně je. Však to částečně ukázal Úsvit, pan Babiš, ukázaly to Věci veřejné. Ukazuje se to i na Slovensku, ve Francii, v Německu i v Americe.

A jaký je podle vás společný jmenovatel?

Je to vzpoura voličů proti establishmentu, vzpoura střední třídy která chudne, respektive nebohatne. Je tu cítit i určitá únava. Svou vinu na tom mají nepochybně i tradiční politické strany, to je pravda, ale pořád si myslím, že moderní křesťansko-demokratická strana má budoucnost právě proto, že nepodlehne tomu populistickému vábení. Pokud bychom ten úkrok udělali, ztratíme charakter, a pak už to nikdy křesťanská demokracie nebude.

Naznačujete, že pohyb ve společnosti má sociální podtext. Co konkrétně máte na mysli?

Naše společnost už není tvořena pyramidálním systémem, kde onu bázi tvoří dělníci, potom je tu poměrně masivní střední třída a špička tvořena ekonomickými a společenskými elitami. Dostáváme se do systému dvou trojúhelníků, chcete-li přesýpacích hodin. Báze je velmi tenká a střední třída nebývale oslabena. Přelévá se do obou oblastí – buď zchudne, nebo naopak hodně zbohatne. Však vidíme, jak se v celém světě prudce rozevírají nůžky mezi bohatými a chudými.

Je tu velký tlak na to, aby lidé byli 24 hodin denně a 7 dnů v týdnu schopni podávat maximální výkon. Osmihodinová pracovní doba už není normou ani tam, kde je to ve smlouvě. Chce se po zaměstnancích, aby byli neustále připraveni plnit pracovní úkoly. To však u mnohých vede k úplnému vyčerpání a vyhoření. Nezvládnou to.

Po těch, co tomu jsou schopni odolat – a z fyzických důvodů často jen několik let –, je ale velká poptávka a astronomicky jim rostou platy. Tím pádem se vytvářejí ony obrovské příjmové a sociální rozdíly, které se pak přelévají i do politických nálad a do frustrace lidí.

Mohl bych to udělat jako Kalousek

To jsou jistě závažná témata. A nehrozí ani do budoucna, že i vy na řešení těchto nepochybně palčivých společenských problémů nabídnete jednoduché recepty?

Pořád jde o to samé: toto všechno ti dám, jestliže padneš na zem a pokloníš se mi... Jak pokouší ďábel Ježíše. To je celoživotní mámení, kterému jsme všichni vystaveni. Ale já se domnívám, že když jsme to zvládli v době, když jsme byli mimo sněmovnu, tak proč bychom to neměli zvládnout nyní.

Naopak jsem přesvědčen, že budeme ve volbách alternativou pro ty, kteří ztratili důvěru v některé tradiční strany a zároveň si uvědomují, že změna nemusí být pokaždé k lepšímu. Však mnozí voliči Věci veřejných, Babiše či Okamury už k tomu také dospěli. Dnes jsou zklamáni. A také je tu spousta lidí, která k volbám dříve nechodila a teď cítí, že je třeba se angažovat. A že je lépe volit nějakou stranu, která splňuje parametry, které oni očekávají: čitelnost, stabilitu, nepopulismus a nějakou dlouhodobou zkušenost.

Zatím se však vaše preference pohybují jen kolem 5 až 7 procent, což zrovna nesvědčí o velké přitažlivosti.

Věřím na dlouhodobost. Podívejte se, jak to bylo v devadesátých letech – Josef Lux šel od nějakých necelých šesti procent po devět. Šlo to výš a výš. A kdyby se v roce 1998 nerozpadla Čtyřkoalice, mohlo být vše jinak. Zatím to nevypadá, že vyhrajeme volby, ale to je jen otázkou času. Mohl bych to udělat jako třeba Miroslav Kalousek nebo jako to udělali v jiných stranách, a říci s touhle starou značkou více než 10 procent neudělám, je poškozena, zahodíme ji a vyrobíme jinou. Co je nové, to je pro lidi přitažlivé... Na tom je přece založen celý marketing – nabízíte údajně nový výrobek s novou recepturou, ačkoliv – jak se vesměs následně ukáže – je to vlastně pořád to samé.

Já ale říkám, buď zůstaneme křesťanští demokraté, se všemi pozitivy i chybami, nebo to raději zabalme. Lidé musí vědět, co od nás mohou očekávat. Toto je správná konzervativní politika, která sice nemusí být z krátkodobého hlediska tak úspěšná, jako jsou dnes pupulisté, ale dlouhodobě musí přinést ovoce. Jsem přesvědčen, že náš kredit roste.

