V předvečer prvního veřejného vzletu, v sobotu 18. června 1910 vyšel v pardubickém časopisu Neodvislé list následující inzerát: „První veřejný vzlet aeroplanu v Pardubicích, uspořádá český aviatik inženýr Jan Kašpar z Pardubic, v neděli dne 19. června 1910 mezi půl 6 a 8 hodinou večerní za klidného počasí na vojenském cvičišti ve prospěch Ústřední Matice Školské a Národ. Jednoty Severočeské. Při vzletu účinkuje oblíbená Šlemrova hudební kapela. Vstupné: Vyhrazené místo 5 K, I. místo 1 K, II. místo 50 hal. Za nepříznivého počasí uspořádá se druhý vzlet v stejném rozsahu dne 20 případně 21. t.m. v tutéž hodinu s platností vstupenek od prvního dne. Začátek a ukončení vzletu oznámí se ranou z hmoždíře. P.T. obecenstvo se zdvořile žádá, aby laskavě vstupenky viditelným způsobem nosilo a dbalo všech pokynů pořadatelstva; malým dítkám bez průvodu pp. Rodičů a s dětskými kočárky není přístup dovolen.“

Následný Kašparův vzlet se stal okamžitě pro Pardubice událostí číslo jedna. Podle spisovatele Břetislava Ditrycha, autora knihy Báječní muži na létajících strojích, se na svého aviatika přišlo podívat přes 22 000 platících diváků. Kašpar toho dne vzlétl celkem třikrát a pokaždé, i přes silný vítr, let úspěšně dokončil.

Následovala další vystoupení. První se uskutečnilo 3. července 1910 v Hradci Králové, další, opět za prudkého větru, 24. července 1910 v Jaroměři, 7. srpna uspořádal veřejnou produkci v Lysé nad Labem a ohromný úspěch mělo ve dnech 14. a 15. srpna jeho vystoupení v Praze, které sledovalo téměř 100 tisíc diváků, byť druhý den produkce postihla letce lehká nehoda. Pak přišly další veřejné vzlety, například v Olomouci (kde se jeho vystoupení uskutečnilo i přes odpor místních Němců), v Prostějově, v Hronově, v Českých Budějovicích i jinde. Při svém druhém pardubickém startu dne 18. července 1910 vydržel Kašpar ve vzduchu 28 minut a vystoupal až do výšky 150 metrů. Nebe se zdálo českému aviatikovi otevřené. Ale jeho životní pouť nebyla nijak jednoduchá.

Začal u vzducholodí

Jan Kašpar se narodil v roce 1883 Pardubicích v bohaté rodině. Absolvoval reálné gymnázium a České vysoké učení technické, kde začal studovat stavebnictví, ale později přešel na strojní inženýrství, jímž také v roce 1907 absolvoval. Rok nato nastoupil k firmě Basse und Selve ve Vestfálsku, která vyráběla hliníkové součásti pro vzducholodě. Zde také absolvoval svůj první let, tehdy ještě v balonu.

Ve zmíněné firmě se snažil prosadit stavbu motorového letounu, což se ovšem nesetkalo s kladnou odezvou, a tak se začal poohlížet jinde. V té době už Evropa žila prvními aviatickými pokusy na strojích těžších než vzduch, a Kašpar se proto začal inspirovat zkušenostmi svých evropských předchůdců. Sháněl letoun, který by se podobal stroji bratří Wrightů, inspirací mu byl také Francouz Louis Blériot, který na vlastním letounu přeletěl v roce 1909 kanál La Manche. I Jan Kašpar chtěl nejdřív vyrobit vlastní letoun. Spolu se svým bratrancem Evženem Čihákem proto odešel z vestfálské firmy do mladoboleslavské automobilky Laurin & Klement, a na podzim roku 1909 začal s Čihákem stavět vlastní motorové letadlo.

Coby předloha mu nakonec posloužilo letadlo Antoinette francouzského konstruktéra Huberta Lathama, první pokus o vzlet s vlastním prototypem však nebyl úspěšný. Hlavní podíl na tom zřejmě měla poměrně značná hmotnost oproti malému výkonu motoru. Kašpar se proto rozhodl namontovat do letadla výkonnější a lehčí motor z dílny Alessandra Anzaniho, ani potom ale jeho letoun nevzlétl. Při třetím pokusu o vzlétnutí dokonce havaroval. „Asi po týdenním cvičení chtěl jsem zkusit let přes celé cvičiště, což se mi podařilo, ale při přistání narazil jsem na strom a letadlo rozbil,“ cituje Břetislav Ditrych Kašparovy zápisky o nešťastném třetím březnovém týdnu 1910.

