Některé vynálezy asi ani nemohou mít jinou než hrůzostrašnou a nečekanou premiéru. Bylo časné ráno a kolem řeky Sommy u vesnic Flers a Courcelette poblíž severofrancouzského města Amiens se už válely zářijové mlhy. Němečtí vojáci ukrytí v bezpečných v zákopech se relativně v poklidu připravovali na další den únavné bitvy, která kolem nich zuřila už od začátku července a vybrala si statisíce obětí na obou stranách.

Když v tom se z mlhy vynořily jakési rachotící kovové obludy. Valily se na překvapené a vyděšené Němce, kteří nikdy nic podobného neviděli, a nešlo je zastavit. Tupě se sunuly kupředu, snadno rozrážely drátěné překážky a nepřetržitě střílely z děl a kulometů.

„Monstra byla naprosto netečná vůči naší palbě, nezastavily je ani příkopy," vzpomínal po letech jeden z tehdejších důstojníků německé pěchoty na historický moment, kdy 15. září 1916 vstoupily poprvé na scénu zcela nové a revoluční zbraně – pancéřové tanky. „Když dosáhly našich zákopů, vyběhli za nimi ukrytí angličtí pěšáci k zuřivé zteči a naši pěchotu prakticky vyhladili," dodal pamětník.

První tanková monstra Němce vyděsila, nikdy nic takového neviděli.Autor: Archiv

Zázračná zbraň

Byl to skutečně takový zvrat ve válečnictví, jak si od nasazení tanků slibovalo britské velení?

Je pravda, že první obrněná bojová vozidla s označením Mark I. (prototyp z ledna 1916 byl původně pojmenován téměř rouhačsky Mother – Matka) trpěla abnormálně vysokou poruchovostí. První „várka" strojů, dodaných koncem léta z Británie na severofrancouzské bojiště, čítala 59 tanků. Deset z nich nebylo pro technické obtíže vůbec schopno odjet na výchozí pozice. Ze zbylých 49 strojů při přesunu odpadlo pro různé poruchy dalších 17, takže do útoku nastupovalo jen 32 tanků.

Proč název tank?

Důvodem, proč bylo rozhodnuto novou zbraň nazývat tank čili nádrž, byla potřeba utajení. Původní označení prototypu „His Majesty Land Ship" čili „Pozemní loď Jeho Veličenstva" příliš napovídal, oč ve skutečnosti jde. Dělníkům, pracujícím na vývoji prvního tanku, proto bylo ve strachu z německé špionáže řečeno, že krabicové korby připomínající nádrže na vodu jsou opravdu vodní nádrže. Termín Watter Carrier (WC) ovšem vzbuzoval nežádoucí asociace, pojmy cisterna či reservoir byly zase dlouhé, a tak zvítězil praktický krátký název – tank.

Ani tento počet ovšem nevydržel. Onoho 15. září bylo schopno vyrazit na zteč pouhých 14 tanků! Přičemž dostaly „na starost" úsek fronty dlouhý deset kilometrů!

Takže neúspěch? Naopak. Výsledek byl i přes technické potíže impozantní. Minimálně to platí pro dotyčný premiérový den. Pilot britského pozorovacího letounu byl u vytržení, když shůry sledoval, jak tank D-17 v čele pěchoty vjíždí nikým nezastavován do vesnice Flers, kterou usmívající se vojáci rychle a bez odporu osvobozují. Tato zpráva pak přímo elektrizovala britskou veřejnost.

Když to shrneme, tanky ve spolupráci s pěchotou (200 tisíc mužů) prolomily 15. září 1916 německou obrannou linii (100 tisíc mužů) a do večera pronikly zhruba tři kilometry do nepřátelského území. Jedné z tankových posádek se dokonce povedlo zajmout tři stovky zajatců.

Což bylo přesně to, co Spojenci zamýšleli a co se zatím nedařilo: ukončit jatka a dovést úmornou válku rychle z patové situace do vítězného konce. Teď se zdálo, že se konečně podařilo najít způsob, jak překonat ostnaté dráty, zákopy a kulometnou palbu, kvůli čemuž se předtím prakticky nehýbala frontová linie a armády ztrácely v nerozhodných ztečích statisíce mužů.

Na optimismu britského generála Douglase Haiga nic nezměnil ani fakt, že pět z jeho čtrnácti nasazených tanků se Němcům podařilo hned první den zasáhnout dělostřeleckou palbou a vyřadit z boje. Do Británie okamžitě poslal objednávku na dodání tisícovky dalších.

Nejdřív Britové, pak Němci

Jaký vlastně byl první tank Mark I.? Především docela jiný než dnešní tanky. Podle vojenského historika Aleše Binara z Fakulty vojenského leadershipu Univerzity obrany v Brně se sunul maximální rychlostí jen 6 kilometrů za hodinu a měl dojezd jen 37 kilometrů. „Tanky totiž měly postupovat stejnou rychlostí a na stejnou vzdálenost jako pěchota," vysvětluje Binar.

