Hodná babička Ludmila, nebohý vnouček Václav a zlotřilý sourozenec Boleslav. To je klasický pohled na prapočátek českých dějin. Většina historiků se shoduje, že Václava zavraždil jeho bratr ve Staré Boleslavi. Stalo se tak 28. září 935, ale stále není definitivně vyloučen ani letopočet 929. Dobové prameny totiž uvádějí konkrétní datum i den v týdnu (pondělí), ale už se neobtěžují s přesným rokem.

Přesto se najdou hlasy, podle nichž se bratrovražda vůbec nestala, protože Václav a Boleslav byli jedna a tatáž osoba. Obě jména totiž znamenala „více slav“. Snad nejznámější teorii o neexistenci svatého Václava sepsal literát a historik Záviš Kalandra (1902-1950). Tvrdil, že kníže Vratislav měl pouze syna Boleslava a jeho pobožný a mírumilovný sourozenec vznikl až dodatečně coby pohanská mytická postava, kterou později ve svůj prospěch využilo křesťanství. Kalandrův názor ale nenašel větší zastání, a když byl spisovatel v roce 1950 v rámci procesu s Miladou Horákovou odsouzen k trestu smrti, odešla tato teorie na věčnost spolu s ním.

Není to ale zdaleka jediná nejasnost v osudech slavného světce. O jeho životě nejsou téměř žádné spolehlivé doklady, pouze řada legend, které však se skutečností nemusejí mít nic společného.

Tragický spor

Podle široce přijímané verze se Václav narodil v roce 907. Místo matky Drahomíry se o něj starala babička Ludmila, která mu vštípila nejen hlubokou křesťanskou víru, ale také mu poskytla nevídané vzdělání. První staroslověnská legenda, která zřejmě vznikla někdy v polovině 10. století, podrobně líčí Václavovy osudy v dětství, třeba postřižiny, tedy slavnostní stříhání vlasů, které se zpravidla dělo ve věku sedmi let.

Když v roce 921 zemřel kníže Vratislav, o vliv nad dospívajícím Václavem se rozhořela bitva mezi Drahomírou a Ludmilou. Spor skončil ještě téhož roku, kdy Ludmilu uškrtili její šálou dva vrazi jménem Tunna a Gommon. Alespoň tak to uvádí Kristiánova legenda, o jejíž pravosti a dataci se mimochodem rovněž vedou rozsáhlé spory. Žádný dobový pramen ale neuvádí, jak se jmenovala Václavova choť a zda vůbec nějakou měl.

Syn Zbraslav

Někteří badatelé si myslí, že se Václav oženil v roce 930 s blíže neurčenou příbuznou saského vévody Jindřicha I. Ptáčníka a v následujícím roce se jim narodil syn Slavník.

Jiní předpokládají, že manželka mu syna neporodila, přesto se ho kníže dočkal. Dobové prameny totiž popisují zajímavý příběh, podle něhož jej Václav zplodil s tajemnou souložnicí. Ve Druhé staroslověnské legendě, jejíž text pochází zřejmě z konce 10. století, se dočteme, že kníže „byv přinucen jednou od svého bratra a svých vládyků, pro zrození synů obcoval s ženou a zplodil s ní syna jménem Zbraslav“.

Podle příběhu pak kníže své milence řekl: „Již mnoho jsme se Bohu prohřešili a nepravost jsme činili, již toho zanechme my dva mezi sebou. Ty mne měj za bratra a já tebe za sestru.“

Legenda dále uvádí, že se sv. Václav s onou ženou dohodl na sexuální abstinenci, což ale souložnice porušila, když se spustila s Václavovým služebníkem. Panovník se to dozvěděl, zle ji vyčinili, ale pak se nad ní slitoval a s jejím milým ji oddal.

Co se stalo se Zbraslavem, není jasné, ale pokud skutečně existoval, dobře to s ním nejspíš nedopadlo. V První staroslověnské legendě najdeme zmínku, že po Václavově smrti byly zavražděny i blíže neurčené děti. Lze předpokládat, že to byli všichni jeho potomci. Na knížecí stolec tak mohl nerušeně usednout jeho bratr Boleslav.