Historie

Symbol VŘSR seřídil mág z Moravského Krasu

7. listopad 2017 četba na 6 minut
Křižník Aurora kotví na petrohradské řece Něvě

Křižník Aurora kotví na petrohradské řece Něvě

Foto: Armando G Alonso,CC BY-NC-SA 2.0; flickr

Aurora měla auru šťastné, nesmrtelné lodi. Mezi námořníky se tradovalo, že kdo získá umístěnku na Auroru, ten zaručeně přežije. 7. listopadu 1917 v Petrohradě, přesně ve tři čtvrtě na deset večer, onen šťastný křižník vystřelil. Následoval útok na petrohradský Zimní palác, který nebyl žádným útokem – Petrohrad si ničeho nevšiml, v ranním tisku nebyla ani zmínka, dělný lid šel k mašinám, honorace na Něvský prospekt. Jak to bylo možné? Jak se vlastně odehrála takzvaná VŘSR, která i naši zemi přetřela na rudo? A věděli jste, že Auroru daly do kupy šikovné české ruce z Blanska?

FOTOGALERIE

Vladimir Iljič Lenin V.I. Lenin; tribun lidu Křižník Aurora

Ruský car Mikuláš II. byl člověk milý, bystrý, jenže nerozhodný. Pro správu země, kterou během Velké války (1914-1918) rozkládaly bojůvky socialistů, liberálů a anarchistů, se nehodil. Zachránit jej mohly úspěchy na haličském bitevním poli s Rakouskem-Uherskem, kde Mikuláš, coby vrchní velitel osobně operoval. Východní fronta se ovšem od konce roku 1915 propadala zpět do ruského území, a tím pomyslně zatlačovala Mikulášův hřebík do rakve.

Postačily dva roky, aby Petrohrad, kde carevnu Alexandru Fjodorovnu ovládal jurodivý mnich Rasputin, ochromila letargie. Ta přerostla do lidových bouří, a ty do Únorové revoluce roku 1917. Vyvolali ji hladoví petrohradští dělníci, podpoření demoralizovanými dezertéry z fronty, kteří nemlčeli o tom, jak si Mikuláš a jeho generálové neví rady. Souběžně s navrátilci v jednom z něvských doků zakotvil i tříkomínový, šestipalcovými děly vybavený křižník Aurora.

Slabý car neměl sílu vzdorovat. 15. března abdikoval a den na to jeho bratr Michail předal vládu do rukou knížete Georgije Lvova. Tím skončila třísetletá vláda rodu Romanovců v Rusku, které čekalo několik měsíců skutečné, i když notně křehké demokracie. Té zakroutí krkem muž, který strávil většinu války ve švýcarském exilu, z něhož ho 10. dubna 1917 vysvobodí zaplombovaný vlak.

Leninův transport zajistila a vypravila tajná policejní služba Německého císařství, kde si správně spočítali, že charismatický bolševik zanese do carství chaos, který – snad – odstraní Rusko z válečné fronty. To se v březnu 1918 Brest-litevským mírem skutečně stane, ale nepředbíhejme…
Vlaku s Leninem zabere šest dnů, aby jej dopravil do Petrohradu a odsud do finského závětří. Zde bude mít hlava revoluce k ruce ultralevicového filozofa Grigorije Zinovjeva, žurnalistu Nikolaje Bucharina, pozdějšího šéfredaktora bolševických novin Pravda, a hlavně organizačního génia Lva Trockého.

„Všechnu moc sovětům, žádnou moc Prozatímní vládě“, bubnovalo heslo bolševiků, kteří si před takzvanou Velkou říjnovou socialistickou revolucí (VŘSR) podmaní sověty. Ty platily za neoficiální, paralelní vládu, která dala později, v roce 1922, jméno Sovětskému svazu, jenž svůj prapočátek datoval od 7. listopadu gregoriánského kalendáře ( v Rusku, kde dodnes používají juliánský kalendář, se psal 25. říjen).

Osudový 7. listopad byl den jako každý druhý. Porozatímní vláda, v jejímž čele vystřídal knížete Lvova v červenci 1917 Alexandr Kerenskij, zrovna probírala zemědělskou otázku (konkrétně snížení daňové zátěže rolníků). Večer hrála všechna petrohradská divadla a ani den poté nebyl nijak zvláštní, noviny se o „revoluci“, jež v předvečer měla přijít, ani nezmínily. Bolševická mytologie podala, jak známo, jiný obraz. Totiž masivní ofenzívu rudých gard na symbol buržoazní prohnilosti, Zimní palác v Petrohradě. Tak „revoluci“ později, u příležitosti desátého výročí VŘSR, ve snímku Deset dní, které otřásly světem, oslavil proslulý filmař Sergej Ejzenštejn.

Že ve skutečnosti šlo o útok přiopilé sebranky asi dvou set bolševiků na Zimní palác coby sídlo Prozatímní vlády? Že Zimní palác „bránil" dvěstěčlenný ženský oddíl, několik desítek kadetů a pár kozáků? Fabulátor Lenin si poradil. Právě on bojůvku, které si Petrohrad málem nevšiml, "přebarvil" historkou, líčící masivní útok Rudých gard. Lenin byl vůbec znamenitý režisér. Právě on rozhodl, že celou operaci nechá zahájit přesně ve 21.45 výstřelem jedné z lodí kotvících v Petrohradu na nábřeží Něvy. Byla to Aurora, i proto, že šlo o plavidlo s pověstí šťastné lodě.

Jméno, Aurora, latinsky záře, jednou pěkně vynikne v bolševické mytologii. Ostatně, ti dříve narození z nás jistě pamatují, jak ve škole, vždy 7. listopadu museli kreslit, malovat, vyrývat a vystřihovat typickou siluetu lodi, kterou na hladině udržely zlaté české ručičky technika Ericha Roučky. Ano, české. A jde o poměrně málo známou skutečnost.

Poté, co v roce 1900 opustil rodné doky a vyznamenal se v rusko-japonské války (únor 1904 – září 1905), potřeboval křižník Aurora v létě 1914 generální opravu. Plavidlo muselo narychlo dostat nové oplátování, artilerii a především elektrifikaci a vybavení spolehlivými měřícími přístroji. S firmou Ericha Roučky byli Rusové v kontaktu, kontrakt byl před uzavřením. Jenomže Rakousko-Uhersko stačilo vyhlásit 6. srpna carství válku. Dodávka z Moravského Krasu ale klapne. Hezky počesku k ní dojde přes prostředníka, jímž jsou v té době neutrální Spojené státy.

Z modernizované Aurory se do konce prvního válečného roku stane konkurenceschopné bojové plavidlo, které i díky výbavě z Blanska úspěšně operovalo v Baltském moři. Právě zde, v oblasti mělkých šelfů a stísněných operačních prostor, vyniknou bezchybná měřidla tlaku, hloubky, rychlosti či kurzu. Později, v listopadu 1917 se Leninovi a spol. rovněž velmi hodilo, že Aurora měla velmi slušně spolehlivá děla.

Co na tom, že výstřel, kterým kapitán Aurory dal 7. listopadu pokyn k útoku, nakonec vyšel ze slepé nábojnice… Leninův plán dokonale vyšel. Poté, co bolševici s rozhodujícím vkladem šéfa rudé armády Lva Trockého porazí v občanské válce (1917 – říjen 1922) bělogvardějskou "buržoazní" opozici, zrodí se „první spravedlivý stát lidských dějin“. Jak to ale bylo se Sovětským svazem a jeho ideologií doopravdy, nechť si každý udělá obrázek sám.