Zdroj: ČTK
Tajemství Kašpara Hausera: Šílenec, nebo nepohodlný dědic?
Přesně před 190 lety se v Německu objevil zubožený chlapec, jehož osud představuje jednu z největších záhad historie. Podle jedné teorie šlo o utajeného potomka Napoleona Bonaparta.
V potrhaných šatech, zmatený a neschopný kloudného slova. Obyvatelé Norimberku si 26. května 1828 všimli zhruba patnáctiletého chlapce, který bezcílně bloudil ulicemi. Měl u sebe dva dopisy. Jeden byl údajně od jeho matky, která uváděla, že se chlapec narodil v roce 1812 a jeho otcem byl voják, který později padl. Žena se o chlapce nemohla sama starat, proto ho dala k adopci.
Autor druhého listu se označoval za chudého nádeníka, který se dítěte ujal, vychoval ho a nyní ho posílá do Norimberku, aby se o něj postaral tamní jízdní regiment, kde sloužil jeho otec.
Divoce vyhlížející jinoch skončil v péči lékařů, kteří zjistili, že byl podle všeho držen dlouhá léta v temné kobce. Přímé světlo mu nedělalo dobře, naopak ve tmě se orientoval výborně. Zprvu také odmítal jinou stravu než chléb a vodu. Později uvedl, že se jmenuje Kašpar Hauser a z dětství si pamatuje jen tmu, samotu, a jeho jedinou hračkou byl dřevěný koník.
Duševně retardovaný přitom nebyl, záhy se naučil číst a psát. Naučil se i základním sociálním návykům a projevil výtvarný talent.
Jeho osud se stal mezinárodní senzací. Úřady v několika zemích se snažily odhalit jeho pravou identitu. Stále více se spekulovalo, že jde o nepohodlného dědice některého významného panovníka. Podle jedné verze byl potomkem Napoleona Bonaparta.
Když francouzský vojevůdce v roce 1815 prohrál bitvu u Waterloo a následně musel odejít do vyhnanství na ostrov Svatá Helena, dítěte se údajně zmocnili jeho nepřátelé a drželi ho pod zámkem, aby neohrozilo znovu nastolenou královskou moc.
Pode jiné verze byl Kašpar potomkem bádenského velkovévody Karla, který oficiálně zemřel bez následníků a jeho majetek přešel na konkurenční rodovou větev. Když se Karlova stále žijící manželka přišla na Kašpara tajně podívat, jeho podoba se zesnulým mužem ji prý natolik rozrušila, že omdlela.
Tajemný útočník
Zda chlapce skutečně někdo unesl a dlouhá léta věznil, se nikdy nepotvrdilo. Z Kašpara se přesto stala celebrita, dostal práci v právnické kanceláři, od roku 1830 žil v paláci barona von Tuchera a seznámil se s řadou evropských osobností.
Přesto jeho další osudy nebyly příliš šťastné. Sužovaly ho prudké výkyvy nálad, část historiků dnes soudí, že šlo o následky požitých útrap, jiní tvrdí, že mladík trpěl epilepsií.
Kašpar si rovněž stěžoval, že jej pronásleduje záhadný muž, který mu usiluje o život. V roce 1829 se jej atentátník pokusil zabít a o rok později znovu. Mladík ho však nedokázal pořádně popsat a vyšetřování nic neodhalilo.
V prosinci 1833 se chlapec dopotácel do paláce s bodnou ránou v hrudníku. Prý ho napadl onen tajemný útočník, který mu dal i dopis. V něm se přiznává k činu, přičemž se podepsal iniciálami M. L. Ö. Ani potom se pachatele nepodařilo vypátrat a Kašpar o tři dny později zemřel. Na jeho náhrobku je latinský nápis: „Zde leží Kašpar Hauser, hádanka své doby. Původ neznámý, smrt tajuplná.“
Příliš moudří nejsou z jeho osudu ani současní badatelé. Moderní grafologické posudky třeba prokázaly, že oba dopisy, jimiž se prokázal při svém objevení v Norimberku, napsal s největší pravděpodobností on sám. Kašpar mohl být člověk stižený psychickou poruchou, nejspíše schizofrenií či bájnou lhavostí.
Rovněž mohl vše vytvořit zcela promyšleně jako mystifikaci, aby snadno přišel ke slávě a penězům. A když začala jeho popularita upadat, vymyslel si tajemného muže, který usiluje o jeho život. Podle této verze si sám způsobil i osudné bodné zranění.