Mark I. se vyráběl ve dvou zbraňových verzích, v dělové a kulometné. „Pozdější základní taktická jednotka britského tankového vojska, četa, se skládala ze třech dělových a třech kulometných tanků," popisuje Binar.

Tank byl prý také neskutečně hlučný a z dnešního hlediska je nepředstavitelné, že jej musela obsluhovat osmičlenná osádka – čtyři muži měli na starosti zbraně, další čtyři řízení tanku. Pozoruhodný byl i kosodélníkový tvar osmimetrového kolosu, vážícího 28 tun: mělo to umožnit lepší překonávání překážek. Což se podařilo, protože Mark I. uměl za jízdy zdolat 3 a půl metru široký zákop i kolmou stěnu vysokou 1,4 metru.

Nápis na britském tanku typu Mark I. připomíná britský civilní parník Lusitania, potopený Němci na jaře 1917.Autor: Archiv

Ale zpět na západní frontu, kde se v září 1916 začalo díky tankům věřit v rychlé vítězství Spojenců. Vývoj situace však byl složitější.

Už v dubnu 1917 bylo jasné, že nasazení tanků není samospasitelné. V bitvě u Arrasu Němci vrhali na útočící britské stroje granáty a ukázalo se, že pancíř na střeše tanku nemá patřičnou sílu. Výbuch většinou roztrhl palivovou nádrž, následovala exploze a tank i s osádkou byl zlikvidován.

V bitvě u Cambrai v listopadu 1917 sice masové nasazení tanků, překonávajících tehdy poprvé i protitankové příkopy, Němce zprvu zaskočilo. Spojenci postoupili o 30 kilometrů. Jenže brzy se frontová linie vrátila nazpět – Němci totiž poprvé začali britské tanky zneškodňovat tím, že po nich úspěšně stříleli upraveným polním kanonem Krupp FK ráže 77 milimetrů. Čili první protitankovou zbraní.

První německý tank typu A7V z roku 1918Autor: Archiv

Naděje na rychlý konec války pak vzala definitivně za své, když 21. března 1918 nasadili tanky vlastní výroby do bojů i Němci. Nesly označení A7V, byly nápadně velké, osádku tvořilo až 21 mužů a dokázaly po silnicích „uhánět" rychlostí až 12 kilometrů za hodinu. Tedy dvakrát rychleji než tanky britské. Na druhou stranu, německý stroj na rozdíl od britského dokázal překonávat jen maximálně půlmetrové překážky.

Než tanky vyjely na bojiště

Prvnímu bojovému nasazení tanků v září 1916 předcházelo v uplynulých staletích několik dílčích vynálezů:

  • První návrh obrněného vozidla nakreslil už na přelomu 15. a 16. století vynálezce Leonardo da Vinci.
  • Jednu z klíčových součástí tanků – housenkové pásy – vymyslel v roce 1770 Angličan Richard Edgeworth. Zlepšovák byl použit během krymské války, kdy pomohl značně usnadnit průjezd vozů blátivým terénem.
  • V roce 1899 byl pro anglickou armádu sestrojen první „válečný motorový vůz". Měl motor značky Daimler, pancéřování a dva kulomety revolverového systému.
  • Vývoj prvních skutečných tanků započal v Británii v prosinci 1914, kdy byl vydán tajný oběžník „Memorandum o speciálním zařízení". Zvláštní komise, kterou ustavil tehdejší lord admirality Winston Churchill, nechala postavit několik prototypů, z nichž se nakonec vyvinul tank s označením Mark I.

Tankové století

Nyní bylo jen otázkou času, kdy bude svedena první tanková bitva. Došlo k ní záhy na jaře 1918 u francouzské vesnice Cachy. Několik německých tanků se tam nečekaně potkalo s třemi britskými stroji – jenže nikdo zpočátku nevěděl, jak s nepřátelskými pojízdnými pevnostmi bojovat. První vystřelili Britové, ale už po několika minutách „bitva" skončila, když každá skupina tanků zamířila raději za jinými cíli.

I když je zřejmé, že tanky nakonec výsledek první světové války nerozhodly, prokázal nový stroj podle historika Binara potenciál, který se měl rozvinout v pozdějších letech. Druhá světová válka (a její tankové bitvy u Kurska nebo v Ardenách) už se stala přímo „zlatým věkem" tanků. A klíčovým prvkem moderní pohyblivé války zůstala pancéřovaná a ozbrojená pásová vozidla po celé 20. století. Vlastně až do dneška.

Pochybný pokrok ovšem přinesl i to, že dnes už monstrózní zjev tanků – bohužel – nikoho moc nevyděsí ani nepřekvapí.

#galerie|3803486#