Bývalý příslušník britského Královského námořnictva John Footitt se podle svých slov dodnes vyděsí, pokud se z oblohy náhle ozve neočekávaný zvuk. Z rachotu motoru vysoce výkonných motocyklů naštěstí strach nemá. I proto se stal součástí závodního motocyklového týmu True Heroes Racing, který pro britské válečné veterány založil v roce 2012 štábní důstojník námořnictva Phil Spencer. Příběh motorkářské party, která pomáhá někdejším vojákům vyrovnat se s bývalými traumaty, přinesla agentura AFP.

Mezi parťáky

Footitt, který se dnes živí jako zahradník, pomáhá týmu coby servisman a také čistí motorky. Posttraumatická stresová porucha mu byla diagnostikována před 25 lety. "Do té doby jsem si myslel, že jsem normální. Netušil jsem, že jde o takzvané popření a věřil jsem, že jsem v pořádku, jen mám trochu deprese," vyprávěl AFP tichým hlasem bývalý námořník.

"Popřením" se označuje stav, kdy se jedinec chová, jakoby o svém traumatu nevěděl, a odmítá o něm mluvit. Footitt takto popíral stres, který v něm zůstal z doby války o Falklandy z roku 1982. Krátký válečný konflikt mezi Argentinou a Velkou Británií o souostroví Falklandy a Malvíny, Jižní Georgii a Jižní Sandwichovy ostrovy si vyžádal životy více než 250 britských vojáků a 600 Argentinců. Footitt v té době sloužil na britské válečné lodi SS Canberra. Sedm lodí bylo během vojenských střetů potopeno a Footitta dodnes děsí, pokud se ozve z nebe něco, co mu připomene nalétávající letadla.

Parta v True Heroes Racing je podle něj kromě jeho rodiny to nejlepší, co ho mohlo v životě potkat. "Být v tomhle týmu je skvělé, funguje to líp než terapie nebo psychologický poradce. Mezi servismany, což jsou mí bývalí parťáci, jsem začal znovu žít. Je fantastické se s nimi bavit a žertovat. Nezáleží na tom, jestli jste byli u pěchoty, v letectvu nebo u námořnictva, je to prostě super, stejně jako staré časy. Samozřejmě všichni víme, že nás spojují i velmi vážné důvody, ale je moc, opravdu moc příjemné trávit tu čas. Vřele to doporučuji každému, kdo si prošel špatnou a tíživou životní zkušeností," řekl AFP Footitt.

Roční rozpočet týmu, který zahrnuje kolem 70 lidí (započítáni jsou jak bývalí zranění vojáci, tak sponzoři), tvoří 125 tisíc liber. Všichni jeho členové jsou dobrovolníci, jeho zakladatel Phil Spencer stále slouží na plný úvazek v britské armádě.

Stín smrti zůstává

Myšlenka na založení týmu napadla Spencera podle jeho vlastních slov poté, co se vrátil z mise v Afghánistánu. Byl šťastný, že vyvázl bez zranění, ale mnozí další vojáci podobné pocity nesdíleli. "Při afghánském konfliktu hrozilo největší nebezpečí od improvizovaných nástražných výbušných zařízení, která připravila hodně vojáků o končetiny. Připadalo mi logické pomáhat jim při rehabilitaci a přivykání novému životu, aby se mohli vrátit zpátky do občanského života," řekl Spencer AFP.

Motorkářský černý humor podle něj bývalým vojákům vyhovuje, ocitají se tak znovu v prostředí, které je jim blízké. Na druhé straně se svět motocyklových závodů podobá tomu vojenskému i svými riziky a neustálým stínem smrti, jenž ho provází.

"Když nám v roce 2017 zahynul mladý postižený jezdec amputář, tak jsem se sám sebe ptal, jaký to má vlastně smysl. Ano, motocyklový svět je nebezpečný. Ale my tato rizika známe, posíláme do závodů dobře připravené jezdce a jsme vojáci - kdybychom hráli stolní tenis, tak to na nás takový dopad mít nebude," řekl AFP Spencer s odkazem na nehodu bývalého námořníka Marka Finchama, který zahynul při havárii na thruxtonském závodním okruhu v jižní Anglii.

Nejde o vítězství

Podle Spencera se jeho závodní tým neřídí obchodními hledisky, v nichž by nejvíc záleželo na výsledcích. "Odměnou je nám vidět každého jednotlivého člena, který k nám přijde a pak odejde a dělá pro ostatní úžasné věci. Který se přizpůsobí civilnímu životu a může se věnovat své rodině. O výsledky na trati nejde, dokončit závod je stejně cenné jako vítězství," říká Spencer.

Jeden ze závodních jezdců Dave Mackay, který sloužil v armádě 22 let a zúčastnil se misí v Iráku, v Afghánistánu i v severním Irsku, se pro AFP přiznal, že ho motorkářská parta změnila. "Mám-li být upřímný, dřív jsem myslel sobecky spíš na sebe. Ale časem jsem si uvědomil, že jde o to pomáhat druhým - a o tom to je."