Podobně jako si firma IBM během čtvrtstoletí vydobyla pozici dvorního dodavatele ministerstva financí (a ta byla nyní Andrejem Babišem ještě posílena kontraktem na vybudování systému pro elektronickou evidenci tržeb), získaly výsadní postavení i jiné IT firmy na dalších ministerstvech.

Magazín Dotyk již dříve popsal řadu případů, kdy technologické firmy doslova ovládly jednotlivé úřady a není síla, která by jejich nadvládu zlomila. Případně by se tato síla i našla, ale chybí dost politické odvahy, protože v sázce je i výběr daní, výplata sociálních dávek, výběr mýta, placení za MHD, spolehlivé fungování dotačních programů a nejrůznějších registrů.

S policejními dozvuky

Jde například o společnost OKsystem pražského podnikatele Martina Procházky, která během posledních dvou desetiletí získala nadvládu nad resortem sociálních věcí a tamními systémy pro výplatu sociálních dávek.

Současné vedení ministerstva v čele s Michaelou Marksovou (ČSSD) se skrze nová dílčí zadávací řízení sice chystá monopol firmy OKsystem zlomit, ale panují pochybnosti, zda přechod k novým dodavatelům, který by měl být završen do začátku příštího roku, nakonec nemůže skončit chaosem na úřadech po celé ČR.

Podobně jako v roce 2012, kdy se o totéž jako Marksová snažil ministr Jaromír Drábek a jeho následně trestně stíhaný náměstek Vladimír Šiška. Tomu nadále hrozí mnohaletý žalář, jelikož se OKsystem pokusil „vystrnadit" a nahradit jiným dodavatelem, ovšem bez soutěže.

I zakázky Tesco SW se už staly předmětem policejního vyšetřování, přičemž kauza v minulých týdnech přerostla i do vysoké politiky.

Na ministerstvu pro místní rozvoj má zase už dlouhá léta „neotřesitelné" postavení firma Tesco SW, za níž stojí olomoucký podnikatel Josef Tesařík, bratr bývalého olomouckého hejtmana a nyní senátora za ČSSD Martina Tesaříka. Zmíněná firma v roce 2013 získala i kontrakt na dodávku a provozování Monitorovacího systému evropských fondů pro rozpočtové období 2014 až 2020.

Také zakázky Tesco SW se už staly předmětem policejního vyšetřování, přičemž kauza v minulých týdnech přerostla i do vysoké politiky a stala se jedním z důvodů koaličního sváru mezi ČSSD a hnutím ANO o podobu elitních policejních útvarů.

A to poté, co se objevily neoficiální zprávy o údajném úniku informací z policejního prostředí směrem k Josefu Tesaříkovi. Z tohoto úniku je dokonce podezírán samotný policejní prezident Tomáš Tuhý a jeho rodina. Ovšem firma Tesco SW striktně odmítá, že by nějaké informace tohoto druhu získala, jak o tom píší hlavně média ve vlastnictví vicepremiéra Andreje Babiše, šéfa hnutí ANO.

Měli jsme to ukončit

Vedle těchto dvou státních „dvorních dodavatelů" nelze zapomínat i na případ rakouské rodinné firmy Kapsch, která už deset let poskytuje služby českému ministerstvu dopravy, přičemž původní hodnota zakázky na mýtný systém ve výši zhruba dvacet miliard korun (bezkonkurenčně největší IT kontrakt v dějinách ČR) byla posléze formou smluvních dodatků ještě o další miliardy „vylepšena".

A teď naroste znovu, protože ministerstvo v čele s Danem Ťokem (ANO) veřejnou zakázku prodloužilo o další až tři roky (opět bez soutěže), přičemž hodnota nového plnění má být přes pět miliard korun.

Předmětem podobných diskusí zůstává například i informační systém sloužící k provozování datových schránek. Pro resort vnitra zakázku formálně zabezpečuje Česká pošta, ale státní podnik fakticky slouží jen jako „průtokový ohřívač peněz", přičemž podle informací Dotyku zakázku fakticky zabezpečuje firma O2 Czech Republic, v roli generálního dodavatele, a její tři subdodavatelé – Datasys, Software602 a Novell-Praha.

Resort vnitra nyní chce celý informační systém zpět pod svou kontrolu (odkupem licence k softwarovému vybavení a databázím) a také usiluje o to, aby státní České pošta výrazným způsobem snížila soukromý outsourcing datových schránek. Zda se to podaří, se ukáže v následujících měsících.


Byla to tehdy asi velká chyba. Měli jsme spolupráci s firmou Haguess raději ukončit a vrátit se k papírovým kuponům.

Problém se nepochybně dotýká i samosprávy, kde se například pražský magistrát při provozování karty opencard, sloužící k platbám za MHD, dostal do vleku soukromé firmy Haguess.

Případ vyvrcholil v minulých dnech, kdy soud podmínečně odsoudil čtveřici někdejších radních (včetně bývalých primátorů Svobody a Hudečka) a úředníka Tesku kvůli porušení povinností při správě cizího majetku a porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže. A to kvůli tomu, že údajně museli vědět o nevýhodnosti celého projektu odstartovaného už v éře primátora Pavla Béma.

Bývalý pražský primátor Bohuslav Svoboda (uprostřed) je jedním z pětice, která dostala za opencard podmínku, zatím nepravomocně. Autor: Deník/Milan Holakovský

„Byla to tehdy asi velká chyba. Měli jsme spolupráci s firmou Haguess raději ukončit a vrátit se, třeba jen na čas, k papírovým kuponům," říká dnes pro magazín Dotyk jeden z bývalých vlivných činovníků magistrátu.

