V soutěži o nejméně transparentního českého miliardáře by měl velkou šanci na vítězství: ač nepochybně vlastní hned několik velmi významných firem se stamilionovými či spíše miliardovými obraty, jeho jméno v obchodním rejstříku nikde nenajdete. Navzdory tomu, že sám podniká v mediální oblasti a prostřednictvím svých ekonomických tiskovin rozkrývá byznys všech významnějších českých firem, o svých vlastních podnicích – v dopravě, potravinářství, firemních službách (včetně daňových) či reklamě – nikomu nic říkat nechce. Když se s ním chtěl týdeník Dotyk na toto téma bavit, přes mediálního zástupce vzkázal, že do „jeho podnikání nikomu nic není". Novinářům se vyhýbá, protože prý s nimi má špatné zkušenosti. Důrazně si hlídá, aby do novin neunikla žádná jeho fotografie...
Takový je František Savov, muž mnoha paradoxů, v jehož okolí se v minulých měsících pohybovala protikorupční policie a hledala důkazy svědčící o údajných miliardových daňových podvodech. Právě kvůli Savovově netransparentnosti má ale veřejnost plné právo spekulovat, že policejní šťára s krycím názvem Octavian, která se v září konala mimo jiné v pražském areálu, kde část Savovových firem působí, souvisí s činností tohoto poněkud nestandardního podnikatele.
Pátek třináctého
Připomeňme, co se stalo: v pátek 13. září policisté vnikli do areálu v pražských Košířích, kde působí Savovovo vydavatelství Mladá fronta, tiskárna Europrint a některé další firmy, o kterých se spekuluje, že by Savovovi mohly také patřit (k vlastnictví Mladé fronty se Savov jako k jedné z mála a teprve nedávno přiznal). Není divu, že celý případ je od samého počátku se Savovem spojován, ačkoliv policie obratem přišla s prohlášením, že akce nijak nesouvisí s vydavatelskou ani s žurnalistickou činností.
To ale ještě zdaleka neznamená, že se policejní manévry, při nichž bylo na území celé ČR provedeno 14 domovních prohlídek a devíti lidem bylo sděleno obvinění z trestné činnosti, nemohou týkat Savova. Už proto, že se kolem něho policisté pohybovali již několikrát v minulosti. Ať už šlo například o zmizelou půlmiliardu ze státní České konsolidační agentury či o údajné daňové podvody ve strojírenské firmě Legios, kterou Savov pravděpodobně rovněž ovládá.
Také nyní policisté hovoří o podvodech s DPH. Obvinění podle nich měli „po vzájemné domluvě soustavně, opakovaně a nezákonně vylákávat nadměrný odpočet u daně z přidané hodnoty u několika z jimi ovládaných společností". Takto se prý měli obohatit minimálně o 780 milionů korun, které jim finanční úřad vyplatil. Policie dokonce tvrdí, že výsledná škoda by mohla být až ve výši tři až čtyři miliardy korun.
Železniční linka
Také v Legiosu, který se zabývá výrobou a modernizací nákladních vagonů a lokomotiv, se už od října roku 2010 mluví o nadměrných odpočtech DPH. Zatím však zdaleka ne v takové míře, jak uvádí policie, která je na jakékoliv další informace skoupá. Muži zákona podle dostupných zpráv šetřili údajně fiktivní nákup komponentů k opravě železničních vagonů za 588 milionu korun od firem VH Metal Trade a ÚJI Trade, a to s cílem získat nárok na odpočet DPH nejméně 111 milionů korun.
Pravděpodobně zde ale byly i další případy, které se už dostaly k policii a justičním orgánům. Týdeník Dotyk mluvil s jedním severočeským podnikatelem z oblasti stavebnictví, jenž tvrdí, že podobné praktiky v Legiosu nebyly ničím výjimečným. Sám prý už tři roky po firmě marně soudně vymáhá téměř pět milionů korun za stavbu nové haly. V „jeho" kauze prý klíčovou roli sehrála jistá firma z Libčic nad Vltavou (týdeník Dotyk její jméno zná), majetkově ovládaná z USA, v postavení objednavatele či spíše „bílého koně". Přes ni údajně fiktivně proteklo kolem sta milionů korun, aniž by se peníze dostaly k subdodavatelům. Blíže se podnikatel zatím o celém případu nechtěl vyjadřovat kvůli probíhajícímu policejnímu šetření. Osobně je ale přesvědčen, že falešné faktury se ve firmě Legios (která donedávna sídlila v pražské budově, kde má svou centrálu i Občanská demokratická strana) vyskytovaly a že celé nynější vyšetřování s touto strojírenskou firmou a se Savovem bezprostředně souvisí.
