Peníze jsou významnou součástí veřejného diskursu, jsou i politickým měřítkem. Nejsou čistě jen objektem, který, chráněn, držíme v peněžence či pod ochranou banky, odděleně od našich životů. Peníze nás skrze své přímé, ale zejména nepřímé působení obklopují, prostupují nás. Podstata peněz a jejich působení při vší této dramatičnosti zůstává neměnná, tím pádem nepovšimnuta. Letmý dotyk této hloubky skrze krizi eura, či řeckou krizi, chcete-li, kdy vlastně jen dílčí posuny v tom, odkud se peníze berou a v jakém rámci je s nimi nakládáno, otřásly následně Evropou, samou podstatou EU.

Co kdyby peníze nebyly?

Jak se vyvinuly, co plní, jak peníze fungují, to vše jsou zajímavá témata na pro samostatné úvahy. Položme si nyní ale otázku: Mohou peníze být radikálně jiné a mohou vůbec nebýt? Jak by takové alternativy mohly vypadat?

Hovoří se o bitcoinu, o možnosti, perspektivách a omezeních takovéto neutrální měny. To ovšem stále není ta skutečně zásadní alternativa. Technologie blockchainu, od níž se bitcoin odvozuje, totiž míří dál.

Dokáže vytvořit reprezentaci všeho podstatného, co může být sdíleno, toho co je, i toho co je přislíbeno, jednoho vedle druhého, dokáže – jako instantní a zcela globální tržiště – formovat směnné vztahy mezi těmito položkami.

Na penězích jsme si vypěstovali závislost, jsou všemi sdílenou antropologickou deformitou.

Představte si to jako kombinaci eBay, na němž jsou ale všechny věci a služby vůbec, ovšem bez ceny, a vyhledávání spojení veřejnou dopravou, kdy spojení je možnost instantní směny řetězce těchto věcí s optimalizací směnných charakteristik, obdobně jako máte na výběr více spojení. Takovýto nástroj průběžně a přímo konvertuje přebytek vůči nedostatku. Není přitom spravován žádnou centrální autoritou, vše se na něm zároveň odehrává před očima všech.
Technicky vzato, bez peněz by to šlo. Jak by to ale bylo možné? Vlastně kupodivu snadno. Internet, smart pokrytí, blockchain, to vše už dnes máme a víc není nebo snad brzy nebude třeba. Jediné hranice dnes jsou, pokud vůbec, na úrovni objemu a rychlosti zpracování potřebných dat, ale všeobecné uplatnění už jen dnes známých technických prostředků by postačilo.

A co by se stalo?

Z praktického hlediska by šlo o to, že bychom nepoměřovali naše zdroje a potřeby skrze čistou kvantifikaci médiem peněz. Takto nově skrze ono tržiště vymezená svoboda by vycházela z povědomí, co si mohu dovolit, odvozeného od osobní zkušenosti a společenské konvence. Ono je to vlastně přirozené, doslova. Vždyť takto funguje naše sociabilita, v kontaktu s ostatními lidmi dokážeme vnímat sebe v rámci kontextu a tomu přizpůsobovat své chování, resp. na onen kontext působit. Byl by to posun doslova k jinému člověku. Možná lepšímu. Zde by byly důvody k optimismu.

Peníze totiž hrají, tím, čím jsou a jak se projevují, zvláštní roli. Umožňují nám, jako jednotlivcům, jako společnosti, řadu věcí nevidět, neangažovat se, řešit jen nepřímo... prostřednictvím peněz. Většinu věcí, které si za peníze pořídíme, bychom sami nedokázali vyrobit, ale kdybychom viděli, věděli, co onen proces, jak se ona věc či služba k nám dostala, obnášel, možná bychom se jí raději zřekli či pořídili jinou, bez takovéto negativní emocionální zátěže. Ale také bychom po takových věcech přestali toužit....

I kdyby to technicky snadno šlo, peněz se jen tak nezbavíme.

Přestali bychom snít sny peněz, bulimické sny mimo míru a hranice žitelného světa bez lidského rozměru, snění by znovu získalo ztracenou poetiku bezprostřednosti, poetiku prožívaných vztahů. To by nebylo na úkor fakticity světa, ovšem ani jeho otevřenosti lidské fantazii, jak bychom se mohli obávat, naopak. Svět by se stal méně sportem, více hrou.
Je ale patrné, že málokdo by mohl tyto úvahy brát jako realistické. Právě proto, jak jiný náš svět je. Na penězích jsme si vypěstovali závislost, jsou všemi sdílenou antropologickou deformitou, věčnou epidemií, která se přenáší jazykem a kulturou.

I kdyby to technicky snadno šlo, peněz se jen tak nezbavíme. Bude se tomu bránit stát jako instituce, bude se tomu bránit náš kolektivní i osobní strach z pohledu do slunce. Doba, kdy doktor Prymula, předseda epidemiologické společnosti, poukáže na zvýšené nebezpečí výskytu peněz a doporučí vhodnou prevenci, je ještě daleko, i kdybychom snad tyto úvahy brali vážně. Nebo právě proto. Vždyť i s těmi penězi se dá žít....