Dětství v socialismu. Pionýr vznikl před 70 lety, ikonické sliby jsou stále živé

24. duben 2019 četba na 11 minut
Čestná stráž u pomníku padlých byla jednou z pravidelných úloh pionýrů v 80. letech

Čestná stráž u pomníku padlých byla jednou z pravidelných úloh pionýrů v 80. letech

Foto: ČTK/Slavík Herbert

Dne 24. dubna 1949 vznikla dětská organizace, kterou během absolvování základní školy prošla většina dnešních padesátníků i čtyřicátníků. Než se stal ale Pionýr, respektive pionýrská organizace Socialistického svazu mládeže, opravdu masovou záležitostí a současně výkladní skříní "dětství v socialismu", prodělal různé peripetie.

FOTOGALERIE

Členové pionýrské organizace v 50. letech. Košile krojů byly ještě bílé Členové pionýrské organizace Členové pionýrské organizace

"Tak nám zase kluci z Junáka rozbili nástěnku," psalo se v 80. letech v jedné povídce v časopise ABC, která (věrně podle tehdy vyznávané socialistické ideologie) měla „uměleckou formou“ přiblížit dětem vznik Pionýru. Junák byl podle ní organizací, která tehdy "trochu soutěžila" s Pionýrem, jenž nakonec zvítězil, protože přitáhl děti lepší náplní i mravy. Skutečná historie této mládežnické organizace byla samozřejmě dost odlišná.

Mládež? Jedině ČSM

Po uchopení moci v únoru 1948 začala Komunistická strana Československa usilovat o centralizaci ve všech oblastech politického, ekonomického i společenského života, včetně sjednocení organizací dětí a mládeže do jednoho celku, který by odpovídal sovětskému vzoru. Junák, jenž byl československou skautskou organizací s prvorepublikovou demokratickou tradicí a současně navazoval na americkou a britskou tradici, tomuto vzorci neodpovídal. Proto ho už v roce 1948 začlenili do Svazu české mládeže a 1. ledna 1950 byl oznámen jeho zánik a uzavřena jeho činnost. Řada skautských činovníků i vedoucích se v 50. letech ocitla ve vězení.

Ve dnech 23. a 24. 4. 1949 pak proběhla v pražském Radiopaláci ustavující konference, na které se čtyři národní mládežnické organizace (kromě Svazu české mládeže ještě Zväz slovenskej mládeže, Svaz mládeže Karpat a Svaz polské mládeže) sloučily v jednotný Československý svaz mládeže. Současně byla ustavena jednotná dětská organizace: Pionýrská organizace ČSM. Svaz podléhal přímému řízení KSČ, jeho tiskovým orgánem se stalo nakladatelství Mladá fronta, ostatní mládežnické organizace (včetně Junáka) byly zlikvidovány. První sjezd ČSM proběhl v roce 1950, nadále se sjezdy konaly každé čtyři roky.

Význam Pionýru coby organizace pro děti od šesti do 15 let stoupl po roce 1955, kdy dostal za úkol rozvíjet zájmovou činnost ve skupinách i oddílech, přičemž měl klást důraz zejména na mladé techniky a přírodovědce. V 60. letech se začal víc zaměřovat na kulturní a turistické akce i sport. Na konci března 1968 pak byla krátce obnovena i činnost Junáka - Skautu.

Po vstupu vojsk Varšavské smlouvy a následné "normalizaci" života byl však skauting 15. září 1970 opět zakázán a jednotnou dětskou organizací byla ustavena pouze Pionýrská organizace Socialistického svazu mládeže (PO SSM) - samotný Socialistický svaz mládeže vznikl ve dnech 9. až 11. listopadu 1970 na celostátní ustavující konferenci ve sjezdovém paláci Parku kultury a oddechu Julia Fučíka v Praze coby obnovená jednotná organizace mládeže, opět podřízená KSČ. Šlo o bývalý ČSM, jenž měl do budoucna fungovat pod pozměněným názvem. 

