"Máme tady opravdovou katastrofu," ohlásil dne 23. února svým nadřízeným rakouský policista Alfons Walser, který se snažil vylíčit hororovou scenérii, v níž se proměnilo tyrolské lyžařské středisko Galtür poté, co je zavalila masivní lavina.
Sněhová bouře přinesla zkázu
V Alpách tehdy sněžilo prakticky přes přestávky už celý měsíc. Noc před katastrofou se k tomu navíc přidala velká sněhová bouře, jež s sebou přinesla další ohromný sněhový nápor. Na svazích nad údolím Paznaun, v němž horská ves Galtür leží, tak začaly vznikat nestabilní statisícitunové plochy čestvého prachového sněhu, které už spodní zmrzlá vrstva nedokázala udržet.
Bylo těsně po čtvrté odpoledne (podle většiny zdrojů přesně 16:01), když se tato obrovská masa, čítající mezi 120 tisíci až 160 tunami sněhu, náhle uvolnila a rozjela na městečko. Čelo laviny dosáhlo neuvěřitelné stometrové výšky. Taková síla stačila bez problémů na to, aby celé městečko zcela zavalila během pouhých 50 vteřin.
"Byla to tma. Všechna okna byla náhle pokryta sněhem," popsal agentuře DPA okamžik katastrofy současný starosta Galtüru Anton Mattle, který tehdy pracoval v městském administrativním centru.
Jenže sníh nezavaloval jen okna, ale také ničil celé domy. "Představte si asi 3000 až 4000 nákladních kamionů plně naložených sněhem, které se ženou městem rychlostí 300 kilometrů za hodinu," přiblížil DPA sílu laviny Rudi Mair, šéf tyrolské lavinové služby.
Katastrofu znásobilo, že se lavina dostala až do takzvané zelené zóny, považované do té doby oprávněně za neohrožovanou, protože do ní žádná lavina nepronikla už nejméně 600 let. Stavby v této oblasti tedy nebyly na takový sněhový nápor v žádném případě připraveny. Třicet domů a hospodářství skončilo v troskách, další byly těžce poškozené. Žádný ze zmíněných 30 domů přitom nestál v zóně, která by se považovala za vysoce rizikovou. O to děsivější následky sníh měl.
"Lavina byla tak silná, že jedním domem doslova proletěla a strhla celé jeho horní patro tak snadno, jako když vyhodíte z ruky na stůl hrací kartu. Střecha se zhroutila na podlahu," vzpomíná Mair.
Všechny silnice pohřbilo osm metrů sněhu. Pomoc zvenčí nemohla v obtížných podmínkách bezprostředně dorazit, a obyvatelé města tak museli sami vyhrabávat těla svých blízkých. Pro řadu zavalených bylo bohužel už příliš pozdě - tato první lavina si vyžádala 31 obětí, kteří při jejím dopadu buď utrpěli smrtelná zranění, nebo se udusili v zavalených domech.
Největší záchranná operace v poválečném Rakousku začala až další den a sledoval ji celý svět. Trvalo 15 hodin, než se na místo dostal první záchranářský vrtulník. Do té doby se podařilo lidem v Galtüru vyprostit ze sněhu 22 přeživších, další čtyři vyhrabali záchranáři. Přítomní lékaři mezi turisty zřídili na místě improvizovanou kliniku.
"Tato katastrofa dala vzniknout i řadě přátelství," komentuje tehdejší kooperaci a sounáležitost lidí starosta Mattle.
Sníh však stále ještě neřekl Galtürem své poslední slovo. O den později pohřbila druhá lavina sousední vesnici Valzur a zabila sedm lidí. Počet mrtvých tak vzrostl na 38, z toho bohužel 10 dětí. Víc než polovinu obětí představovali němečtí turisté.
Lavina se může vrátit...
V důsledku této katastrofy začaly rakouské státní orgány i soukromé společnosti pracovat na řadě projektů, které by podobným neštěstím napříště bránily. Inženýři začali vyvíjet nové modely věnující se predikci lavin, jež by přesněji předpovídaly, jakou sílu dokážou laviny vyvinout a jak daleko se mohou dostat. Tyto modely pohybu lavin pak sloužily k vytvoření přesnějších map ohrožených stavebních zón v horských oblastech.
Rakousko také zavedlo pro svá horská pásma přísnější stavební předpisy, nutící architekty, aby domy stojící v nejrizikovějších zónách vydržely větší nápor než dřív. Jedna firma začala vyrábět dokonce okna odolná proti lavinám.
Podle rakouského ministerstva pro udržitelnost a cestovní ruch bylo od roku 1999 vybudováno přibližně 400 projektů protilavinové ochrany, zahrnujících například sítě zabraňující sněhovým sesuvům nebo pevné struktury, které mají za úkol zpomalit jejich rychlost.
V samotném Galtüru byly na svazích nad obcí vybudovány rizikové zóny s ocelovými ploty, vytvářejícími menší políčka zabraňující vzniku velkých lavinových ploch. V městečku také vznikla 345 metrů dlouhá a 19 metrů vysoká protilavinová zeď, která se stala součástí muzea Alpinárium, připomínajícího někdejší katastrofu.
Jak ale upozorňuje agentura DPA, masivní sněžení v Alpách v prvních týdnech roku 2019 ukázalo, že hory nikdy nebudou bezrizikovou zónou. Už v lednu spadla v sousedním Švýcarsku lavina natolik silná, že se přes všechna opatření dokázala prohnat horským hotelem, přičemž byli zraněni tři lidé.
A právě tento týden přinesla většina světových zpravodajských médií záběry další masivní laviny, která zcela nečekaně zavalila z boku sjezdovku v jednom z oblíbených švýcarských lyžařských rezortů a vyžádala si život jednoho muže.
Kromě toho byly v lednu zaznamenány další stovky lavin, jež spadly v otevřeném alpském terénu. A stačily na to pouhé dva týdny silného sněžení.
"Pokud bude sněžit tři nebo čtyři týdny, budeme opět čelit problémům jako v roce 1999, i přes všechna ochrannná opatření," varuje rakouský lavinový expert Mair.