Smutný osud Luisy Lotrinské. Byla náhradnicí za mrtvou lásku Jindřicha III.

2. březen 2019 četba na 4 minuty
Jeden z nejkrásnějších portrétů Luisy Lotrinské od Françoise Cloueta

Jeden z nejkrásnějších portrétů Luisy Lotrinské od Françoise Cloueta

Foto: volné dílo: François Clouet/wikimedia.org

Historie zná řadu žen, které získaly moc a slávu zejména díky svému zevnějšku. V případě manželky francouzského krále Jindřicha III. to platí měrou vrchovatou, jen v poněkud odlišném smyslu.

FOTOGALERIE

Jeden z nejkrásnějších portrétů Luisy Lotrinské od Françoise Cloueta Luisa Lotrinská na kresbě Jeana Rabela kolem roku 1575. Portrét Luisy Lotrinské na portrétu Jeana Rabela kolem roku 1575.

Od dětství to měla těžké. Narodila se v roce 1553 v Lotrinsku jako třetí dcera hraběte Mikuláše, takže těžkosti prostého lidu se zajištěním základní obživy se jí netýkaly. Přesto trpěla velkým nedostatkem. Chyběla jí rodičovská láska. Svou matku Markétu z Egmontu prakticky nepoznala, protože zemřela jen několik měsíců po porodu.

Otec Mikuláš se zajímal více o politickou kariéru. V roce 1555 se podruhé oženil a jeho vyvolenou se stala Jana Savojská, která Luise poskytla dokonalé vzdělání, ale to bylo všechno. V deseti letech ji poslala ke dvoru do Nancy, aby se zdokonalila ve společenských dovednostech. O tři toky později macecha zemřela a Mikuláš se oženil potřetí. Jeho ženou se stala Kateřina Lotrinská, která se k tehdy šestnáctileté dívce chovala ještě odtažitěji.

Luisa se stále více uchylovala k bohu, takže z ní vyrostla plachá a hluboce věřící mladá dáma. Zároveň byla mimořádně pohledná, měla plavé vlasy, světle hnědé oči a štíhlou postavu. Nápadníci se houfovali před jejími dveřmi, což ji dost znervózňovalo.

Smrt velké lásky

Druhým hlavním hrdinou příběhu se stal Jindřich z Valois, čtvrtý syn francouzského krále Jindřicha II. a jeho rázné manželky Kateřiny Medicejské. Výborně se učil, uměl dobře šermovat, jezdit na koni, ovšem také se věnoval poněkud zženštilým činnostem. Zajímal se třeba o módu, šperky a parfémy.

V roce 1573 se stal polským králem a cestou do Krakova se zastavil u své sestry v Nancy. A právě tam se poprvé setkal s Luisou. Zda se jí o čtyři roky starší muž zalíbil už tenkrát, není jasné, každopádně Jindřich se omezil jen na běžné zdvořilosti. V té době totiž vroucně, ale marně miloval Marii Klevskou, která měla za manžela svého bratrance a čekala s ním potomka.

Kolo dějin se ale někdy točí velmi rychle a po roce bylo vše jinak. Jindřich z Valois už nebyl králem polským, nýbrž francouzským, protože jeho starší bratr náhle zemřel a trůn uvolnil. Matka Kateřina Medicejská na syna naléhala, aby se konečně oženil, neboť se neslušelo, aby nastupující panovník neměl královnu. Jindřich z Valois přijal jméno Jindřich III. a těšil se, že z moci svého úřadu rozvede manželství milované Marie Klevské a ožení se s ní. Jenže vysněná dívka krátce po porodu zemřela.

Jindřich III., který měl rád muže a ženy stejně, zaháněl smutek ve společnosti jistého gaskoňského šlechtice a možná si postěžoval, že mu rázná matka jistě sežene nějakou panovačnou manželku. Pak si ale vzpomněl na Luisu a oči se mu rozzářily. Byla nejen tichá a mírná, ale hlavně se až neuvěřitelně podobala Marii Klevské. Však také byla stejně stará.

Utrápené manželství

Přes matčiny protesty vyslal natěšený král k Luisinu otci dva důvěrníky, kteří jeho jménem požádali o její ruku. Dívka byla zrovna na jedné ze svých náboženských poutí, ale její otec Mikuláš ihned souhlasil. Král se přece neodmítá. Svatba se konala v roce 1575 v katedrále v Remeši. Jindřich III. osobně navrhl šaty pro sebe a svou nastávající, Luise navíc upravil i vlasy.

Přestože se dva nesmělí lidé hluboce respektovali, jejich soužití nebylo šťastné. Poznamenal ho zejména fakt, že Luisa po potratu nemohla mít děti. Nepomáhaly její prosby k bohu ani pokání. Rovněž ji trápilo, že se Jindřich III. stále častěji uchyloval k milenkám a milencům.

Když krále v roce 1589 zavraždil fanatický mnich, znamenalo to po více než 250 letech konec dynastie Valois a na francouzský trůn usedl Jindřich Navarrský. Luisa si nechala stěny svého zámku vymalovat černě, oblékla bílý smuteční šat, který až do své smrti v roce 1601 neodložila. Není divu, že jí lidé začali přezdívat bílá královna.