Následně došlo k rozkolu mezi oběma bratranci. Zatímco Čihák nadále usiloval o postavení vlastního letounu, Kašpar se rozhodl odjet do Paříže a koupit originální letadlo Blériot XI (peníze na něj mu poskytl jeho otec). Svůj plán také uskutečnil a za 18 tisíc franků pořídil v Paříži Blériot s výrobním číslem 76. Byl to jednoplošník s jedním sedadlem a jedním motorem, který dokázal letět až stokilometrovou rychlostí v hodině. Nové letadlo začal aviatik testovat na vojenském cvičišti za městem, kde si ho brzy všimli lidé i tisk.

Zatáčet ho naučily krávy

První, velmi krátkou zprávu o Kašparově Blériotu přinesla Národní politika, která ve středu 13. dubna 1910 napsala: "Nový český aviatik inženýr Kašpar z Pardubic zakoupil si Blériota a hodlá s ním cvičiti na závodní dráze pardubické."

Pardubické Neodvislé listy pak o Kašparovi referovaly v sobotu 16. dubna v článku nazvaném Aeroplan v Pardubicích. „Čilý náš inženýr p. Kašpar, syn majitele hotelu ´Veselka´, překvapí veřejnost pardubskou co nejdříve veřejným vzletem svého aeroplánu, syst. Bleriotova. Zkoušky tyto dny konané na vojenském cvičišti vydařily se nad očekávání. Hned v první den pokusného vzletu se po dvakráte do výše as 12–16 metrů a na dálku několik set metrů – žel však, že při druhém – trochu neopatrném prudkém přistání poškodila se vrtule a od pokusu muselo se přestati, an pan inž. svoji reservní zapůjčil do Prahy p. inž. Hieronymu a tak umožnil mu činiti pokusy pro nedělní vzlet v Chuchli. Po zhotovení vrtule nové, která nepracovala tak jako původní z továrny, podařilo se zase p. inž. Kašparovi v pátek dopol. několikrát se vznésti. Po úplném vyzkoušení a důkladném ovládání aeroplanu vynese se náš čilý aviatik do větší výše, což bez důkladného obeznámení není možno, nechce-li dáti život všanc, vždyť i výcvik v jízdě na kole, motoru atd., trvá delší dobu a snad žádný, kdo sedne poprvé na automobil, nežene se rychle do předu. My a celá veřejnost přejeme p. inženýru, by brzy obletěl Pardubice a z různých přítelíčků si pranic nedělal."

Právě v sobotu 16. dubna pak Kašpar uskutečnil svůj první dvoukilometrový řízený let, který je považován za počátek české aviatiky. V létání dál pokračoval, trénoval rovný let i zatáčky. Zejména zatáčení mu ze začátku dělalo potíže, protože se ho bál. Údajně se naučil zatáčet až poté, když se na přistávací ploše před ním najednou objevilo stádo krav. Nevěděl, co má udělat, tak zatáhl za řídicí páku. Tím naklonil letadlo a otočil se. Sám Jan Kašpar tuto událost popsal slovy: "Teprve od toho dne jsem vlastně uměl létati."

Stále se připravoval na svůj první veřejný vzlet, čekal ale také na hezké počasí. Neodvislé listy o tom 21. května 1910 napsaly: "Dnes ráno o 5 hod. vznesl se p. inženýr Kašpar opět se strojem ´Blériot´ a podařilo se mu dvakráte přeletěti vojenské cvičiště i s přiléhajícími pozemky. Skvostná to byla podívaná na klidný let aeroplanu ve vzduchu, jak ve výši 3–4 metrů nesl se nad rolemi, jak stočil se k vojenskému cvičišti, odkud po dvojím obletění bez doteku se zemí zamířil na místo vzletu. Dle sdělení několika účastníků, kteří čas pozorovali, byl ve vzduchu bez doteku země 8–9 minut. Jest to tento týden již druhý vzlet, který se tak zdařil, a možno veřejný vzlet co nejdříve očekávati. Jen klidné počasí na zkoušky."

Úřední pilotní zkoušku složil Kašpar v Pardubicích ve čtvrtek 16. června a pak už nic nebránilo slavnostní nedělní veřejné prezentaci létání.