A k těm vašim procentům: V Česku je velký počet lidí, kteří pouze váhají, protože považují za nepatřičné volit křesťanskou demokracii, když nejsou praktikujícími křesťany. To je ona bariéra volitelnosti, kterou se nám ale postupně daří odbourávat. Už 30 % našich voličů jsou podle našich průzkumů lidé, kteří do kostela nechodí. A na podobném principu je založen úspěch CDU-CSU v Německu. Ani tam křesťanské demokraty zdaleka nevolí jen praktikující věřící.

Chtěl jsem odejít už loni

Příští rok jsou parlamentní volby. Dokážete si představit, že byste v současné stranické sestavě pokračovali i v příští vládě? A třeba s tím, že by premiérem byl Andrej Babiš, s nímž nemáte úplně nejlepší vztahy?

To nemá smysl komentovat. Já mám velkou představivost, ale to jsou jen spekulace. Karel Schwarzenberg měl jednou pěknou průpovídku, když řekl, že koalice se tvoří až po volbách a všechno ostatní jsou blbosti.

Ale tu dosavadní zkušenost byste snad okomentovat mohl.

Žádná koalice není lehká. Myslíte, že to měl lehké Josef Lux s Václavem Klausem? Že to měl Miroslav Kalousek s Jiřím Paroubkem lehké, nebo Jiří Čunek s Mirkem Topolánkem? V politice platí, že tančit můžete jen s tím, kdo je přítomen v sále.

Když už nejste ochoten spekulovat o budoucím vládním uspořádání, můžete o vaší vlastní budoucnosti. V minulosti jste naznačoval, že vaše politická mise se blíží ke konci. I kvůli roztroušené skleróze, kterou už od vysoké školy trpíte. Budete příští rok opět kandidovat na předsedu KDU-ČSL a jste připraven vést stranu do sněmovních voleb?

Pravděpodobně ano, ale rozhodnu se do konce tohoto roku. Protože potom už začnou výroční členské schůze, okresní a krajské konference, a bylo by fér to našim členům dopředu říci. Já tedy počítám, že na prosincové celostátní konferenci bych se měl k této věci definitivně vyjádřit.

A co by to vaše rozhodnutí mohlo ještě ovlivnit?

Mohu spadnout ze žebříku a ochrnout, může mě bodnout moucha tse-tse (smích). Možné je ledacos. Uvažoval jsem, že z vrcholné politiky odejdu už loni, že se soustředím na tu krajskou. A byl tu jediný důvod – rodina. Máme dvě malé děti, čekáme třetí a onen životní styl, kdy jsem doma jen o víkendech, a to ještě ne každý, mi příliš nevyhovuje. A rodině jistě také ne.

A proč jste to nakonec přehodnotil?

Protože jsme se tak nakonec dohodli s manželkou. Já jsme se jí zeptal, zda mám pokračovat, a ona mi řekla, že ano. A to bylo pro mě rozhodující. Ale dříve či později z té politiky pochopitelně stejně odejdu. Je jen otázka, kdy se protne společenská potřeba a moje vlastní potřeba.

Pan Babiš se často ztrapňuje

Baví vás politika?

Někdy ano, někdy ne (smích).

A kdy ne?

Když to přejde do osobní roviny, když se problémy neřeší věcně a místo racionálních argumentů se používají lži, pomluvy a urážky. To moc rád nemám.

Pan Babiš a jeho kolegové vám nedávno vyčetli opakované cesty do USA, prý jako místopředseda vlády pro vědu a výzkum nemáte dost práce, nudíte se a chatuje si novináři přes Twitter, a to i na zasedání vlády.

Pan Babiš je člověk, který velmi rád reaguje impulzivně a emotivně, často ale i velmi nekompetentně. Mnohdy nějak zareaguje, přičemž se následně ukáže, že to bylo zcela mimo mísu. Až se některými svými výroky už ztrapňuje. Třeba, když hovoří o církevních restitucích a přitom neví – jak následně přiznal –, že se týkají i Federace židovských obcí. Když řekne, že cena restituovaných polí není 44 korun za metr, přičemž si nezjistí, že jsou v těch pozemcích zahrnuty i lukrativní stavební parcely uprostřed měst včetně Prahy. Říká také, že věda nic nepřináší, že z toho pro rozpočet nic není... Mohl bych pokračovat, ale proč vlastně?