Uzamčeni v kleci

Jestli je pro všechny tyto případy něco typické, tak je to způsob, jakým se státní úřady nechaly vmanévrovat do pozice, kdy se stávají de facto zcela závislými na externích dodavatelích. Právě dodavatelé, nikoliv zadavatelé, dnes určují pravidla hry, to oni si diktují ceny a všemožně brání konkurenci.

Říká se tomu „vendor lock-in" (uzamčení zákazníka). Je typické právě pro spolupráci veřejné správy s technologickými firmami, ale uzamčeni bývají někdy i zákazníci společností působících v síťových odvětvích nebo i ve stavebnictví. Typický pro tyto případy je mnohaletý vztah se zadavatelem, opakované rozšiřování a obnovování kontraktu bez soutěže, formou tzv. jednacího řízení bez uveřejnění (JŘBU).

Říká se tomu „vendor lock-in" (uzamčení zákazníka). Je typické právě pro spolupráci veřejné správy s technologickými firmami.

Však právě tímto způsobem získala všechny dodatečné zakázky firma Kapsch. A také v úvodu zmíněná firma IBM, která pracuje 24 let pro ministerstvo financí a jeho daňový systém ADIS.

Úřady ztrácejí know-how

Jiří Skuhrovec, expert na oblast veřejných zakázek a jeden z garantů projektu Rekonstrukce státu, působící v Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, se fenoménem uzamčení zákazníka zabývá již delší dobu. Považuje jej za jeden z největších problémů celé veřejné správy. Problém se prý navíc v Česku stále prohlubuje.

Jak se dostat pod zámek?

Proprietární uzamčení (vendor lock-in), nebo také uzamčení zákazníka, činí zákazníka závislým na produktech a službách konkrétního subjektu tím, že vytváří značné náklady na přechod na produkty a služby jiných subjektů. Toho lze dosáhnout například použitím nestandardizovaných součástí produktu, které jsou chráněny patentem.

Úřadům radí, aby se v maximální možné míře - pokud je to možné - vyhýbaly proprietárním řešením (tedy dodávkám různých originálních systémů na klíč) a sázely spíše na standardizované produkty. Stavařskou hantýrkou řečeno, na typizované projekty.

Cestu vidí i v dělení větších zakázek (i za cenu přiměřeného zvýšení nákladů). Z dlouhodobé perspektivy lze prý totiž i hodně ušetřit. Úřady by také prý měly v daleko větší míře jít cestou tzv. otevřených dat a strategické zakázky připravovat v dialogu s potenciálními dodavateli.

Jiří Skuhrovec radí, jak se uzamčení vyhnout.Autor: Archiv

Podle Skuhrovce jde technologické uzamčení ruku v ruce se vznikem právních bariér a personálních vazeb mezi dodavatelem a řadovými zaměstnanci zadavatele. Právě oni časem ztrácejí vůli ke změně. Nelze se také nezamýšlet nad tím, nakolik v tom může hrát roli i korupce.

„V konečném důsledku není největší problém jen fakt, že externí společnost drží vaše data nebo práva k systémům. Problém je, že i velká část know-how postupně přechází na dodavatele," podotýká Skuhrovec.

Úředníci mají jen mlhavou představu, co vše vlastně stávající systém dělá, a co tedy chtít od nového.

„I když politické vedení ministerstva či jiného úřadu sebere odvahu starý systém zahodit a vybudovat nový, narazí na to, že vlastní zaměstnanci – úředníci – mají jen mlhavou představu, co vše vlastně stávající systém dělá, a co tedy chtít od nového," vidí Skuhrovec jako obrovský hendikep celé veřejné správy.

Bude ještě hůř?

Mnozí další odborníci se obávají, aby uzamčení státní správy svou činností ještě neposíly dva nové státní podniky zaměřené na oblast IT (Národní agentura pro komunikační a informační technologie při ministerstvu vnitra a Státní pokladna Centrum sdílených služeb při ministerstvu financí).

Proslýchá se totiž, že mají mimo jiné v úmyslu vybrat jednoho dodavatele elektronické spisové služby a ekonomického informačního systému pro všechny státní úřady.

"Pokud má být cílem úspora peněz pro státní rozpočet, pak je možné zvolit transparetní řešení při zachování maximální konkurence dodavatelů. Nevidím důvod proto, aby se v případě takových systémů takto násilně omezila hospodářská soutěž. Pokud se dnes kritizuje uzamčení dodavatelů u některých systémů, což má za následek nemožnost vyměnit systém, dodavatele nebo upravit cenu, nesmíme se dostat do stejné situace skrze státní podniky," zdůrazňuje pro magazín Dotyk Zdeněk Zajíček, bývalý náměstek ministrů vnitra, spravedlnosti a financí, nyní prezident ICT Unie.

"Tam, kde už existuje na trhu více jak 40 nebo 50 řešení, směřujme spíše k nastavení standardů jak pro rozsah a kvalitu informačního systému, tak pro stanovení cenového limitu pro systém na základě počtu úkonů v systému nebo počtu úředníků, kteří jsou systémem obsluhováni. To je podle mého názoru efektivní a konkurenci neomezující přístup. Jinak se nám klidně může stát, že to celé bude od jednoho dodavatele dražší, ale hlavně nebude snadné v případě potřeby vyměnit systém za jiný, protože jiný už nebude za pár let existovat," varuje Zajíček, který bývá přitom označován za člověka, který se nejvíce zasazoval a nadále zasazuje o rozvoj českého e-Governmentu.