„Víte, už jen dostat se na olympiádu je dřina. Ale pak, když se povede medaile, je to nejlepší odměna,“ řekla Soukalová, která za týden oslaví 65. narozeniny.

Splněný sen

Gabriela Soukalová (starší) byla na sportovním svátku hned třikrát. Poprvé v Innsbrucku 1976 (tehdy jako Sekajová). Posléze se poprvé vdala. Na olympiádě v Lake Placid závodila jako matka dcery Lucie pod jménem Svobodová. Už tehdy běžkyně na lyžích atakovaly pódium. „Byly jsme čtvrté. A přestože se do Ameriky vypravilo asi sedmdesát funkcionářů, nenapadlo je se na nás jít podívat. Místo toho podnikali výlety k Niagarským vodopádům,“ zavzpomínala pro Paměť národa rodačka ze slovenské Kremnice.

Až potom přišlo Sarajevo. Československá štafeta ve složení Dagmar Švubová, Blanka Paulů, Gabriela Svobodová a Květa Jeriová sice nestačila na Norky, jenže ve finiši posledně jmenovaná přetlačila Finky. Stříbro! „Já se na olympiádu vždy moc těšila. Brala jsem to jako bonbónek pro každého sportovce, jako sen, aby se tam dostal, a pak také, aby udělal co nejlepší výsledek,“ poznamenala.

Tehdy se jí ten sen splnil. Rok nato už ale tak veselo nebylo. Manžel emigroval přišel konec kariéry, strach o práci... Cesty osudu bývají nevyzpytatelné: potkala trenéra Karla Soukala. Podruhé se vdala a těsně před revolucí se narodila dcera Gabriela. A dál? Leccos znáte. Maminka a dcera k sobě mají dodnes pěkný vztah. „Když Gábina něco řeší, ptá se mě na názor. Ale to neznamená, že to pak udělá podle mne. Mladí mají svoji hlavu. My jsme to tak dělávali kdysi také,“ směje se maminka, která často za dceru plní různé společenské povinnosti, například přebírá anketní ocenění.

„Vždy si říkám, že je to naposledy, ať už si chodí sama. Ale když jí čas nedovolí přijít a situace se vyvine jinak, zavolají organizátoři mně a já neumím říct ne.“ Ještě před několika týdny asi Soukalová snila o tom, jak uvidí jméno Koukalová (dcera se mezitím vdala za badmintonistu Petra Koukala) na další olympiádě. Česká biatlonová hvězda však do Pchjongčchangu neodjela kvůli zranění. „Ptala se, jestli mě to mrzí. Ano, a jak. Beru olympiádu jako završení kariéry, takové vyvrcholení. Ale nedá se nic dělat. Zdraví člověk někdy nemůže ovlivnit.“

Nechme promluvit také Karla Soukala. Vystudovaný pedagog má ke sportu také hodně blízko. „Nedělal jsem ho špičkově, ale tak, abych se ke všemu dovedl postavit,“ vzpomíná. V těchto dnech si užívá sportovní vrchol roku. „Vybírám si hlavně biatlon, běžecké lyžování a hokej. Úspěchy biatlonistů oceňuji, přál jsem to Verče Vítkové, protože jsem Jilemničák. Znám celou její rodinu a za ty roky tréninkové dřiny si to určitě zaslouží,“ uvedl muž, jenž porazil rakovinu. Má i druhého favorita. „Trénoval jsem Daniela Krčmáře, tátu Michala Krčmáře. Je vidět, že jablko nepadlo daleko od stromu. Vždy, když Michal přijede na střelnici, tak trnu, aby to trefil. Přesně tak to bylo i s jeho tátou,“ dodal Soukal.

Trenérská rodina

Ale zpět k rodině Soukalů a dceři Koukalové. Manžel a hrdý otec dnes tvrdí, že rodinným šéftrenérem byla vždy manželka. Možná i kvůli olympijským zkušenostem. „Gabču jsme zpočátku příliš netrénovali, jezdila s námi na soustředění a dělala, co se jí líbilo. Milovala pohyb,“ shrnul. Ze vzpomínek, jak začínala dcera s biatlonem, by mohl vzniknout zajímavý dokument.

„Pamatuji si, že jsem několikrát musel pořádat na Staré osadě v Rýnovicích vzduchovkové biatlonové závody. Medaile byly provrtané sušenky,“ usmál se Soukal, podle něhož mluvil jen do střelby a jeho žena zasahovala do lyžařského tréninku. „Manželka vždy všechno zdůvodnila tak, aby bylo po jejím. Já jsem byl hlavní trenér jen na papíře,“ dodal. Zajímavost na závěr? Spíš než brzký návrat Koukalové k biatlonu si maminka přeje, aby se už dceři narodilo miminko. „My bychom to brali, klidně dvojčata. Ale hlavně, ať je to vnouče zdravé."