četba na 5 minut
FOTOGALERIE
Generálporučík Vorobjov byl vždy vzorný voják. Vojenské učiliště ukončil se zlatou medailí a chtěl pokračovat na vojenské akademii v Moskvě. V tom mu ale zabránila invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa.
Ráno 19. srpna 1968 mu přišel povolávací dopis: „Přišel starší poručík Dima Kitajev a přinesl mně dopis. Psal podplukovník Čerenko: ‚Soudruhu kapitáne Vorobjove, vojenská jednotka se připravuje na vyplnění bojového úkolu. Vaše přítomnost v pluku je nutná.‘“
Začala u vás válka, nevracejte se. Jak prožívali srpen 68 Češi v zahraničí?
četba na 10 minut
Vorobjov neváhal a k jednotce se vrátil. „Když jsem přijel, tak vojákům už rozdávali munici, šedesát patron a dva granáty. Každý podepisoval, že použije zbraň a začne střílet jen jako odpověď na střelbu. Jinak se zbraně nesměly používat.“
ČECHOSLOVÁCI NA SCESTÍ
Vorobjov situaci v Československu pečlivě sledoval v dobovém sovětském tisku. „Když jsme vstupovali do Československa, byl jsem hluboce přesvědčen, že jsou v zemi síly, které chtějí svrhnout československý lid z cesty socialistického rozvoje,“ vzpomíná a dodává, že neznal jediného člověka, který by chtěl, aby se v ČSSR bojovalo, a aby se opakovaly maďarské události.
Prapory, barikády, volání, střelba i smích. Tak vypadaly ulice 21. srpna 1968
četba na 6 minut
Když jeho pluk překročil 20. srpna v noci Československé hranice, nečekala ho otevřená náruč. Místní lidé jim nechtěli dát ani vodu a seděli na silnici tak, aby sovětská vozidla nemohla projet. „Nevěděl jsem, jak se z této situace dostat.
Od těch jedenácti automobilů šly mraky jedovatého kouře. Pak mě napadlo toto, dal jsem rozkaz, aby si všichni vzali plynovou masku a řidiči na místě šlápli na plný plyn. Po chvilce mladí lidé začali nadávat a křičet, zvedli se a odcházeli,“ vzpomíná na svůj trik Vorobjov.
GORBAČOVOVA SLOVA
Obsazování šlo hladce, Čechoslováci se neměli jak bránit, proto byl generálporučík koncem roku 1968 odvelen na jiné úkoly v zemích sovětského bloku. V roce 1987 se ale s rozkazem přímo od tajemníka sovětských komunistů Michaila Gorbačova do Československa vrátil. „Prosím tě, věnuj velkou pozornost disciplíně a dodržování zákonů,“ řekl mu na cestu Gorbačov.
Viděl jsem přistávat ruské Antonovy, vzpomíná režisér Václav Vorlíček
četba na 3 minuty
Tři měsíce po sametové revoluci, dne 26. února 1990 byla v Moskvě podepsaná dohoda mezi vládami SSSR a ČSSR o odchodu sovětských vojsk. „Dne 30. června 1991 jsem já, poslední velitel, poslední okupant, odjel z Československa,“ vzpomíná Eduard Vorobjov, který se do okupovaného státu už nikdy nevrátil.
HROZILI JSME PĚSTIČKAMI
Jan Kovanic během pražského jara pečlivě sledoval politické a společenské dění. „Zažívali jsme pocity svobody, věřili jsme Otovi Šikovi a čekali jsme, že do deseti let budeme tam, kde bylo Rakousko,“ vzpomíná na uvolnění Jan Kovanic z Liberce.