Pionýr, kam se jen podíváš

Následovalo nejmasovější období pionýrské organizace. Zvláště v 80. letech „byla v Pionýru“ zejména naprostá většina „Husákových dětí“, narozených při populačním boomu přelomu 60. a 70. let. V roce 1981 měl "Pionýr" 1,5 milionu pionýrů a jisker (členů oddílů určených pro děti od 1. do 3. třídy základní školy, kteří se v nich měli připravovat na vstup do Pionýra - číselný údaj pochází z publikace Kronika 35 let budování jednotné dětské a mládežnické organizace v Československu autora Vítězslava Pokorného).

Ti všichni skládali ony ikonické sliby, jež jsou mnozí někdejší členové dodnes schopni zopakovat. V případě jisker zněl: "Slibuji dnes přede všemi, jako jiskra jasná, chci žít pro svou krásnou zemi, aby byla šťastná." V případě pionýrů pak: "Slibuji před svými druhy, že budu pracovat, učit se a žít podle pionýrských zákonů, abych byl dobrým občanem své milované vlasti, Československé socialistické republiky, a svým jednáním hájit čest pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže."

Zvlášť druhý slib v kontextu se zmiňovanými "pionýrskými zákony" (mezi nimiž byl například zákon, že pionýr je přítelem Sovětského svazu a ostatních států Varšavské smlouvy) jasně ukazoval, jakým směrem se má výchovná činnost organizace ubírat: "Pionýrská organizace vychovává děti k socialistickému vlastenectví, k proletářskému a socialistickému internacionalismu a vytváření ušlechtilých morálních vlastností. Učí se a vede své členy k oddanosti ke komunistické straně, k socialistické vlasti, k pracujícímu lidu…" uváděly mimo jiné stanovy SSM.

Na masovost členství v této organizaci mělo vliv několik faktorů: za prvé byla činnost v PO SSM součástí takzvaného komplexního hodnocení, jinými slovy posudku dítěte, který vystavovala škola ve spolupráci s pionýrskou organizací a který do značné míry rozhodoval o možnostech dítěte při volbě střední školy a vůbec budoucího uplatnění. 

Za druhé to byla pro děti prakticky jediná možnost, jak rozvíjet své zájmy pod odborným vedením.

A za třetí se Pionýr od druhé poloviny 70. let úzce pojil s činností školy, kterou dítě navštěvovalo. Byly obnovovány pionýrské skupiny při základních školách, těm mimoškolním se doporučovalo, aby přešly pod nějakou školu. Na základních školách začali znovu působit placení skupinoví vedoucí, kteří byli zprvu podřízeni okresním tajemníkům SSM pro pionýrskou organizaci, od roku 1977 se však stali zaměstnanci školství a přímými podřízenými školních ředitelů.

Děti se v důsledku všech těchto skutečností v podstatě nemohly s Pionýrem nepotkat. 

Především díky iniciativě řady vedoucích, schopných vzbudit dětský zájem, však hodně oddílů fungovalo po ideologické stránce spíš jen formálně a jinak přispívalo k rozvíjení přirozených schopností dětí, částečně i tradic skautingu. Někdejší pionýři většinou nevzpomínají na tuto organizaci negativně a vybavují si spíš oddílové hry, výlety, tábory a společně trávený čas. Možná díky tomu přežil Pionýr společenskou změnu v roce 1989, po níž se v lednu 1990 rozešel formálně na celostátní konferenci v Brně "s bývalými strukturami SSM" a začal působit jako společenská organizace. Ta se postupně změnila v nezávislé sdružení Pionýr, které existuje dodnes.

Pionýrské časopisy a komiksy

Samostatnou kapitolou spojenou s pionýrskou organizací je její vliv na "mládežnickou pop kulturu" té doby, například časopisovou produkcí vydavatelství a nakladatelství Mladá fronta a rozvíjení některých žánrů, v nichž navazovala i na prvorepublikové tradice a západní vzory, zejména komiksu.

