Setkání disidentů: Poláci odešli husím pochodem, Češi bloudili každý sám

Na Borůvkové hoře si disidenti vyměňovali samizdaty a informace.

Na Borůvkové hoře si disidenti vyměňovali samizdaty a informace.

Foto: Paměť národa

Seriál Příběhy pamětníků připomíná skrze autentická vyprávění historické události a osobnosti 20. století. V dnešním díle si připomene spolupráci českých a polských disidentů, kteří se tajně scházeli v českých horách, aby diskutovali jak postupovat proti komunistickému režimu.

Poláci v zástupu, Češi bloudili 

„Okouzlovala mě jedna věc,“ vypráví Alexandr Vondra, který se účastnil několika setkání na hranicích: „Když se dokončil text a vypil se všechen alkohol, tak Jacek Kuroń nebo Zbigniew Bujak zavelel: 'Polaci idzieme! ’Seřadili se za sebe a husím pochodem odcházeli dolů do polských nížin. Kdežto český individualismus zapracoval i tady, takže jsme cestou dolů často bloudili a pracně jsme se hledali u aut. Jednou jsme takhle měli problém najít právě Václava Havla,“ vzpomíná Vondra, který dal dohromady partu mladých disidentů – pašeráků. Na krkonošské hranici si pravidelně vyměňovali zakázané knihy, samizdaty nebo technické součástky do kopírovacích strojů.

Květa Princová

Uslyšeli ohlušující ránu. Barák jim vyhodili skoro nad hlavou

Vondru doprovázeli spisovatel Jáchym Topol a fotograf Ludvík Hradilek. Ten většinou jistil výpravu jako řidič a informátor, který měl v případě zatčení okamžitě předat zprávu do zahraničních médií. K jednomu takovému zatčení došlo při předání zásilky, kterou nesl Jáchym Topol a Ivan Lamper.

S estébákama na řízcích

Dne 12. června 1988 v poledne oba české disidenty zatkli polští pohraničníci. Pod hlavněmi samopalů je odvezli do vězení, kde Topol a Lamper odmítli vypovídat. Bizarní zážitek si vybavuje Jáchym Topol: „Ve výslechové místnosti běžela polská barevná televize. Byl jsem šokovaný, protože vypadala úplně západně. Jela tam jedna reklama za druhou. A pak najednou v tý televizi běžela nějaká stávka, kde mluvil Wałęsa. Byl jsem nadšenej, protože jsem v tý vyšetřovací místnosti viděl něco, co v Čechách nebylo v tu dobu možný,“ vzpomíná Topol, na kterého pak nastoupil ramenatý policista, že jestli nebude vypovídat, rozbije mu hubu.

Jiřina Čechová (druhá zprava) v roce 1960 jako studentka FF UK

Z místa učitelky ji komunisté vyhodili. Vrátila se až po 20 letech

Básník Topol vsadil na to, že ho jako cizince neztlučou. Měl pravdu. Polské disidenty surově ztloukli, české předali StB v Trutnově: „Měl jsem pocit z těch dvou fízlů že je to zajímá. Že oni se na nás nedívají úplně jako na ten hmyz, ale že si třeba říkaj: 'Kruci! Co když to praskne?!' a oni najednou: 'Víte co? Jdeme se najíst!',“ vzpomíná s úsměvem Jáchym Topol na poslední výslech a jeho konec v přilehlé restauraci nad smaženými řízky. Trutnovský okresní soud jim zabavil krosnu a samizdaty z tzv. obecního zájmu, ale do vězení je neposlal. Soudní řízení s disidenty zastavila amnestie prezidenta z října 1988.

Pomyslnou tečkou za skrytou kapitolou česko-polských moderních dějin se stal 17. březen 1990. Kousek od Sněžky si na společné hranici podali ruce prezidenti Havel a Wałęsa.

Autoři: Mikuláš Kroupa, Ondřej Nezbeda (Post Bellum)

O projektu

Vzpomínky disidentů z Čech i Polska zaznamenali lidé z Post Bellum ve spolupráci s Polským institutem pro sbírku Paměť národa. Ta obsahuje už více než sedm tisíc pamětí válečných veteránů, odbojářů, bývalých politických vězňů a dalších. Jejich dokumentaristická práce je financována díky drobným darům lidí z Klubu přátel Paměti národa. Ti dostávají zdarma pravidelně časopis, CD s Příběhy 20. století, pozvánky na výlety, do divadel a kin na nové historické filmy. Přijměte i vy jejich pozvání. 

Z Paměti národa vznikají rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století. O česko-polské solidaritě si poslechněte v archivu Českého rozhlasu nebo v sobotu 5. května v 21.00 na Radiožurnálu.

◀ PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 2/2
DALŠÍ ČÁST ▶

Akční letáky