Faktem je, že jistou spojitost nabízí i název policejní akce (Octavian – první římský císař) s názvem strojírenské firmy (Legios – odvozený z latinského výrazu pro základní jednotku starověké římské armády). Vše může potvrdit či vyvrátit jen policie, případně sám Savov. To, že podnikatel vede daňové spory, je ale víc než jisté. Potvrzují to i svědci. „Potkal jsem Savova asi před dvěma měsíci a byl hrozně naštvaný. Říkal mi, že je ve válce se státem, konkrétně hovořil o berňácích, s nimiž se pře o stovky milionů korun," říká pražský podnikatel, který se Savovem dlouhodobě udržuje kontakty.
Zemědělské nitky
Je možné, že do případu jsou zapleteny i jiné společnosti sídlící v areálu v pražských Košířích, které se Savovem, alespoň dle českého obchodního rejstříku, formálně nemají nic společného, byť fakticky mohou mít stejného majitele jako vydavatelství Mladá fronta. Týdeník Dotyk v areálu, kde policie zasahovala, nalezl řadu firem (viz Firmy z areálu, kde byla šťára). U některých lze vazbu na Savova vystopovat poměrně snadno.
Týká se to třeba reklamní agentury Comunica s výraznými vazbami na ministerstvo zemědělství, kde vedle Savova mladšího dlouhá léta dělá byznys i jeho otec. Zmiňovaná agentura sídlí v přízemí, hned vedle vchodu do kantýny Mladé fronty. Nejen díky adrese je spojovaná se Savovovým jménem. Comunica získala vloni od ministerstva zakázku na propagaci národní značky potravin Klasa v hodnotě přes 300 milionů korun. Majitele přitom měla podle veřejně dostupných zdrojů v USA, ukrytého pod firmou New Media LLC. Je známo, že adresy v zahraničí Savov s oblibou užívá.
Letos zjara „odkryla" agentura svého „nového" vlastníka. Blížil se tendr na Klasu na příští rok a napodruhé by ho už firma s neprůhledným vlastnictvím nemusela vyhrát. Podle obchodního rejstříku je současným majitelem Comuniky společnost AdComGroup, která má sídlo na košířské adrese Mladé fronty. Jediným akcionářem je Petr Věšín, jehož jméno je spojováno se Savovem už řádku let. Věšín byl šéfem představenstva společnosti Bimoset, jedné ze tří firem, přes které prodával likvidátor Fondu dětí a mládeže Pavel Žák svazácký majetek pod cenou.
Než ale firma z Košíř v loňském tendru na Klasu uspěla – šlo o peníze na poslední loňské čtvrtletí a letošní rok – stálo ji to hodně úsilí. Výběrové řízení se opakovalo, druhý pokus se vlekl, komise se opakovaně scházela a valila před sebou rozhodnutí. Všichni zájemci splnili kvalifikaci a o finančně výživnou zakázku se hlásili mnohem zkušenější adepti. Nakonec ji Comunica v září 2012 získala. Za tři měsíce pak stačila utratit horentních téměř 154 milionů korun. Letos už přibrzdila, za osm měsíců vynaložila na kampaň zhruba polovinu toho, co za jeden loňský kvartál.
„Od ledna do srpna letošního roku realizovala Comunica marketingové, komunikační a mediální aktivity týkající se propagace značky Klasa za 78 milionů korun," vyčíslila Irena Rokosová z oddělení komunikace Státního zemědělského intervenčního fondu, který značku spravuje. Upřesnila rovněž, že nákup mediálního prostoru přišel v letošním prvním pololetí na bezmála 49 milionů. V posledním loňském čtvrtletí stál přes 91 milionů. Koho Comunica tak oslnila, že v tendru na Klasu zvítězila? Když se týdeník Dotyk ptal na státním fondu na složení hodnotící komise, neuspěl. „Výkon člena komise je u zakázek nad 300 milionů považován za citlivou činnost," odpovědělo oddělení komunikace.
Redakce se k utajovanému seznamu dostala jinou cestou. Ve 12členné porotě byl jeden zaměstnanec fondu, dva zástupci Potravinářské komory a velká přesila zástupců ministerstva zemědělství, vedeného tehdy Petrem Bendlem (ODS). Ministr to nemusel nutně vědět, ale fakt, že jeho úřad přihrál bohatý kšeft agentuře ze Savovova domu, zajistil Bendlovi ochranu před nepříjemnými články v médiích spřátelených s Comunikou. V soutěži přitom neuspěly ani tak známé agentury jako Ogilvy & Mather, Mark/BBDO či McCann Ericson Prague.