Ideologicky zřejmě nejzatíženější byl v 70. letech měsíčník Pionýrská stezka, který vznikl jako nástupce obnoveného a opět zrušeného časopisu Junák, vycházejícího v letech 1968 až 1970. "Pionýrská stezka sloužila jako časopisecký orgán opětného sjednocení dětských organizací pod jednotnou PO SSM. Byla koncipována jako časopis explicitně pionýrský…, určený starším dětem a zaměřený na sport a turistiku. Časopis zprvu zachovával některé rysy bývalého Junáka, tiskl například komiks s kačerem Donaldem, spolupracoval s Jaroslavem Foglarem, nic z toho však netrvalo dlouho," uvádí spisovatel Štefan Švec v knize Česky psané časopisy pro děti. Charakteristickým rysem časopisu byly také rozhovory s tehdejšími celebritami, jako byli Karel Gott, Jan Werich, Dean Reed, Helena Fibingerová, Katarina Wittová, skupina Elán nebo i pozdější emigrant Juraj Kukura. Zajímavostí stezky byl kreslený seriál Modrá pětka o smíšené dětské partě, kreslený Marko Čermákem.

Od roku 1953 vycházel pro děti také měsíčník Pionýr. V letech 1968 až 1970 změnil název na Větrník, po roce 1970 se opět vrátil k původnímu titulu Pionýr. Přestože byl rovněž ideologicky zaměřený, publikoval také literárně cennou poezii a prózu pro děti (na pokračování v něm vycházely například Boříkovy lapálie Vojtěcha Steklače, inspirované slavnou sérií Malý Mikuláš od Reného Goscinnyho a ilustrované Adolfem Bornem - Steklač působil jako redaktor a později šéfredaktor Pionýra). I Pionýr někdy otiskoval komiksy, zejména v období do roku 1972.

Sedmička byl další populárně zaměřený dětský časopis vycházející v letech 1968 až 1992. Od roku 1970 vycházela jako Sedmička pionýrů, v roce 1990 se vrátila k původnímu názvu. Byla určena pro věkovou skupinu 10 až 15 let, vycházela s týdenní periodicitou. Zaměřovala se na rozhovory s populárními herci, zpěváky a sportovci, zajímavosti ze světa a z kultury, povídky a zábavné čtení. Zveřejňovala i texty písní včetně akordů a opět komiksy. Od roku 1976 v ní vycházel francouzský komiks Asterix.

Skutečným králem mezi časopisy pro mládež a současně, co se komiksové tvorby týče, byl ale zejména čtrnáctideník ABC mladých techniků a přírodovědců (v této periodicitě vycházel od roku 1967, předtím to byl měsíčník, vycházející od ledna 1957). Jen těžko se setkáte s někým, kdo vyrůstal v 70. nebo 80. letech a neměl s tímto časopisem co do činění - ať už šlo o vystřihovací modely, nebo o legendární kreslené seriály, příběhy na pokračování nebo oboustranné kartičky k odstřižení, zachycující obrázky aut, lodí, strojů a jiné techniky. 

Komiksová tvorba ABC se nejsilněji pojila se jmény autora Vlastislava Tomana a kreslíře Františka Kobíka. Toman, který byl šéfredaktorem "Ábíčka", v ní rozvíjel zejména fantaskní sci-fi náměty, jež jsou dodnes populární (zejména série o Malém Bohu a Kruanovi) a kromě vlastních zpracovával i témata jiných autorů (například adaptoval pro komiks Ztracený svět Arthura Conana Doyla - tento komiks maloval Jiří Veškrna).

Samotné pionýrské organizaci se nejvíc věnovala velká komiksová série Kronika Strážců o chlapecké pětičlenné partě, výrazně inspirovaná Foglarovými Rychlými šípy, ale přenesená do tehdejší socialistické přítomnosti. Zatímco některé díly po Foglarově vzoru zachycovaly spíš úsměvné nebo dobrodružně laděné příhody bez ideologického pozadí, jiné, zejména takové, kde Strážci sbírají vzpomínky pamětníků starých dob, líčily v komunistickém duchu poválečnou historii Československa. Legendou se stal v tomto směru díl o únoru 1948, v němž starý soused, bývalý tovární dělník, vypráví Strážcům, jak pomohl zadržet zlotřilého továrníka Borka.