Dík slavnému letu stihl svatbu přítele

Povzbuzena Kašparovými úspěchy, založila pardubická městská rada v červenci 1910 aviatický odbor, který se stal později součástí Aviatického družstva, ustanoveného 14. září 1910. Družstvo si kladlo za cíl podporovat pardubickou aviatiku, vytvořit podmínky pro odborný výcvik letců, získat letiště a postavit hangáry. Ustavující valná hromada proběhla 26. dubna 1911. V pardubických přibylo hangárů i letadel a Kašpar si otevřel leteckou školu. Spolu s ním působili na pardubickém letišti bratři Čihákové, kontroverzní Vincenc Barthell, podle dochovaných pramenů víc mluvka a podvodník, než letec, a dále továrník a vynálezce Ludvík Očenášek, který v té době disponoval největším letadlem v Pardubicích.

Kašpar, jemuž se dařilo zdolávat další a další mety, si 30. dubna 1911 troufl na první meziměstský přelet na trase Pardubice – Chrudim a zpět, který trval 24 minut a 23 sekund a uskutečnil se ve výši 400 metrů. Ještě týž večer úspěšně absolvoval i první vzlet s cestujícím, jímž byl jeho bratranec Eugen Čihák.

Do české historie se ale pardubický aviatik zapsal zejména slavným letem z Pardubic do Chuchle, který se uskutečnil v sobotu 13. května 1911. Vzdálenost 121 kilometrů Kašpar překonal za 92 minut ve výšce asi 800 m. Z pardubického letiště se vznesl v 6:13 ráno a jako orientační bod v krajině použil železniční tratě z Pardubic do Kolína a z Kolína do Prahy. Přeletěl Jesničany, Čivice, Valy u Přelouče a Nové Dvory. V 6:40 hlásili pozorovatelé, že ho vidí nad Kolínem. V 7:08 proletěl nad Českým Brodem a mířil dál nad hlavní město. Z Běchovic se odklonil na pražský Prosek a dále se orientoval podle Vltavy. V centru Prahy ho nepříjemně překvapila mlha. "Neviděl jsem téměř ani motor, který náhle dvakráte za sebou vynechal. Když se tmavá, hustá mlha poněkud rozestoupila, zahlédl jsem hroty velechrámu sv. Víta a nádvoří hradčanského paláce, pak opět hustá mlha, z níž stěží rozeznal jsem rozhlednu, nad kterou jsem přeletěl, pak opět neviděl jsem ničeho, až náhle zaleskla se pode mnou hladina Vltavy. Mlha tak rychle, jak přišla, se rozestoupila a nyní již letěl jsem bezpečně k cíli," vyprávěl později Kašpar.

V 7:45 úspěšně přistál na louce vedle chuchelského závodiště. Srdečně zodpověděl otázky kladené novináři, se všemi si slavnostně připil, načež je překvapil jednou nečekanou soukromou iniciativou: převlékl se do společenského obleku a odjel na svatbu svého přítele, inženýra Langa. Ještě ji stihl.

Jednoplošník Blériot XI, se kterým tento let uskutečnil, daroval Kašpar v roce 1913 tehdejšímu Technickému muzeu Království českého (dnešní Národní technické muzeum v Praze), kde je vystaven dodnes.

Smutný konec průkopníka

Další život Jana Kašpara už bohužel srovnatelnými triumfy naplněn nebyl. Během první světové války se k letectvu nedostal, místo toho byl odveden k 98. pluku ve Vysokém Mýtě.

Po válce se už k létání nevrátil. Přestože jeho průkopnické skutky nemalou měrou přispěly k tomu, že v prvorepublikovém Československu nastal po první světové válce obrovský rozvoj leteckého průmyslu, on sám už neměl prostředky, a možná ani energii, aby se na něm jakkoli podílel. Vždyť už v době svých největších úspěchů, 12. prosince 1911, radil jinému nadšenci zapálenému pro letectví, Antonínu Pátkovi z Kladna, ať si létání raději rozmyslí. "Sděluji Vám, že hlavní podmínkou věnovati se aviatice jest zapotřebí značného kapitálu, jenž však za stávajících poměrů vývoje a podporování aviatiky v Čechách možno považovati za kapitál ztracený, a proto, nemáte-li dostatek majetku, který byste na aviatiku věnovati chtěl a mohl, radím Vám, byste myšlenku tu ze svého programu životního vypustil," napsal Kašpar v odpovědi na Pátkův dopis.

Neoženil se, zůstal sám. Chvíli pracoval jako úředník Ministerstva veřejných prací, poté začal podnikat se dřevem, ale nebyl v tomto oboru úspěšný. Když se k finančním obtížím přidaly i zdravotní problémy, bylo to víc, než kolik dokázal první český aviatik unést. Dne 2. března 1927 spáchal sebevraždu.