Comunica se pak odvděčila i Potravinářské komoře. V jejím čele tehdy stál současný ministr zemědělství (v demisi) Miroslav Toman, který jde do voleb na kandidátce Zemanovců. Komora se hlásí k podpoře měsíčníku Svět potravin, jak uvádí přímo na obálce. Do nikterak známého časopisu stačila Comunica nalít přes inzerci a PR projekty na podzim bezmála 2,7 milionu korun a letos 2,2 milionu.
Svět potravin má podle databáze Media Data Systém tištěný náklad 10 tisíc výtisků. Tuto výši deklaruje vydavatel, časopis není zařazený do systému ověřování nákladu. Měsíčník vydává firma Granville, kterou vlastní společnost Wicktrend registrovaná v Londýně. Jednatelkou Granville je Dana Večeřová, bývalá mluvčí Potravinářské komory, která s Tomanem přešla na ministerstvo jako šéfka odboru komunikace. Byla také v komisi, která na kampaň Klasy vybrala Comuniku.
Za ministra v demisi Tomana se rozjíždí výběrové řízení na kampaň Klasy pro příští rok za 154 milionů korun. Informoval o tom Savovův deník E15. A když Toman na nedávném agrosalonu Země živitelka slavnostně předával další certifikáty na Klasu, nechyběly mezi nimi čtyři pivní značky ze Samsonu – rovněž firmy ovládané Savovem.
Na stamilionové výdaje státu na propagaci tuzemských potravin se chce podívat Nejvyšší kontrolní úřad. S kontrolou začne v říjnu. Vedle národní značky Klasa propaguje Comunica také Savovův Pivovar Samson, značkovou módu Hugo Boss a spořitelní družstvo Artesa – pravděpodobně rovněž společnosti, v nichž má tajemný podnikatel majetkový vliv. Spolupráce tedy probíhá pod jednou střechou.
Výroční zprávy Comunica nezveřejňuje, s jedinou výjimkou z roku 2007. O dva roky čerstvější informace ve Sbírce listin uvádí, že Comunica má vůči své americké majitelce New Media LLC závazek 55 milionů korun. Pražská agentura, nijak výrazná v reklamní branži, má však v porovnání s konkurencí nevídaně vysoký základní kapitál 57 milionů korun. Jmění většiny předních agentur, které působí na tuzemském reklamním trhu, je většinou na minimální výši, kterou při založení obchodních společností požaduje zákon.
Kampelička jako pračka?
Ani se spořitelním družstvem Artesa nelze zatím Savova oficiálně spojit. Jak zdroje z kuloárů, tak nepřímá fakta (například osoba právníka Bohumila Koutníka, který pro Savova pracoval a zároveň za Artesou formálně stojí) ovšem propojení miliardáře s kampeličkou naznačují. Artesa v roce 2012 podstatně navýšila základní kapitál – o půl miliardy na 629 milionů korun. Nic jiného jí ani nezbývalo, aby ji ČNB nechala na pokoji. Objem pohledávek za klienty totiž stoupl ze zhruba 600 milionů na téměř dvě miliardy. Neboli objem poskytnutých půjček se více než ztrojnásobil. Skoro třetinu rozpůjčovaných úvěrů měla záložna ke konci roku po splatnosti.
Půjčka může u podobných peněžních ústavů – teoreticky – fungovat i jako dobrá „pračka". Úvěr se dá splatit z peněz, které je potřeba nějak legalizovat. Nebo může jít o klasický tunel, kdy dlužník se sídlem v nějakém ráji půjčené peníze jednoduše nevrátí. V České národní bance to samozřejmě vědí, však také ČNB už delší dobu opakovaně upozorňuje na rizika v sektoru spořitelních družstev. Ve své zprávě o finanční stabilitě 2010/2011 konstatovala, že družstevní záložny při rychlém růstu vkladů a úvěrů vykazují oproti bankám dvojnásobný podíl úvěrů v selhání, což lze označit za potenciální riziko. V loňské zprávě pak uvádí, že sektor družstevních záložen nelze považovat za odolný vůči zvýšeným rizikům a stále zůstává ve srovnání s bankovním sektorem rizikovější.
