Sucho se stává velmi reálnou hrozbou. To letošní zatím přirovnávají experti k velmi suchému roku 2003. Právě tuto středu přitom vláda konečně dostala na stůl materiál, na který už delší dobu čekala: návrh na ochranu Česka před následky sucha. Ministerstva zemědělství a životního prostředí si přestala hrát každé na vlastním písečku (jedno původně založilo vlastní komisi Voda–Sucho, druhé zase komisi Sucho–Voda) a společně se dohodla na možnostech, jak vysychání republiky v budoucnu bránit.

Skvělá zpráva dobře načasovaná právě do těchto dnů, zdá se na první pohled.

Druhý pohled je ovšem o poznání pesimističtější. Finální koncepce boje Česka se suchem má být dle prvního vyjádření ministerstva zemědělství předložena kabinetu až za dva roky – termín je až do 30. června 2017. A zatím také nejsou známy zdroje, z nichž by se opatření financovala. Neexistuje ani kvalifikovaný odhad těchto finančních nároků. „Nepochybně půjde o miliardy," uvedl přitom pro týdeník Dotyk agrární ministr Marian Jurečka.

Dvě strany jedné mince

Současný návrh je tak de facto jen prvním souhrnem kroků, které musí úředníci dál rozpracovat. Samotná opatření přitom hodnotí odborníci a podnikatelé vesměs příznivě, jak Dotyku potvrdila mluvčí Agrární komory Dana Večeřová.

Klíčové je to, že je konečně někde definována spojitost protipovodňových opatření a kroků vůči suchu. Oba fenomény jsou totiž jasně spojenými nádobami, oba se primárně týkají snahy udržet vodu v krajině, aby (pokud možno) nezpůsobovala povodně, ale naopak udržovala pole, louky a lesy životodárnými.

„S celým tématem proto úzce souvisí i boj proti erozi, která působí obrovské vysychání krajiny a zároveň se kvůli ní znásobují účinky povodní. V tomto směru je navrhovaná koncepce dobrá a doufám, že z ní během dalšího projednávání toto propojení opatření nezmizí!" apeluje například šéf Asociace soukromého zemědělství Josef Stehlík, sám farmář na Berounsku.

Dosavadní návrh koncepce skutečně vyzývá ke spolupráci dokonce pěti ministerstev (vedle už jmenovaných ještě resorty průmyslu, vnitra a místního rozvoje), protože bez komplexního přístupu není úspěšné řešení možné.

Plán na „tříletku"

Koncepční přístup k suchu (a vodě) Česko sice zatím nezvládá, nicméně peníze na jednotlivá opatření, především ta protipovodňová, už se samozřejmě vydávají.

Na nadcházející tři roky má tak jen ministerstvo zemědělství vydat bezmála čtyři miliardy korun, pokud sečteme peníze pro zemědělské závlahy, dotace na rybníky a protipovodňové projekty.

Vzhledem k neblahým zkušenostem posledních dekád jsou právě povodně centrem státní pomoci. Dotační program Podpora prevence před povodněmi, jenž probíhá nyní a bude trvat do roku 2018, je už v pořadí třetí. Letos se v něm vyčerpá asi 1,5 miliardy korun, takže ještě se třemi miliardami na následující „tříletku" v něm bude vydáno 4,5 miliardy.

Předchozí etapa, takzvaná „dvojka", se týkala let 2007 až 2014. Bylo v ní financováno 379 investičních akcí a náklady dosáhly 11,3 miliardy korun. Z toho většinu tvořily dotace ministerstva zemědělství, kolem 1,1 miliardy zaplatily obce z vlastních zdrojů.

25 miliard ročně

Zásadní je v boji proti suchu, či chceme-li ve snaze o udržení správného vodního režimu v přírodě včetně zmírňování následků záplav, komplexní přístup. Z tohoto pohledu jsou ovšem vedle samotných závlah, péče o vodní plochy a protipovodňových staveb velmi důležitá i další opatření. Například programy protipovodňové prevence financuje operačním programem v tzv. ose I také ministerstvo životního prostředí. Peníze plynou i ze státních podniků Povodí či Lesy ČR.

V neposlední řadě je významnou prevencí také tzv. greening, vyžadovaný nyní Bruselem pro čerpání agrárních dotací. Jde o požadavek na šetrné hospodaření zemědělců – šetrné z pohledu bránění vzniku eroze, lepšího zadržování vláhy –, na něž musí jít 30 procent dotací na plochu. Jestliže letos například Státní zemědělský intervenční fond vyplatí v těchto dotacích na hektar kolem 32 miliard korun, pak lze říci, že zhruba třetina, tedy asi deset miliard korun, jde i na podporu prevence sucha a povodní.

Agrární analytik Petr Havel, jenž je také členem meziresortní komise, která připravovala návrh koncepce pro boj se suchem, propočítal pro týdeník Dotyk orientační odhad výše nákladů, které na zmíněné účely dává stát už dnes. S velmi pozoruhodným výsledkem. „Pokud se nezapočítají agrární dotace na plochu, resp. také na podporu luk, pak roční dotace napříč všemi sektory, jež mají nějaký vliv na prevenci sucha či povodní, dosahují cifry něco pod deset miliard korun. Ovšem pokud všechny agrární dotace započítáme, můžeme být odhadem na úrovni až 25 miliard," upozorňuje Havel.

Z těchto propočtů vyplývá velmi podstatná věc. Ministr zemědělství Marian Jurečka pro Dotyk uvedl, že „bude tlačit" na to, aby byla finální koncepce ve vládě už do konce příštího roku, ne až v létě 2017. Mezi tím podle něj bude také nezbytné propočítat, kolik budou všechna opatření na „boj se suchem" stát. Jenže se ukazuje, že tentokrát nejsou problémem samotné peníze. Vždyť zmíněných 25 miliard (nebo dokonce i jen těch „pouhých" deset) ročně je celkem slušná částka.

Přesto se právě letos znovu ocitáme v situaci, kdy všechny včetně zemědělců sucho sužuje. Jádro řešení je tak hlavně v tom vůbec rozklíčovat, jak účelně jsou vlastně dosavadní miliardy vynakládány. Pak prostě postupy zkoordinovat, vytyčit priority – a přesunout podpory cíleně tam, kam je třeba.

Příznačné je, že žádná státní instituce dnes není schopna vůbec říci ani to, kolik stát v tom opravdu komplexním pojetí na boj se suchem dává. Aspoň tohle by snad úředníci, nyní se zajištěnou „definitivou" a se stále rostoucími platy, mohli během příštího roku a půl stihnout.