Josef Lux, když byl zvolen předsedou KDU-ČSL, prohlásil, že to cítí jako kříž. Určitě na tom něco je. Politiku beru jako službu a v případě mé vlastní osoby jsem v situaci, kdy některé věci musím pro dobrou věc holt strpět a zachovat si chladnou hlavu.

Ono se říká, že pan Babiš by byl daleko radši, kdyby se předsedou lidovců příští rok stal váš vládní kolega Marian Jurečka, s nímž má lepší souznění a údajně i neformální kontakty.

To nemohu moc komentovat, nic o tom nevím.

Ale více lidí se domnívá, že právě pan Jurečka dělá v roli ministra zemědělství věci, které slouží hlavně soukromým zájmům pana Babiše a jeho Agrofertu, už ne tolik KDU-ČSL. Dělá mu takového mouřenína.

K tomu vám řeknu jediné – paranoia je velmi závažná choroba. Pocity jsou jedna věc, ale já mám radši tvrdá data. A těmi daty jasně dojdete k výsledku, že je tady ministr zemědělství, který pracuje pro resort. A to, že velké příjmy ze zemědělství má současný ministr financí, je prostě holý fakt, protože jeho koncern obhospodařuje i nejvíce polí. Stejně jako má velké příjmy z reprodukčních klinik a z petrochemie.

I náš magazín opakovaně upozornil – naposledy v minulých dnech – jak se panu Babišovi dotace do zemědělských a potravinářských podniků jen hrnou.

Ano, ale ty dotace dostává nejen pan Babiš, ty jsou pro všechny farmáře a podnikatele. Stejně tak, kdyby se nyní rozšířila možnost placení dalších cyklů pro umělé oplodnění, tak pan Babiš, který má asi 50 procent trhu reprodukčních klinik, by z toho měl v absolutních číslech nejvíc. Tak to máme celé bez náhrady zrušit?

Mně to přijde absolutně pokrytecké. Říká se leccos. Třeba, že nás ovládají Marťané, tak by bylo dobré si postavit Faradayovu klec, aby na nás nemohli nic vysílat. Říkají se různé blbosti...

Já jsem od pana Babiše nikdy neslyšel, že by bylo dobré, abych už nekandidoval na předsedu, ale ono by to mělo stejný význam, jako kdybych já jemu říkal, že místo něj má na šéfa ANO kandidovat někdo jiný.

Nový předseda nemusí vzejít z místopředsedů

Mnozí šéfové stran v minulosti ukázali, koho považují za „korunního prince", který by měl po nic převzít žezlo. Můžete také někoho jmenovat? Máte v rámci partaje svého favorita?

Vidím několik lidí, kteří by tu roli určitě velmi dobře splnili. Ale to neznamená, že tu nemůže být někdo, o kom ani nevím. Není vždycky automatické, že nástupcem předsedy musí být někdo z místopředsedů, ať je to první místopředseda, nebo nějaký další. A označit někoho za korunního prince je vždy ten nejlepší způsob, jak mu dát polibek smrti.

Klidně může po mě přijít někdo úplně neznámý, jako jsem kdysi přišel já. Dodnes si schovávám některé predikce, za které se mi zatím jen dva novináři omluvili, že se spletli. Psalo se totiž, že moje zvolení znamená smrt lidovců, zhnědnutí a katastrofu. A autoři těch názorů byli lidi věhlasných jmen.

Chci tím jen říct, že se i po mě může objevit nějaký nový Lux či nový Bělobrádek, kterého dříve vůbec nikdo neznal. A já důvěřuji mentální zdatnosti a politickému citu našich delegátů. I v tom roce 2010, kdy jsem byl zvolen za předsedu, projevili velkou odvahu, protože do té doby jsem byl jen asi dva týdny zastupitelem v Náchodě, což byla celá moje první volená politická kariéra, kromě partajní.

Zdravotní stav politika by měl být věcí veřejnou. Jak se cítíte po třech letech ve vládě s tou svou „milenkou, kterou nemůžete opustit", jak jste svou chorobu jednou nazval?

Stav je stabilizovaný. A nevím, zda se v Německu Wolfganga Schäubleho (spolkový ministr financí – pozn. red.) pořád ptají, jestli to na tom invalidním vozíku zvládá. Mně to přijde groteskní. Přece kdyby to fyzicky nezvládal, tak skončí. Jsem na tom podobně. Problém bych osobně viděl spíše v tom, že mnozí lidé ve vysoké politice jsou již zralí na docenta Chocholouška. Tam by se spíše měly zaměřit novinářské dotazy. Poruchy osobnosti bývají daleko závažnějšího charakteru než poruchy imunitního systému.