Server Motejlek.cz také v souvislosti s policejní razií napsal, že „rodina jednoho z nejbližších spolupracovníků Františka Savova v jeho kampeličce předčasně ukončila termínovaný vklad". A podle téhož zdroje se ona zářijová razie u firem, spojovaných se Savovem, týkala i centrály „jednoho z největších tuzemských spořitelních družstev" , přičemž se zabavovaly počítače, blokovaly servery a lidé z České národní banky hledali různé dokumenty.
Kde vzít, a nekrást
Podnikání Františka Savova se jeho mediální zástupce Michal Donath nedávno pokusil obecně popsat vyjádřením „pan Savov se zaměřuje na větší byznys, například na nákup firem v krizi či na ochranné známky". Ani on, ani podnikatel sám ale chuť k jakýmkoliv podrobnějším informacím neměli. Pokud by se ovšem miliardář k firmám, s nimiž je neoficiálně spojován, doopravdy přihlásil, právem si budeme klást otázku, kde na to všechno vzal.
Odpověď je zatím ještě tajemnější než Savovovo současné podnikatelské portfolio (viz Kauzy kolem Savova). Donedávna podnikatel v Česku vystupoval pouze přes poradenskou a investiční společnost Garris, s pobočkami v pražském Palladiu a v Londýně, jako zástupce amerických investorů. Obloukem se ale budeme muset vrátit například do dob, kdy se podílel na privatizaci někdejšího svazáckého majetku.
Sám na rozdíl od likvidátora Pavla Žáka (ten dostal za údajný prodej pod cenou tři roky) obviněn nebyl. Rozdíl mezi cenou, za niž Žák Savovovi prodal Mladou frontu, a účetní cenou vydavatelství měl být přes 110 milionů – samozřejmě ve prospěch peněženky dnešního miliardáře. Dnes lze jen velmi obtížně dohledávat, zda se Savov mladší nebo jeho otec nepodíleli i na další „distribuci" majetku svazáků, v němž šlo celkově o miliardové hodnoty. „Celá polistopadová privatizace majetku SSM byla provázena chaosem i porušováním zákonů," tvrdí například Miloslav Hutter, který se za organizaci Svaz klubů mládeže části majetku neúspěšně domáhá a celou problematiku sleduje od listopadu 1989.
Jméno Františka Savova však kromě akce s Mladou frontou nijak nezaznamenal. Pozoruhodná byla ale Savovova účast v kauze ztracené půlmiliardy korun z konsolidační agentury. Podnikatel se v průběhu případu „zázračně" proměnil z podezřelého v pouhého svědka. A co je podstatné, většina peněz vyvedených z ČKA se „ztratila". Škodu nakonec hradili do případu zatažení švýcarští bankéři...
Příjmy v řádu až několika desítek milionů korun ročně plynuly rodině Savovů také díky tomu, že František starší využíval silně nadstandardních vztahů s ministerstvem zemědělství, jež mu poskytovalo lukrativní zakázky pro jeho inzertní nakladatelství Agrospoj. Původ velkých peněz, jež Savov použil pro nákup firem, ale stále zřejmý není. Vedle firemních investic přitom rodina Savovů údajně skupuje také pozemky i další nemovitosti. A když podnikatel například usiloval o koupi nakladatelství Economia, nabízel prý ještě více peněz, než kolik nakonec platil vítěz Zdeněk Bakala – ten jak se spekulovalo zaplatil zhruba dvě miliardy korun.
Už tehdy Savov použil metodu, že se do akce nehlásil přímo, ale prostřednictvím vydavatelství Mladá fronta, ke kterému se ovšem tehdy ještě nehlásil. U tehdejších německých vlastníků Economie neuspěl proto, že vznikly pochybnosti o původu jeho peněz – spekulovalo se o ruském kapitálu. Podle Michala Donatha prý právě proto Savov na novináře ještě více zanevřel, když ho popisovali div ne jako ruského agenta už kvůli jeho jménu – zatímco jeho rodinné kořeny jsou ve skutečnosti bulharské...
Nyní se nicméně František Savov dostal do nezáviděníhodné situace, která ohrožuje veškerý jeho byznys. Může teď litovat, že se vůbec někdy k nějakému majetku přihlásil, protože kdyby to neudělal, mohl by se tvářit, že se ho případ absolutně netýká. Ale těch podnikatelských vazeb, které nepřímo ukazují na jeho osobu, je za ta léta už víc než dost – a snaha utajit zdroje i aktivity je mu naopak na škodu. V takovém případě vede k očistění jeho jména asi jediná cesta – úplný majetkový striptýz. Bude toho někdy schopen? Pokud má čisté svědomí, tak nepochybně ano.